Březen 2013

Miroslav Dvořák

31. března 2013 v 16:32 | Michal Všechovský

Miroslav Dvořák je reprezentantem České republiky v severské kombinaci. V únoru 2010 odjíždí na ZOH do kanadského Vancouveru.

Závodí za lyžařský klub Dukla Liberec.

Největší úspěchy Miroslava Dvořáka
- 8. místo na světovém poháru v Oberhofu
- 9. místo na světovém poháru v Trondheimu

Steve Austin - Stone Cold

31. března 2013 v 12:01 | Michal Všechovský

Steve Austin (born Steven James Anderson on December 18, 1964),[1] better known by his ring name "Stone Cold" Steve Austin, is a television actor, producer, and retired professional wrestler signed to WWE in a Legends deal. Austin wrestled for several wrestling promotions such as World Championship Wrestling (WCW), Extreme Championship Wrestling (ECW) and the World Wrestling Federation (WWF). Described by WWE (formerly WWF) chairman Vince McMahon as the most profitable wrestler in the company's history,[2] he gained mainstream popularity in the WWF during the mid-1990's to the early 2000's as "Stone Cold" Steve Austin, a disrespectful, beer-drinking antihero who routinely defied the establishment and his boss Mr. McMahon.[3][4] McMahon inducted Austin into the WWE Hall of Fame in 2009.
Austin held 25 championships throughout his professional wrestling career, and is a 6-time WWF Champion as well as the fifth Triple Crown Champion. He was also the winner of the 1996 King of the Ring tournament, as well as the 1997, 1998 and 2001 Royal Rumbles. He was forced to retire from in ring competition in 2003, due to a series of knee and neck injuries. Throughout the rest of 2003 and 2004, he was featured as the Co-General Manager and "Sheriff" of Raw. Since 2005, he has continued to make occasional appearances. In 2011, Steve Austin returned to WWE to host the reboot of the reality series Tough Enough.

Austin was born Steven James Anderson in Victoria, Texas. After his father left the family, his mother, Beverly, re-married to Ken Williams, and Austin adopted his stepfather's surname. He spent most of his childhood in Edna, Texas.[1] After attending high school, Austin got a football scholarship at Wharton County Junior College, followed by a full scholarship at the University of North Texas.

World Championship Wrestling (1991-1995)

After some time, Austin decided to become a professional wrestler and enrolled at the wrestling school run by Chris Adams, whose school was run out of the Dallas Sportatorium where he was wrestling for World Class Championship Wrestling. Austin made his debut in World Class in 1989 under his real name, but was later given the name "Steve Austin" by Memphis-area booker Dutch Mantel. Austin's run in Memphis was part of the merger between World Class and the Continental Wrestling Association out of Memphis, with the combined company known as the United States Wrestling Association. Austin would eventually return to Dallas and feud with Adams, with Percy Pringle and Jeannie Adams (Adams' real-life former wife and Austin's girlfriend at the time) as his valets. It was during this time Austin adopted the "Stunning" nickname that followed him to WCW.
Austin left USWA after its final folding in 1990 and signed with WCW the next year. He was originally paired with a valet named Vivacious Veronica,[10] but was later joined by Jeannie Adams, known as "Lady Blossom".[9][10] Just weeks after his debut, Austin defeated Bobby Eaton for his first WCW World Television Championship on June 3, 1991. Later that year, Austin joined Paul E. Dangerously's Dangerous Alliance.[9][11] Austin lost the WCW Television Championship to Barry Windham in a two out of three falls match on April 27, 1992. He regained the title from Windham on May 23.
Austin enjoyed a second lengthy reign before losing to Ricky Steamboat on September 2, 1992. The Dangerous Alliance disbanded shortly thereafter.[12] At Halloween Havoc, he replaced Terry Gordy, teaming with "Dr. Death" Steve Williams to wrestle Dustin Rhodes and Barry Windham for the unified WCW and NWA World Tag Team title.[12] The teams wrestled to a thirty-minute time limit draw.[12]
In January 1993, Austin formed a tag team known as The Hollywood Blonds with Brian Pillman.[9] They won the WCW World Tag Team Championship on March 3, defeating Ricky Steamboat and Shane Douglas. The Hollywood Blonds held the title for five months.[9] At Clash of the Champions XXIII the Blonds faced Ric Flair and Arn Anderson in a two-out-of-three-falls tag Team title match. Flair and Anderson defeated the Blonds, but were not awarded the title as one fall had been determined by a disqualification.[13] At Clash of the Champions XXIV, Austin and Pillman were scheduled to defend their title against Anderson and Paul Roma. An injured Pillman, however, was replaced by Steven Regal. Austin and Regal lost to Anderson and Roma.[14] With Pillman still injured, Austin joined Colonel Robert Parker's Stud Stable.[15] After Pillman returned, Austin betrayed and defeated him in a singles match at Clash of the Champions XXV.[16]
At Starrcade, in a two-out-of-three-falls match, Austin defeated Dustin Rhodes in two straight falls to win the WCW United States Heavyweight Championship.[9] Austin lost the title to Ricky Steamboat on August 24, 1994. Austin was scheduled to face Steamboat in a rematch for the title at Fall Brawl, but Steamboat was unable to wrestle due to a back injury, and Austin was awarded the title by forfeit. His second reign as US Champion ended just minutes later when he lost to Steamboat's replacement, Jim Duggan in a match that lasted thirty-five seconds.[17] Austin unsuccessfully challenged Duggan for the United States Championship at both Halloween Havoc 1994 and Clash of the Champions XXIX.[18][19] After returning from a knee injury in early 1995, Austin took part in a tournament for the vacant WCW United States Heavyweight title, where he defeated Duggan via count-out in the first round, but lost to Randy "Macho Man" Savage in the quarterfinals.

Extreme Championship Wrestling (1995)

In 1995, Austin was fired by WCW Vice President Eric Bischoff, after suffering a triceps injury, while wrestling on a Japanese tour; Bischoff and WCW did not see Austin as a 'marketable' wrestler.[9][20] Austin described his opinion on being fired over the phone as Eric Bischoff having taken the coward's way out. Eventually, Austin was contacted by Paul Heyman of Extreme Championship Wrestling (ECW), who had managed him in WCW.[9] Heyman hired Austin to do in-ring interviews, as he still had not recovered from his injury enough to wrestle.[21] While in ECW, Austin used the platform to develop his future "Stone Cold" persona as well as a series of vignettes running down WCW in general and Bischoff in particular, most memorably in several promos that mocked his then-status as WCW Monday Nitro host by introducing Monday NyQuil, where he was joined by "Bongo" (a set of drums, meant to represent Steve "Mongo" McMichael) in promoting the show "where the big boys play with each other".[9][21]
While with ECW, Austin was known as "Superstar" Steve Austin.[22] He had a match with The Sandman and feuded with Mikey Whipwreck.[22] Whipwreck, who was the ECW World Heavyweight Champion at the time, defeated Austin at November to Remember.[23] The Sandman defeated Steve Austin and Whipwreck in a Triple Threat match at December to Dismember in 1995 for the ECW World Heavyweight Championship.[24] Heyman would later state that he had wanted Austin to win the ECW Title, but Austin had refused because he felt he was more effective "as the hunter, rather than the hunted."

World Wrestling Federation/Entertainment (1995-2002)

The Ringmaster (1995-1996)

In late 1995, Austin joined the WWF after Diesel and Jim Ross helped convince WWE's owner Vince McMahon to hire him.[9][22] Initially, Austin wrestled as "The Ringmaster" and was managed by Ted DiBiase,[9] who awarded him with the Million Dollar Championship.[25] He defeated Savio Vega in his first WrestleMania appearance, at WrestleMania XII.[26] During this time, Austin shaved his head bald and came to be known as "The Ringmaster" Steve Austin; the prefix would soon be disbanded and he would simply perform under his own name. At In Your House: Beware of Dog, Austin lost a "Caribbean Strap match" to Vega. In accordance to the pre-match stipulations, DiBiase was forced to leave the WWF, giving Austin the opportunity to forge his own path.[27] Austin later told announcer Dok Hendrix that he had purposely lost the match in order to rid himself of DiBiase, who was headed for rival promotion World Championship Wrestling (WCW). Austin took on the new moniker of "Stone Cold" Steve Austin.

Billy Gunn - Monty Sopp

31. března 2013 v 11:29 | Michal Všechovský

Billy Gunn se objevil ve WWE jako "Smoking Gunn" a spojil se s Bartem Gunnem. Společně jako "The Smoking Gunns" získali 3x Tag Team Titles. Jedním z jeho největších feudů, byl feud s Owenem "Rocket" Hartem nebo právě s Bartem Gunnem. Billy Gunn je jedním z doslova "odvázaných talentů" WWE, má obrovský potenciál a to nemohlo vedení přehlédnout. Billy Gunn změnil jméno a stal se dobře známou postavou - stal se z něj Mr.Ass. (znám také jako "Baddass" Billy Gunn). Jméno Billy Gunna zůstane spojeno s érou New Age Outlaws (získali 5x Tag Team Titles) a stable D-Generation X, což byl jeden z nejlepších teamů historieWWE. Billy Gunn se dočkal a stal se King of the Ring '99. X-Packovi udělal svůj zakončovací chvat - Fameasser a vyhodil jej z ringu.

Zanedlouho poté měl Billy feud s Rockem na Summer Slamu '99. Byl to jeden ze smutných dnů wrestlingu. Billy Gunn podlehl Rockovi a to velice nezaslouženě. Samozřejmě je jasné, že vše šlo podle story, o to to bylo smutnější. Po tomhle zápase zemřel "Mr. Ass". Billy se pokoušel vrátit do znovuoživené "DX" a spojil se s Road Doggem, ale to jenom na krátkou dobu, protože zanedlouho Billy vypadl z "DX" kvůli zranění ramene. Billy zmeškal konec roku 2000 a vrátil se jako "One" Billy Gunn. Při svém samostatném působení v ringu dokázal Billy získat Intercontinental i Hardcore Titles.

Za nějakou dobu poté se Billy Gunn spojil s Chuckem Palumbem, nadějným wrestlerem z WCW. Společně vytvořili team "Billy and Chuck". Billy a Chuck se stali okamžitě hitem a z Heat se propracovali na RAW a SmackDown!. V roce 2002 spolu získali 2x Tag Team Titles. Bohužel toto duo mělo za úkol hrát "gay storyline". Do jejich teamu vstoupil Rico Constantino. Nakonec nadešla ta slavná chvilka v níž si Chuck vytáhl snubní prstýnek z trenclí a požádal Billyho o ruku. Na konec byla svatba a oddávajícím se stal Rico. U oltáře se však zjistilo že vedle Chucka stojí místo Billyho maskovaný Eric Bishoff, jenž tím vyprovokoval Steph McMahon a její SD! roster. Billy ani Chuck však doopravdy nejsou homosexuálové, ale pouze další reklamní tah WWE.

Ať už samostatně nebo v týmu, je Billy Gunn bez diskuze fenomenální atlet, jeden z nejlepších ve Federaci.

Oscar Gutiérrez Rubio - Rey Mysterio - 619

31. března 2013 v 11:21 | Michal Všechovský

Wrestler Oscar Gutiérrez Rubio dostal svůj debut 30.4.1989, to mu bylo jen 15 let, za tu dobu stihl vyhrát mnoho tytulů. Má dvě děti Aaliyah a Dominicka, který touží být po svém tátovi wrestler.

Reyovy Nejlepší chvaty jsou: 619, West Coast Pop, Hurracanrana

Vyhrál mnoho tytulů:
World Havyweight Champion, WWE Tag Team (4x) Winner Royal Rumble, WWE Cruiserweight (4x) WCW Cruiserweight (5x) WCW Tag Team (3x) WCW Cruiserweight Tag Team

Roku 1996 vstoupil do WCW, kde používal ringové jméno Rey Mysterio , Jr. Mysteriov, netrvalo dlouho a rychle získal svůj první titul Cruiserweight champion .

V roce 1997 v Halloween Havoc získal podruhé tento titul v zápase proti svému příteli Eddie Guererrovi . Tento zápas byl velmi zajímavý, po jeho technické stránce a plynulosti, a proto se tenhle zápas stal zápasem roku .
V této době patřil Rey Mysterio k hlavním zápasníkům v WCW. Poté co WCW byla předaná WWF, Rey Mysterio se objevoval v zápasech federací jako XWF a CMLL- kde Rey udělal nejaké zápasy v Mexicu bez masky .
Potom se už Rey Mysterio upsal WWE, v roce 2002, kde působí až dodnes .

Vince McMahon měl podmínku, že Rey Mysterio musí opět nosit masku . Rey Mysterio časem ve WWE získal tituly jako World Heavyweight Championship, Cruiserweight Champion; WWE Tag Team Champion; WCW Tag Team Champion; WCW Cruiserweight Tag Team Champion a v roku 2006 se stal vítězem Royal Rumble .
Rey Mysterio měl zápasy s wrestlery jako jsou například Kurt Angle , Edie Guererro , Kidman , JBL, Chavo Guerrerom atd... co bylo pro jeho kariéru velmi dobré.

Rey Mysterio zažíval i velmi smutné chvíle a to ty, když zemřel Edie Guerrero, který byl dobrý přítel a ted nedávno, když zahynul Chris Benoit a nebo také, když se zotavoval ze zranění kolena..

Mysterio dodnes působí v show SmackDown a patří k nejlepším zápasníkům, jaké WWE v současné době má.

WWE Poprvé v Česku!! Lístky na tuto skvělou show můžete koupit na stránce www.ticketportal.cz Ceny lístků se pohybují od 600 - 2 500,- Show se koná 11.6 v Tesla Areně. Tak neváhejte a přiďte!!

Adam Copeland

31. března 2013 v 10:23 | Michal Všechovský

Na rozdíl od některých jiných borců se Adam rozhodl pro wrestling již jako dítě a svůj sen si splnil. Když v jeho rodném

Torontu probíhala WrestleMania 6, sledoval bedlivě zápas svého oblíbence Hulka Hogana s Ultimate Warriorem a byl rozhodnut, stanout jednou také v takovém ringu.

Svou dráhu začal na kanadské nezávislé scéně jako Sexton Hardcastle. Byl velmi úspěšný, především v týmu s další budoucí hvězdou WWE Jayem Reso (Christian). Tehdy ovšem vystupovali jako The Suicide Blondes. Netrvalo dlouho a o jeho talentu se začalo hovořit ve WWE a dostal šanci tady pracovat. Byl zařazen do tréninkového programu spolu se Seanem Morleym a brzy začal vystupovat při house show a v dark zápasech. Po několika měsících pro něj tvůrčí tým vytvořil image a postava EDGE byla na světě. Jeho debut se uskutečnil při RAW, kde nebezpečně zranil člena týmu Los Boricuas.

Zápas vyhrál a soupeře odpočítal. Edgův PPV debut se uskutečnil při SummerSlamu 1998, kdy v týmu se Sable nastoupil proti Marcu Mero a Jacqueline. Během roku 1998 debutovala i další budoucí hvězda WWE, Gangrel. Tato gotická postava s upířím charakterem, která pije krev před vstupem do ringu, byla často za provazy, při Edgeových zápasech. Po pěti týdnech přivedl Gangrel k ringu dalšího muže a odhalil scénářem předepsané tajemství - Christian - Edgeův mladší bratr. Christian a Gangrel pak napadali Edge týden co týden, až se s nimi konečně spojil a vznikli The Brood. Tento tým okamžitě začal feud s The JOB Squad.

Edge, Gangrel a Christian však tento tým mnohokrát neporazili až konečně došlo k jejich spojenectví s Takerovým Ministry of Darkness. Když se Ministry sloučilo s Vincovou a Shaneovou Corporation, opustili The Brood toto seskupení a měli feud spolu s The Acolytes a Mideonem. Edge a Christian začali pak svůj feud s Hardy´s, který trval s přestávkami skoro dva roky. Gangrel brzy opustil Edge a Christiana a přidal se k Hardy Boyz. Kromě těchto vynikajících a velmi kvalitních týmových zápasů, absolvoval Edge také single souboje. Připomenu především zápas o Intercontinental Title s Jeffem Jarrettem při Fully Loaded 1999. Večer před touto akcí při house show v hale Skydome v Torontu, měl k zápasu o IC Title nastoupit proti Jarrettovi Ken Shamrock. Ten se ale nedostavil a na jeho místo nastoupil právě Edge.

Nejen to, on Jarretta porazil a titul ve svém rodném městě získal. Při samotném PPV ho pak opět ztratil a vrátil se do týmu k Christianovi. K jejich feudu s Hardy´s se postupně zapojili také Dudley´s, kteří tou dobou byli držiteli titulu. Při WrestleManii 16 se uskutečnil ladder match, ve kterém Edge a Christian zvítězili a získali Tag Team Titles. Koncem léta byli již Edge a Christian považováni za jeden z nejlepších heel týmů od doby Owena Harta a British Bulldoga. Při Summer Slamu 2000 se uskutečnil první TLC Match, ve kterém nastoupili opět proti Dudley´s a Hardy´s. Mnozí fanoušci označili tento zápas za nejlepší souboj roku 2000. Edge s Christianem ho opouštěli s tituly a přišli o ně až při následující akci PPV. Byli to Hardy´s, kteří je porazili tentokrát ve Steel Cage match. Edge s Christianem titul znovu získali v říjnu téhož roku, když porazili Los Conquistadors.

Potom titul ztratili a znovu získali při Armageddonu 2000 ve four-way match. Druhý rok v řadě nastupovali Edge a Christian při WrestleManii do ringu jako držitelé týmových titulů a také je obhájili porážkou Hardy´s i Dudley´s ve druhém TLC zápase. Rychle však o ně přišli v souboji s dvojicí Kane -Taker v epizodě RAW. Každopádně je tato dvojice již trvale zapsána v historii WWE jako sedminásobní držitelé týmových titulů. V roce 2001 se stal Edge vítězem King of the Ring, když ve finále porazil Kurta Angla. Naposledy se s Christianem jako tým představili při Invazi a porazili Mika Awesoma a Lance Storma. V této době začaly podle scénáře naplánované rozpory mezi oběma borci. Christian začal být žárlivý na Edgovy úspěchy u fanoušků, neboť se ten stal jednou z nejoblíbenějších superstar.

Spory vrcholily při SummerSlamu, kdy Edge porazil Lance Storma a stal se podruhé držitelem Intercontinental Title. Tento feud trval skoro dva měsíce a Christian pak přestoupil do Aliance. V roce 2002 získal Edge dvakrát Tag Team Titles: poprvé se svým vzorem z dětství Hulkem Hoganem a podruhé koncem roku společně s Reyem Mysteriem. WrestleMania X-8 se opět konala v
Edgově rodném Torontu a v hale bylo nejen mnoho jeho fanoušků, ale také rodina a přátelé. Edge tady porazil Bookera T. Potom byl zařazen do feudu s Kurtem Anglem, který vyvrcholil jeho vítězstvím v hair vs. hair match. Bohužel se Edgovi během jeho úspěšné dráhy nevyhýbala ani zranění a jejich nahromadění v oblasti krční páteře mělo za následek operaci. Uskutečnila se 10. března 2003 v San Antoniu a trvala bezmála šest hodin. Přestože se během ní vyskytly jisté komplikace, byla úspěšná. Edge pokračoval velmi rychle i s rehabilitací a snažil se dostat zpět do ringu dříve, než za plánovaný rok. Jak se jeho návrat blížil, začal boj mezi tvůrčími týmy RAW a SD!.

Oba chtěly Edge ve svém rosteru. Týden před tím, než měl Edge začít s přípravou pro návrat do ringu v OVW ošklivě si roztříštil kotník a jeho comeback se o měsíc zdržel. Konečně se po 13 měsících vrátil do ringu, a to do svého původního rosteru RAW. Bylo to přesně 5. dubna 2004 při RAW v Houstonu. Edge po dlouhé absenci v ringu brzy navázal na své dřívější úspěchy a získal s Chrisem Benoit další World Tag Team Titles při Taboo Tuesday v říjnu 2004.

S Edgem je konec. Onemocněl Páteřní stenozou - zmenšování cév..Jeho oficiální retirement byl datován na 11. dubna 2011.... wrestlingový svět se loučí s další legendou...

Tento týden Edge ukončil karieru WWE Superstár kvůli svému zdraví.Budeš nám chybět

Momentálně je Edge zraněný a měl by se vrátit do ringu na začátku ledna.

Dwayne Johnson The Rock

31. března 2013 v 10:02 | Michal Všechovský

Dwayne se narodil 2.května 1972 v Miami na Floridě Atě a Rockymu Johnsonovým. Postupně se stal jedním z nejznámějších mužů nejen v Americe, ale i jinde ve světě. Dwaynův otec "Rocky Johnson" a dědeček "High chief Peter Maivia" byli oba dobře známi jako vlivní a velmi působivý wrestleři. Malý Dwayne nikdy nebyl od ringu daleko. Matka ho brala s sebou do zákulisí, když otec Rocky zápasil.

Jeho soupeři byli borci takových jmen, jako Sgt. Slaughter a Mr.Fuji. Když bylo Dwaynovi 10 let, zemřel jeho dědeček, jeden z nejvýznamnějších samoiských wrestlerů. (Pozn.pokud někoho zaujme,že původem je rodina ze Samoy, dodám, že Rikishi je Dwaynův bratranec). Tehdy si Dwayne poprvé skutečně uvědomil sílu a význam popularity, když se dědečkova pohřbu zúčastnily tisíce lidí. Dwayne úspěšně pokračoval ve studiu a brzy začal hrát americký fotbal. Stále sice cítil, že jednou přijde den, kdy i on se bude věnovat wrestlingu, ale v té době bylo jeho cílem hrát v NFL. Vystřídal několik vysokých škol ve Státech a nakonec zakotvil na Univerzitě v rodném Miami, kde hrál za Miami Hurricanes. Pak ale přišla pohroma ve formě zranění. Dwayne si vykloubil rameno a málem ztratil celou sezónu. Vrátil se ale brzy na hřiště a pokračoval. V té době také poznal svou budoucí manželku, Dany Garcia. To ale nebyl poslední úspěch. Koncem roku 1993 mu zavolal jeho agent s výbornou nabídkou. Nebyla sice z NFL, jak si Dwayne původně přál, ale z CFL a měl jít hrát fotbal do Kanady.

V té době si ovšem již wrestling více než úspěšně prorazil cestu z temnot do velkých arén a získával stále více fanoušků. Dwayne nechtěl odejít do Kanady a tak se právě v této chvíli rozhodl, že půjde ve stopách svého otce a děda a dá se na wrestlerskou dráhu. Tak se spojil s Gerry Briscem, přítelem svého otce, a ptal se na nějakou wrestlingovou školu. Oba rodiče s jeho rozhodnutím souhlasili a otec ho zpočátku také sám trénoval. Potom ho viděl v ringu Pat Patterson, také rodinný přítel, a zeptal se rovnou, jestli se chce dostat se svým talentem mezi wrestlerskou špičku. Všechno pak pokračovalo velmi rychle a Dwayne se den ze dne zlepšoval. Během krátké doby mohl pak zavolat Vince McMahona a zeptat se na podmínky přijetí do tehdejší WWF.

A jsme na počátku kariéry borce se jménem The ROCK. Borce, který podstatně změnil tvář tohoto sportovního odvětví, borce, který byl 7x držitelem nejvyššího titulu ve WWE. Ale pojďme od počátku. Do WWF přišel Dwayne až po působení v USWA, kde zápasil pod přezdívkou Flex Cabana. Ve WWE začínal v roce 1995 jako Rocky Maivia, což jsou vlastně jména otce a dědečka. Velmi brzy poté získal svůj první IC Title a stal se tím jediným elektrizujícím borcem s obrovským vlivem na davy fanoušků. Zrodil se "miláček davů" - The People´s Champion - The ROCK. Sám s oblibou říká v ringu před vyprodanou arénou: "Rocka nestvořila WWF, Rocka nestvořil Vince McMahon, ani Rock sám nestvořil Rocka…To VY jste udělali Rocka!!!" a diváci ve stoje šílí…

Nebudu vypisovat všechny tituly, jsou v záhlaví. Připomenu jen jeho feud s Mankindem, při kterém se třikrát bojovalo o WWE Title. Od roku 2001 se Rockova hvězda pomalu začíná přesouvat do Hollywoodu. Čtyři měsíce chyběl v ringu, když natáčel film Mumie se vrací. Fanoušci si ho ale příliš neužili a hned následující rok si zahrál ve filmu The Scorpion King.

Jeho účinkování v tomto snímku je zapsáno v Guinessově knize rekordů jako nejvíce honorovaný debut představitele titulní role v historii filmového průmyslu. Hned koncem roku 2002 začal Rock točit Helldorado. Rok 2003 je spojen se snímkem Be cool, kde si Rock zahrál vedle takových hvězd jako je John Travolta, Uma Thurman a Vince Vaughn. Následoval film The Rundown, který ovšem podle kritiků nebyl tak úspěšný, jak se původně očekávalo. Každopádně rok 2004 trávil Rock více v ateliérech než v ringu. "Arni" Schwarzeneger byl zvolen guvernérem a Rock převzal role, které byly pro něj připraveny. Přesto se Rock vrátil do ringu dva týdny před WrestleManii XX a vytvořil tým s Mickem Foleym. Pro fanoušky, kteří tou dobou již pochybovali, to byla dobrá zpráva. Rock zatím ring natrvalo neopustil.


Paul Wight

31. března 2013 v 9:40 | Michal Všechovský

Big Show do WWE doslova vtrhnul. Poprvé se účastnil "Valentinského masakru" v únoru 1999 a uspěl v zápase se Stevem Austinem v ocelové kleci. Krátce po tom dokázal, že jeho velký debut nebyla žádná náhoda. Získal titul WWE, Hardcore i Tag Team Titles (s Undertakerem).

V roce 2001 mu vedení Federace začalo vytýkat malou pohyblivost až ospalost v ringu, přílišnou hmotnost a nezajímavost jeho zápasů pro diváky. Big Show tedy prodělal dietu, která mu bezesporu prospěla, navštěvoval více posilovnu, aby vylepšil svou postavu a vrátil se do ringu, jako znovu zrozený. Tou dobou tvořil Tag Teamy střídavě s Billy Gunnem, Tajirim, Spikem Dudleym a konečně i s Kanem.

Jeho bilance v ringu byla opět úspěšná. V listopadu 2002 při Survivor Series PPV získal svůj druhý WWE Title.

Julia Fiona Roberts

30. března 2013 v 22:34 | Michal Všechovský

Julia Fiona Roberts spatřila poprvé světlo světa 28. října roku 1967. Dětství prožila v malém městě Smyrna v Georgii (USA) se svou matkou Betty-Lou, která působila jako herečka a pracovnice v církvi zatímco její otec Walter pracoval jako prodejce vysavačů, spisovatel a herec. Julia má dva starší sourozence - bratra Erica a sestru Lisu.

Julia nezažila příliš šťastné dětství. Ve čtyřech letech se jí rozvedli rodiče kvůli finančním potížím. Betty-Lou zůstala ve Smyrně s dvěma dcerami, kdežto Walter se společně se šestnáctiletým Ericem odstěhoval do Atlanty, kde po 6 letech zemřel na rakovinu. Kvůli silným brýlím a velké puse narážela často ve škole na posměšky od svých spolužáků. Později se ovšem rozhodla vzít svůj vzhled do vlastních rukou. Využila své velké pusy, ze které vytvořila "obchodní značku", sundala brýle, místo nichž začala používat kontaktní čočky, které ještě více zvýrazňovaly její kaštanové oči, a v neposlední řadě využila své vyšší postavy.

Jako malá holka si dlouho přála stát se veterinářkou a neměla ambice stát se herečkou. To se změnilo po dokončení Campbell High School ve Smyrně. Tehdy se Julia rozhodla spojit se svou setrou a bratrem v New Yorku, kde společně navštěvovali divadelní školu. Mezitím pracovala jako prodavačka obuvi. Zanedlouho podepsala smlouvu s modelingovou agenturou "Click", pro kterou pracovala do doby, kdy jí její bratr, který již působil ve filmovém průmyslu, přihrál její první roli ve filmu "Blood Red". Film nebyl zrovna úspěšný, ale díky němu se dostala do Hollywoodu. Ještě před tím si zahrála ve dvou televizních filmech. V roce 1988 si zahrála číšnici ve filmu "Mystic Pizza" a vedlejší roli ve filmu "Satisfaction" společně s Liamem Nelsonem. O rok později (1989) si zahrála ve filmu "Steel Magnolias" ( Ocelová magnólie ) společně se svým tehdejším snoubencem Dylanem McDermottem. Za roli v tomto filmu byla také poprvé nominovaná na Oscara, kterého ovšem získala o 12 let později.

V roce 1990, po natočení romantického filmu " Pretty Woman ", se z Julie stala herecká superstar a téměř přes noc se stala nejžádanější herečkou Hollywoodu. Noviny o ní psaly každý den a lidé po celém světě o ní mluvili. Najednou nemohla opustit svůj dům aniž by ji na každém kroku nedoprovázela ochranka před hordou reportérů a fotografů. Tato doba byla pro ní trpkou zkouškou, začala velmi hubnout a začalo se mluvit o její závislosti na drogách, či o její anorexii, což se nakonec nepotvrdilo.

Záchrana přišla po té, kdy se téhož roku setkala ve filmu "Flatliners" ( Hráči se smrtí ) s hercem Kieferem Sutherlandem. Kiefer opustil svojí ženu a děti a přestěhoval se k Julii. Vztah a zároveň skandál roku začal. V srpnu roku 1990 Julia a Kiefer oznámili svoje zasnoubení a v říjnu si Julia nechala k narozeninám na levé rameno vytetovat čínský symbol věčné lásky.

Jejich svatba byla naplánovaná na 14. června roku 1991, avšak sen se rozpadl po té, co se Julia dozvěděla o Kieferově vztahu se striptérkou Mandou Rice. Následně se Kiefer nechal slyšet, že sex s Julii byl jako spaní s mrtvolou. Julia zrušila svatbu, psychicky se zhroutila a musela být převezena do nemocnice. O pár dní později Julia utekla pryč před novináři do Irska s Kieferovým nejlepším přítelem Jasonem Patricem a zlí jazykové spekulovali o plánované svatbě v Irsku. Mezitím se v kinech objevil úspěšný film " Sleeping with the enemy " (Noci s nepřítelem) . Po krátké době se Julia s Jasonem rozešli kvůli jeho nekončící vášni v pití piva. V této době se opět objevily zvěsti o Juliině závislosti na drogách.

Po úspěchu filmů jako "Sleeping with the enemy", "Dying Young"(Zemřít mladý) či "Hook" (1991) se Julia rozhodla vzít si od filmování delší přestávku. Během této pauzy strávila hodně času s Danielem Day -Lewisem. Na dva dlouhé roky Julia téměř zcela zmizela z pláten kin, kromě ne zrovna úspěšného filmu " The Player" (Hráč) z roku 1992. Najednou začali všichni spekulovat o návratu " Pretty Woman " na filmové nebe. Okázalý návrat uskutečnila v roce 1993 v thrilleru " The Pelican Brief " (Případ Pelikán) na motivy knihy stejného názvu od Johna Grishama. Tvrdilo se, že John napsal knihu přímo pro Julii jako hlavní hrdinku, která ztvárnila studentku Darby Shaw . Po té ovšem natočila dosti nepovedené filmy jako "I love trouble " (Zbožňuju trable) nebo " Pret-a-Porter" .

V červnu roku 1993 se Julia poprvé provdala. Šťastný muž byl o deset let starší country zpěvák Lyle Lovett. Po několika týdenní známosti se objevili v kostele, kde vyslovili své "ano". Svatba přišla a zase odešla dříve než se začalo mluvit o rozvodu a děti, které by zachránily manželství a které si velmi přáli, nepřišly. V březnu roku 1995 pár oznámil, že se v dobrém rozešli. Rozvedli se po 21 měsících manželství, ale zůstali dobrými přáteli. Po té se začalo spekulovat o mnoha partnerech, kteří se objevovali po boku Julie - nejčastěji byli zmiňováni např.: Jason Patrick, Ethan Hawke, Richard Gere, či Matthew Perry ze sitcomu "Přátelé". Julia pokračovala v natáčení filmů jako "Something to talk about " (Síla lásky) ,"Mary Reilly" a "Michael Collins". V této době se začalo povídat, že konec Juliiny kariéry je za dveřmi, její filmy nedosahovaly úspěchů jako v minulosti a začala se ztrácet ze stránek časopisů a médií. Také se objevovaly diskuze o následovnicích Julie, mezi kandidátkami byly například: Sandra Bullock, Julia Ormond nebo Julianne Moore. Ale Julia se vrátila s hlavou vzhůru, jak u ní bylo ostatně zvykem. V roce 1997 natočila úspěšný film "Conspiracy Theory " (Spiknutí) s Melem Gibsonem a velký hit " My Best Friend's Wedding " (Svatba mého nejlepšího přítele).

Na konci 20. století byla pracovně velmi vytížená. Ve vánočním čase roku 1998 se objevil na plátnech kin film "Stepmom" (Druhá nebo první) a v létě roku 1999 do kin přišly dva filmy - "Notting Hill" a "Runaway Bride" (Nevěsta na útěku) . V prvním zmiňovaném si zahrála filmovou hvězdu Annu Scottovou, která se zamilovala do prodejce knih Hugha Granta a ve filmu "Runaway Bride" (Nevěsta na útěku) si Julia opět zahrála po boku Richarda Gera, a to poprvé od filmu " Pretty Woman ". V roce 2000 měl v kinech premiéru film, který vznikl podle skutečné události - "Erin Brockovich", kde si zahrála sekretářku, která objeví ekologický skandál. Následně po premiéře se o Julii začalo mluvit jako o hlavní favoritce na držitelku Oscara. Její vysněný den přišel 25. března roku 2001, kdy se Julia poprvé v životě dočkala nejcennější ceny ve filmovém průmyslu. Tento film jí také vynesl post nejlépe placené herečky v Hollywoodu (20 miliónů USD) , který drží dodnes, i když už za film (Mona Lisa Smiles).

V tomto roce (2001) měly v kinech také premiéru 3 filmy: v březnu "The Mexican" ( Mexičan ) s Bradem Pittem, "America's Sweethearts" (Zlatíčka pro každého) přišel následně v červnu a ve vánočním čase to byl remake filmu "Ocean's Eleven" (Dannyho parťáci) . V tomto filmu si zahrála mezi jinými s Bradem Pittem & Georgem Clooneym. Tento film byl ve státech velkým hitem a na rok 2004 se plánuje natočení pokračování (Ocean's 12) . Rok 2001 nebyl pro Julii pouze radostný. V červnu Julia oznámila rozchod s přítelem Benjaminem Brattem po téměř 4letém vztahu. O rok později (4.7.2002) se ovšem provdala za kameramana Danny Modera, který byl ještě měsíc před svatbou ženatý. Rozešli se v dobrém a o svém vztahu k Benjaminovi Julia říká stále jen to nejlepší. V roce 2003 natočila dva filmy ve vedlejších rolích - "Full frontal" (Hollywood, Hollywood) a "Confessions of a dangerous mind" ( Milujte svého zabijáka ). I když první nesklidil velký úspěch, tak druhý přitáhl mnoho diváků. Na konci roku 2003 natočila film "Mona Lisa Smiles", který ovšem v USA příliš nesplnil očekávání.

Julia žije s filmovým kameramanem Danny Moderem, se kterým má tři děti. Dvojčata - holčička Hazel Patricia Moder a chlapeček Phinnaeus Walter Moder se narodila 28. listopadu 2004 a třetí dítě, chlapec Henry Daniel Moder se narodil 18. června 2007.

C/O International Creative Management
8942 Wilshire Blvd.
Beverly Hills, CA 90211
USA

Michaela Jílková

30. března 2013 v 21:17 | Michal Všechovský

Vystudovala konzervatoř, ale nakonec se stala novinářkou. Pochází z umělecké rodiny, její otec spisovatel a bývalý herec Jan Jílek patřil mezi známé české scenáristy a dramatiky, její matka Eva Jílková byla také herečkou. Po studiích na hudebně-dramatickém oboru na pražské konzervatoři působila nejprve jako moderátorka v Československém rozhlase a v Československé televizi, později v České televizi. Do povědomí českých televizních diváků ze zapsala zejména svým osobitým stylem při moderování televizního pořadu Kotel vysílaném v TV Nova. Poté krátce působila v MF Dnes. V České televizi v současné době moderuje publicistický pořad Máte slovo. Zahrála si také v několika českých filmech, ještě v dětském věku účinkovala poprvé ve snímku Stav ztroskotání, dále např. v televizním seriálu Náhrdelník, nebo ve snímku Vážení přátelé, ano aVolná noha z roku 1989.

V roce 1998 vymyslela a začala moderovat pořad Kotel v televizi Nova, kde se každý týden "smažil" jeden politik.

Po roce a půl v MF DNES, kde připravovala rozhovory z Očí do očí, se vrátila do televize. Od ledna 2008 na ČT moderuje diskusní pořad Máte slovo.

Je rozvedená, má dvě děti. S bývalým manželem patnáctiletého Jakuba a s partnerem Michalem Voráčkem osmiletou Marušku.

Booker Huffman

30. března 2013 v 21:05 | Michal Všechovský

Booker T - jméno při jehož vyslovení si fanoušci většinou vybavovali starou WCW , nyní zní úplně jinak . Nosí dredy , během Invaze přestoupil do WWE , pozměnil své chování i vzhled a získal si přízeň všech SUCKS . Jeho fanoušci bohužel z jeho výkonů občas trochu smutní. Pravda , pro člověka držícího ve WCW rekordních 22 (!) titulů je jeden jediný dosažený titul ve WWE asi málo. Doufejme ale, že se mu bude v nadcházejících chvílích dařit o něco lépe .

Hned po Invazi, neboli Bookerovu přestupu do WWE (tehdy WWF) , lidé trochu nevěděli , co si mají myslet , avšak i přesto měl tento sympatický černoch mezi diváky své fanoušky , a dnes již nemůže být pochyb , že i přes dosažené tituly (lépe řečeno titul) ve WWE , má před sebou slibnou budoucnost . Snad .

Když Booker T vstoupil svou nohou poprvé do oblíbené federace WWE , měl chvíli neshody s Rockem , které brzy pominuly , a tak ho tehdejší šéf sekce RAW Ric Flair doporučil jako člena wrestlingové (spíš předváděcí) skupiny nWo .

Po malých nedorozuměních s šéfem nWo Kevinem Nashem byl současně se vstupem Shawna Michaelse do této skupiny z nWo vyhozen.

Na protest svého vyhazovu založil Tag Team s Goldustem a získali spolu při Armageddonu PPV v prosinci 2002 World Tag Team Titles, čímž si malinko zvětšil své naděje na kariéru ve WWE . Nezbývá nám tedy než doufat ve změnu k lepšímu.

Richard Griffiths

30. března 2013 v 20:28 | Michal Všechovský

Zemřel nenáviděný strýček Vernon Dursley z Harryho Pottera

Skvělý filmový i divadelní anglický herec tento čtvrtek podlehl následkům po operaci srdce. Milovníci Harryho Pottera ho jistě i přes jeho negativní postavu strýčka Vernona uctí vzpomínkou.


Komplikace po operaci srdce způsobily, že pětašedesátiletý anglický herec Richard Griffiths tento čtvrtek zemřel, jak potvrdil jeho agent. Herec za svůj život ztvárnil desítky filmových a televizních rolí, ale do podvědomí většiny z nás se dostal díky role obtloustlého a chamtivého strýčka Vernona, u kterého Harry Potter bydlel vždy, než mohl odjet do Bradavic. Zahrál si ale i například v hororu Ospalá díra z roku 1999 a v Pirátech z Karibiku: Na vlnách podivna z roku 2011, ze kterých si ho ale pamatuje málokdo.

V Británii patřil Griffiths k nejvyhledávanějším divadelním hercům. V roce 2007 se na jevišti dokonce objevil společně se svým "synovcem" Harrym Potterem z čarodějnické ságy, kterého ztvárnil Daniel Radcliffe v divadelní hře Equus z pera dramatika Petera Schaffera.
"Richard byl po mém boku ve dvou z nejtěžších okamžiků mé kariéry. Udělal z nich radost svým povzbuzováním a vtipkováním," svěřil se Radcliffe, když se o úmrtí herce dozvěděl. Za nejtěžší okamžiky jistě považuje jeho úplně první scénu v Harrym Potterovi a první vystoupení na divadelních prknech právě ve hře Equus.

Adresa:
Richard Griffiths
Bearley House
Snitterfield Road
Bearley
Stratford-Upon-Avon CV37 OSJ
UK


Robbie Coltrane

30. března 2013 v 20:21 | Michal Všechovský

Je synem soudního chirurga a klavíristky. Vystudoval malířství, kresbu a film na Glasgow School of Arts. Na začátku své kariéry produkoval a režíroval padesátiminutový dokument Young Mental Health (1973, Mladé duševní zdraví). Jako herec začínal na divadle; zúčastnil se turné po amerických univerzitách s tvůrčí dílnou San Quentin Theatre Workshop.

Působill pak na řadě regionálních i londýnských divadelních scén (např. Oxford Theatre Group, Citizens Theatre, Traverse Theatre, Borderline Theatre, Hampstead Theatre, Bush Theatre), kde se představil v hrách současných autorů, např. Mika Leigha Dick Whittington, Johna Byrnea The Loveliest Night of the Year a Slab Boys, Alberta Innaurata The Transfiguration of Benno Blimpie, Ricka Clucheyho The Bug a Keitha Dewhursta The End Game.

Proslavil se jako člen komediální skupiny The Comic Strip, jejíž pravidelné pořady (mj. Comic Strip Presents) uvádí Channel Four (čtvrtý program britské TV). Má na svém kontě řadu TV rolí; za hlavní úlohu psychologa Fitze v seriálu Cracker (Bedna - ČTV) získal ceny BAFTA (1993, 1994, 1995). Před film. kamerou se uplatňuje převážně ve vedlejších komediálních i dramatických partech: mechanik Tomáš, podivínský kamarád ryzího prosťáčka (Bob Hoskins), v melodramatu Mona Lisa (r. N. Jordan); kardinál Scipione Borghese v životopisném snímku o kontroverzním malíři Caravaggio (r. D. Jarman).

Další jeho role byla válečný londýnský zbohatlík Victor Hazell, který svým agresivním vpádem rozvíří poklidný život malé vesničky, v komedii Danny, světový šampion (r. G. Millar); rytíř Falstaff v přepisu Shakespearova historického dramatu Jindřich V. (r. K. Branagh); bývalý důstojník KGB Valentin Žukovskij v bondovkách Zlaté oko (r. M. Campbell) a Jeden svět nestačí (r. M. Apted).

Několikrát spolupracoval s režisérem Peterem Richardsonem, který mu svěřil např. hlavní roli poctivého venkovského kněze Davea Albiniziho, který se díky počítačové chybě stane novým papežem, v satirické komedii Papež musí zemřít (1991).

Robbie Coltrane hraje jednoho z nejpopulárnějších hrdinů filmové série o Harrym Potterovi, Rubea Hagrida, vychovatele a příležitostného učitele, který je blízkým přítelem Harryho, Rona i Hermiony. Coltrane je v britském filmu a televizi jedním z nejobsazovanějších a nejrespektovanějších herců, který získal již mnoho ocenění. Kromě již výše jmenovaných byl např.v letech 1993 oceněn v kategorii Nejlepší herec na Broadcasting Press Guilds Awards, v kategorii Nejlepší herec cenou Silver Nymph Award na Monte Carlo Television Festival v roce 1994, v roce 1994 získal pohár Royal Television Society Award a dále také FIPA's Best Actor Award a CableACE Award za Nejlepšího herce ve filmu nebo minisérii.

Z dalších filmů, ve kterých si zahrál jmenujme Dannyho parťáci 2, kde se ujal role Macui, samozřejmě Harry Potter a Kámen mudrců, Harry Potter a Tajemná komnata, Harry Potter a Vězeň z Azkabanu, Harry Potter a ohnivý pohár za něž získal nominace na cenu BAFTA, na London Film Critics Circle Award v kategorii Nejlepší herec ve vedlejší roli. Byl také nominován na Scottish Screen's Best Actor Award.

Z ostatních snímků: Z pekla od Allena a Alberta Hughesových, nebo také snímcích Vzkaz v láhvi, Buddy; The Pope Must Die, Jindřich V., Let it Ride, Úplní začátečníci, Defense of the Realm, Jeptišky na útěku, za kterou byl v roce 1991 na Evening Standard British Film Awards oceněn The Peter Sellers Award For Comedy.


Elvis Aaron Presley

30. března 2013 v 12:35 | Michal Všechovský

Elvis Aaron Presley se narodil 8. ledna 1935 v Tupelu, což je městečko situované na úplný jih USA, do hluboce věřící, zároveň však nepříliš majetné rodiny. Jeho tatínek Vernon Elvis mu nešel zrovna příkladem. Neustále se vyhýbal zodpovědnosti a často střídal nedobře placená povolání, když pracoval například jako zemědělský pachtýř či řidič kamiónu. Maminka Gladys Love zase jen těžko skrývala zálibu v alkoholických nápojích, na druhou stranu šlo o společenskou bytost plnou elánu, který však ona denodenně utápěla v šicích strojích, které spravovala. Už po pár sekundách svého života mohl Elvis děkovat bohu. Spolu s ním měl totiž světlo světa spatřit i bratříček Jesse Garon, právě on si však vytáhl pomyslného černého Petra a narodil se již jako mrtvý. Malý Elvis Aaron tedy vyrůstal coby jedináček a prý byl zářným příkladem maminčina mazánka.

Se začátkem druhé světové války se Elvis s maminkou stěhoval k příbuzným, neboť jeho otec musel pro padělky na pár měsíců do vězení. Město však neopustil, a proto začal do školy chodit právě v Tupelu. Jako žák byl prý, vzhledem k jeho obvyklému chování na podiu poměrně nečekaně, velmi stydlivý, tichý a způsobilý, čili oproti svým spolužákům zkrátka jiný. Na podiu prvně vystoupil coby desetiletý kluk v mississippské pěvecké soutěži a hned zanedlouho mu rodiče k narozeninám darovali jeho první kytaru. Od té se pak dlouhou dobu nehnl, i když tehdy snil spíše o životě na divokém západě. A právě jeho láska ke kovbojům pro něj byla příznačná. Zejména na střední škole se oblékal dosti výstředně, pročež byl nezřídka i šikanován. A když už jsem u oné střední školy, slušelo by se zmínit, že ta už se nacházela v Memphisu, Tennessee, kam se celá rodina musela přesunout opět kvůli problémovému tatínkovi.

Počátky jeho pěvecké kariéry byly dosti ovlivněny náboženskými písněmi, přičemž sám Elvis jednou uvedl, že jiný žánr v mládí ani neznal. Proto byl odjakživa Presleyho velkým vzorem slavný gospelový zpěvák Jake Hess, který měl rovněž vliv na styl jeho zpěvu. V těchto chvílích byl Elvis do muziky doslova zamilován, ta pro něj skutečně znamenala všechno. Hodiny trávil v hudebních obchodech posloucháním jukeboxů, na gospelových koncertech byl také pečený vařený, ovšem, co je především klíčové, do jeho života začalo postupně pronikat i klasické memphiské Blues. Jeho budoucí tvorbu dosti poznamenal například legendární B. B. King. Ten také později vzpomínal, jak mu malý Elvis v jednom kuse naslouchal. Na celé té lásce k hudbě, je zajímavé, že Presley nikdy neuměl noty, nikdy si nepsal písničky, přesto hrál na kytaru i na piano. To vše mu umožňoval jen a pouze vytříbený cit pro muziku, zvládl věci odposlouchat a pak je případně přetvořit k obrazu svému.

Když si jednou, roku 1954, šel téměř dvacetiletý Elvis nahrát do studia Sun Records dvě písničky, které věnoval mamince, netušil, že nadejde klíčový zlom v jeho pěvecké kariéře. Náhodou totiž tamní šéf Sam Phillips zaslechl část jednoho z jeho songů a požádal ho, aby mu zazpíval. Uchvátil ho totiž jeho originální pěvecký projev, navíc zpěváka jeho charakteru právě hledal. Presley byl před mikrofonem nervózní, jako nikdo předtím, ani top zpěváky vázané k tomuto studiu nijak nenadchl, přesto si s Phillipsem nakonec plácl. Hned první Presleyho singl, který byl posléze vpuštěn na diskotéky, s názvem "That's All Right" uspěl. Také jeho předělávka "Blue Moon of Kentucky", původně od Billa Monroea, byla přijata s nadšením a mnozí ji dokonce řadí výš jak originál. Po těchto dílčích úspěších, kdy Presley vešel do podvědomí veřejnosti, se dal dohromady s kolegy z nahrávacího studia, Scottym Moorem a Billem Blackem a začal s nimi vystupovat po různých podnicích pod názvem The Blue Moon Boys. Ovšem nervozita Presleyho neopustila a právě jí zřejmě můžeme vděčit za proslulé taneční kreace, kdy zpěvák zběsile třepe nohami. To vše údajně způsobila tréma, zviditelnily Elvisovy široké kalhoty a posluchačky omdlévaly. Kupříkladu kolega ze skupiny, Scotty Moore, však tento pohyb považoval za Presleyho přirozenou devízu, nikoliv dílo nervozity. Nicméně zpět k jeho pěvecké kariéře. Se zájemci o jeho zastupování se rázem roztrhl pytel, první Elvisovi fanoušci mu přišili přezdívky jako "The Memphis flash" (Memphiský blesk) či "The King of Western Bop" (Taneční král západu), a tak bylo nad slunce jasné, že z Presleyho roste dost možná nejzářivější hvězda hudebního nebe.

V listopadu 1955 přestoupil Presley k RCA Victor Records a začal naplno dobývat celou Ameriku. Hned první singl s názvem "Heartbreak Hotel" co nevidět vystoupal do čela většiny amerických hitparád. Jeho první sólové album "Elvis Presley", které se neslo takřka výhradně v duchu country, se pak udrželo na první příčce nejvýznamnější popové hitparády v USA po dobu neskutečných 10 měsíců. V této době vznikají takové hity jako "Love Me Tender" (píseň, která coby první v historii vydělala na svém prodeji milion dolarů), "Don't Be Cruel" či proslulá cover verze "Hound Dog" (originál Presley zrychlil, avšak když pak náhle přešel opět k pomalejší verzi, veřejnost se proti němu málem vzbouřila). Jelikož šlo o jeho nejzářivější období, mohl se s klidem odstěhovat od rodičů a pořídit si luxusní sídlo s názvem "Graceland", kde také dožil.

Přesto populárního Elvise neuznával zdaleka každý. Nadaný zpěvák vystupoval zejména v televizních show a ne každý z jejich uvaděčů byl pak s jeho kousky spokojený. Tak jako tak sledovanost pořadů, v nichž Presley vystoupil, nabývala naprosto pokaždé horentních rozměrů. Rok 1956 tak vešel do dějin jako rok Elvise Presleyho. Ke konci tohoto roku uveřejnil magazín Billboard fakt, že tolik písní od jediného interpreta se ještě nikdy v nejlepší stovce hitparády neumístilo. Krátce poté zase Wall Street Journal přišel s informací, že na Presleym všelijaké obchody vydělaly těžko uvěřitelných 22 milionů dolarů. Pro svůj neurvalý způsob vystupování se Presley často dostal do křížku s určitou skupinou amerického obyvatelstva. Příslušníci černé etniky zpěvákovi nezřídka vyčítali, že vykrádá černošskou hudbu, přičemž je fakt, že na rozjezdu Presleyho kariéry si dokonce mnozí mysleli, že jde o černocha. Někteří černoši šli ještě dál, když ho vinili z rasismu. Citlivější lidé si zase pomalu brali osobně Presleyho styl reprodukce. Jeho taneční kreace tudíž bývaly označovány kupříkladu za "striptýz bez svlékání" či "sexuální sebeuspokojování na jevišti".

Po krásných letech 1956-58 přišla doba temna. Nejenže Presley musel na dva roky na vojnu pomáhat třetí obrněné divizi v Německu, ale také mu při této štaci zemřela matka, která začala s rostoucí synovou slávou čím dál víc pít a nabývat na váze. Alespoň na vojně přičichl ke karate, což byl po zbytek života jeho velký koníček. Poté, co se celé Americe její hrdina vrátil z Německa, šly Presleyho alba na dračku snad ještě více než před jeho odjezdem. Vždyť songy jako "It's Now or Never" či "Are You Lonesome Tonight?" patří vůbec k jeho nejprodávanějším. Třebaže byl však na pultech snad nejžádanějším zbožím, on sám postupem času prozřel a dokonce nemohl slyšet ani některé své songy, především ty nejmladší. Například jeho kamarád Jerry Schilling kdysi vzpomínal na Presleyho reakci, když na jeho soukromé párty někdo pustil třeba singl "All Shook Up". "Vypni to svinstvo," zaburácel tehdy "Král rokenrolu". A také kdekoliv jinde se nechoval Presley nikterak sobecky a namyšleně. Kupříkladu když se jednou sešel s britskou kapelou Beatles, udivil všechny její členy svým přátelským vystupováním. Omámil i o deset let mladší Priscillu Wagner, kterou si také 1967 slavnostně bere. Jenomže Presleyho předcházela v očích jeho kamarádů pověst někoho, kdo nedokáže být ke své přítelkyni upřímný, proto také svou ženu později několikrát podvedl. Výrazněji je nesblížilo ani narození dcerky Lisy, a tak se ostře sledovaný pár v říjnu 1973 oficiálně rozpadl (oba se spolu údajně přestali stýkat již o více jak rok dříve).

Zpět k hudbě. Jakoby nespokojenost se svou vlastní dřívější tvorbou dávala tušit i celkové zpěvákovo znepokojení nad tím, jakým směrem se nyní ubírá jeho kariéra. Sám proto poněkud ustupoval ze slávy, aby se roku 1968 vrátil na výsluní ve velkém stylu. Po osmileté odmlce konečně vystupuje v televizi, a to zcela sám. Jen jemu věnovaný pořad "'68 Comeback Special" vysílaný NBC musel uchvátit snad každého, šlo bez pochyby o Presleyho nejzdařilejší vystoupení před televizními kamerami. Rázem z něj byl opět vládce showbyznysu. Úspěšný byl jak soundtrack z jeho comebacku, tak singl "If I Can Dream", začal opět vystupovat na živo, zkrátka návrat, jak se patří.

Krátce po rozchodu s Priscillou uspořádal Presley dva koncerty na Hawaii u příležitosti rozloučení se s Kiuem Leem, talentovanému textaři, který dlouho předtím ve věku 34 let zemřel na rakovinu. Toto velkolepé gesto si nenechalo ujít nejen mnoho televizních kanálů (šlo o první živý koncert přenášený satelity), ale v přímém přenosu i dobrý bilion posluchačů. Také album udělané z tohoto živáku bylo Presleyho vůbec posledním, které se aspoň na chvíli vyšplhalo na vrchol americké hitparády. Nicméně to byl de facto konec velkého Presleyho. Od té doby, a vlastně už od rozpadu manželství, začal populární Elvis čím dál víc propadat drogám, závratnou rychlostí hubnul a dvakrát se dokonce předávkoval prášky na spaní, přičemž napoprvé upadl na tři dny do komatu.

Přesto Presley dále tvořil a nevedl si zrovna špatně. Jeho "How Great Thou Art" mu dokonce roku 1974 vyneslo cenu Grammy, a to jak za singl, tak za stejnojmenné album. Celý svět si však uvědomoval, že o svou ikonu co nevidět přijde. Jinak si totiž nelze vysvětlit nabídku Australanů ve výši jednoho milionu dolarů, která měla Presleyho přesvědčit, aby tu ještě koncertoval. Nicméně nebylo o co stát. Ještě jedno turné po USA král Elvis stihl a bylo znát, že mu chybí jak sebevědomí, tak onen jeho posvátný elán. Přesto jeho poslední vystoupení, 17. srpna 1977 v Indianapolis, nebylo z nejhorších a Presley při něm ještě kdekoho přesvědčil, že ten Presley z 50. let skutečně nebyl jen jeho jmenovec. Další turné měla skomírající legenda naplánováno na srpen téhož roku, den před tím, než na něj měl odcestovat, byl však svou snoubenkou v koupelně své vily nalezen mrtev. No mrtev. Datum 16. 8. 1977 si sice už každý bude pamatovat jako den úmrtí "Krále rokenrolu", jenže okolo jeho smrti se vede tolik diskuzí a ti, kdo hlásají, že jejich Elvis je stále naživu, mají vůči expertům nespočet logických argumentů, že nelze jinak než věřit.

Na závěr ještě uvedu výčet těch písniček, které je si třeba pamatovat v souvislosti s Elvisem Presleym:
Love Me Tender, Jailhouse Rock, Don't Be Cruel, Hound Dog, How Great Thou Art, Tutti Frutti či You'll Never Walk Alone, což je jedna z jeho předělávek, která je slavná především proto, že ji fotbalisté Liverpoolu považují za svoji hymnu.

Presley byl mimo jiné také hercem, vystoupil v řadě filmu, například v muzikálovém westernu Love Me Tender. Tento snímek natočil během trvání jeho sedmiletého kontraktu s proslulou produkční společností Paramount. Z Elvise vyrostl rovněž obdivovaný sex symbol, přičemž režisér jmenovaného pořadu Comeback Special Steve Binder kdysi pronesl tuto větu: "Jsem upřímný a musím vám říct, zastavíte se, ať jste muž nebo žena, abyste si ho prohlédli. Až tak dobře vypadal. A kdyby nebyl taková superstar, nedělalo by žádný rozdíl. Když nakráčel do pokoje, věděli jste, že se nacházíte v přítomnosti někoho výjimečného."


Aleš Brichta

29. března 2013 v 20:34 | Michal Všechovský

Aleš Brichta se narodil 9. srpna 1959 v Praze. S hudbou začínal ještě ve školních lavicích. Nejprve jej ovlivnila americká country. Jako by hudba drsných chlapíků předznamenala jeho pozdější vývoj a směr. V pubertě přičichl k rockové hudbě a později vedle studia na vysoké škole ekonomické postupně vystřídal několik skupin. Mihl se v Kentauru, Projektilu, aby se vzápětí opět objevil v Apadu, z něhož záhy vykrystalizovalo jádro pozdější legendy jménem Arakain.

Rok 1982 byl pro český rock i metal zásadní. Narodil se Arakain a začala se psát nová kapitola tehdy ještě jednotné československé tvrdé scény. Ve skupině od počátku patřil k vůdčím osobnostem. Vedle zpěvu nejdříve hrál i na kytaru (jeden čas i na baskytaru) a byl podepsán pod veškerým repertoárem. Ale nejen to. Zároveň byl i kapelníkem, tedy člověkem, na jehož šikovnosti - případně neschopnosti - záleželo, jestli soubor bude existovat, či nikoliv. On žehlil kdejaké nepřístojnosti, které tehdejší zřízení nebylo v žádném případě ochotné přehlížet.

Ing. Aleš Brichta se postupně stával mluvčím a vzorem celé generace \'mániček\' v osmdesátých letech. Úryvky z jeho textů se objevovaly dokonce na svatebních oznámeních! Jeho popularita táhla celý Arakain. Ten se zase stal vzorem pro tvrdý metal a příkladem, který přitáhl mnoho mladých lidí k poslechu tehdy téměř ilegální hudby. V druhé polovině osmdesátých let se ke kapele přidala Lucie Bílá a fanouškům dodnes vděčí za neutuchající přízeň. Aleš prosadil několik rozhlasových a singlových nahrávek, a přestože byla formaci jeden čas dokonce zastavena koncertní činnost, dokázal prosadit Arakain na největší metalové festivaly do Polska, koncerty do Ruska, což vše vyústilo v natáčení dlouhohrajícího alba Thrash The Trash. Ačkoliv vyšlo až krátce po revoluci, jasně dokumentovalo, kam se český metal vyvinul. Svým způsobem to byl milník, jenž dokazoval, že jsme prostřednictvím podobně tvrdě si za svým jdoucích souborů schopni konkurovat Západu.

Aleš Brichta měl v té době za sebou několik dalších aktivit, především na poli pořadatelském. Jeho zásluhou u nás hráli Running Wild, uskutečnil se obří podnik Metalmanie.

Vedle mateřské skupiny, která každý rok zásobovala posluchače novou deskou, se objevil na řadě jiných desek jako host, textoval kupříkladu pro Olympic, Burmu Jones a mnoho dalších kolegů. V roce 1992 se stal nejoblíbenějším zpěvákem v republice v anketě Černá vrána, na jejímž základě další rok vznikl úspěšný projekt Zemětřesení. Ten nesl nedokončený odkaz největšího českého hardrockového zpěváka Jiřího Schelingera. Pozoruhodným projektem se také stal Hattrick, textově se zabývající fotbalovou tematikou. Ten měl koncertní premiéru na Rockových Vánocích v pražské Lucerně, což je další skutečně živá aktivita rockového věrozvěsta. V současné době se uvažuje o obnovení činnosti tohoto zajímavého tělesa.

Aleš Brichta čichl i k muzikálovým prknům. Jesus Christ Superstar oslovil snad každého rockera. Aleš se změnil na Piláta, byť ne na dlouho. Později produkoval velmi úspěšný muzikál na ledě Mrazík a několik dalších skupin (Doga, Škwor…). V roce 1994 se paralelně vydal na sólovou dráhu, byť trošku náhodně. Za vším stál osudový kytarista Mirek Mach, jehož klid a nadhled je přesným protipólem Aleše. Možná proto jim spolupráce stále tak šlape. Do dnešních dnů vydali pět řadových alb, jednu videokazetu a oblíbené Best of s několika raritami. Za sebou mají také tři souvislá turné. Zvlášť vydařené bylo to po boku Petra Jandy, olympické legendy tuzemského bigbítu. Není vyloučené, že oba vokalisté spolu ještě nachystají svým fanouškům nejedno překvapení… Na konci milénia ještě rozběhl internetový obchod Rocknet, který se zabýval prodejem hudby po síti. Žel, z jistých legislativních důvodů byl později pozastaven.

Po rovných dvaceti letech, tedy v roce 2002, Aleš opustil po vzájemných neshodách Arakain a pustil se do práce hned na několika frontách. Vedle provozování rockového nonstopu BumBar se úspěšný interpret několikrát angažoval i v politice (přispěl k urychlení ostudné volby prezidenta České republiky), sestavil novou skupinu Grizzly (ta má v současnosti uměleckou pauzu), de facto 'posmrtně' vydal DVD Arakain - 20 let natvrdo, které obrazově doprovází stejnojmennou knihu, na níž se vydavatelsky rovněž nemalou měrou podílel. Naplno obnovil sólovou kariéru, jak v malé komorní unplugged podobě, tak v plnokrevném provedení; a v neposlední řadě zkraje roku 2003 rozběhl vydávání rockového čtrnáctideníku Rockshock, který se zaměřuje ve velké míře na tuzemskou scénu. Aby toho nebylo málo, v posledních měsících hraje za několik klubů fotbal a angažuje se i na poli sci-fi literatury - k aktuálnímu albu Anděl posledního soudu nachystal stejnojmennou povídkovou knížku a jedním z deseti autorů je také on sám, čímž se hrdě postavil vedle takových borců, jako je kupříkladu Ondřej Neff. Jak se zdá, od Aleše se v budoucnu dočkáme ještě nejednoho hudebního dárečku...


Lukáš Pešek

29. března 2013 v 16:44 | Michal Všechovský

Lukáš Pešek začal jezdit na motocyklu už ve třech letech díky svému otci, bývalému motokrosaři. Ten mu postavil jeho první motocykl. Brzy zasáhl do národních závodů minibiků a později do mistrovství ČR ve třídě do 125 ccm, které vyhrál v roce 2002 a ve stejném roce na divokou kartu debutoval ve Velké ceně ČR.

Poté vyzkoušel vyšší třídu do 250 ccm, ve které mimo jiné - jako náhradník za zraněného Jaroslava Huleše absolvoval své první pravidelné starty ve velkých cenách mistrovství světa a na konci roku ve Velké ceně Austrálie poprvé bodoval jako dvanáctý.

Vrátil se ale do stopětadvacítek, kde vystřídal několik týmů a pravidelně startoval v mistrovství světa, několik sezón bez výraznějších výsledků. První sezónu jezdil na motocyklu značky Honda, poté na motocyklech značky Derbi. Byl považován za rychlého jezdce, který ale nepodával konzistentní výkony.

Až v roce 2006 najednou prorazil. Dvakrát vyhrál kvalifikaci a celkem třikrát se umístil na stupních vítězů (druhý ve Velké ceně Španělska na oblíbeném okruhu v Jerezu a dvakrát třetí), což mu celkově stačilo k šestému místu v mistrovství světa. Je teprve šestým českým motocyklistou, který stál na stupních vítězů ve velké ceně mistrovství světa.

Hned v úvodu další sezóny 2007 vybojoval třetí místo ve Velké ceně Kataru, držel umístění na stupních vítězů v průběžném pořadí a opakovaně dosahoval vynikajících výsledků. 6. května ze třetího místa na startu vyhrál Velkou cenu Číny na okruhu v Šanghaji a dostal se dokonce na průběžné první místo mistrovství světa.

Hned po velké ceny Číny dokončil závod ve Francii tedy v Le Mans parádní 2 příčkou. Dále v Itálii nedojel, a v Katálansku obsadil 13 přičku. VC Velké Británie se Peškovy vůbec nedařila, když obsadil 18 místo a z Anglie si neodvezl ani bod! Doma zajel 3 místo. Ale, když se jela VC Austrálie dojel na 1 místě a diváci u televizních obrazovek mohli šílet. Na závěr sezony 2007 ve Španělsku (ve Valencii)obsadil místo 5 a v celkovém pořadí byl 4 o 11 bodů za japoncem Koyamou. ¶

V sezone 2008 už osedlal 250ccm a jezdí na motocyklu Aprilia Auto Kelly-CP. Na začátku sezony v Kataru nedojel. Momentálně po VC Německa je celkově 17.

Úspěchy:
1994: MČR, minibike 40, 1. místo
1995: MČR, minibike 40, 1. místo
1996: MČR, minibike 40, 1. místo
1997: MČR, minibike 40, 1. místo
1998: MČR, minibike 40, 1. místo
1998: ME, minibike 40, 3. místo
1999: ME, minibike 40, 1. místo
1999: MČR, minibike 40, 1. místo
2000: MČRJ, junioři, 125 ccm, 2. místo
2001: MČR, 125 ccm, 2. místo, (Honda)
2002: MČR, 125 ccm, 1. místo, (Honda)
2002: ME, 125 ccm, 3. místo, (Honda)
2003: ME, 250 ccm, 6. místo, (Yamaha)
2003: MS, 250 ccm, 30. místo, 4 body, (Yamaha)
2004: Závod SP, Estoril (Portugalsko), 125 ccm, 8. místo

Ve zkratce:
Bydliště: Praha
Výška/váha: 176 / 62
Stav: svobodný
Barva ocí: modrá
Barva vlasů: tmavá (častěji blond)
Přezdívka: Česílko
Záliby: minibike, fotbal, golf
Oblíbená muzika: disko, hip hop
Oblíbený napoj: rybízový džus
Oblíbená jídla: italská kuchyně
Oblíbený vůz: Mercedes
Vlastní motocykl: Scooter Derby
Nemá rád: kuřáky
Oblíbený závodní okruh: Brno, Jerez, Cartagena
Jezdecký vzor: Capirossi
Životní sen: stát se mistrem světa
První závod: 1994 minibike 40
Ambice pro rok 2007: skončit v celkovém pořadí do 3.místa

Dana Morávková

28. března 2013 v 18:31 | Michal Všechovský

Dana Morávková se narodila v roce 1971 v Písku. V letech 1989-1993 studovala herectví na pražském DAMU a hned poté choreografii na HAMU (1993-1998).

Jako divadelní herečka působila nejprve v Činoherním studiu v Ústí nad Labem (1992-1994).V letech 1993-1998 získala angažmá v Divadle na zábradlí a od roku 2001 účinkuje v Divadle bez zábradlí.

Do diváckého podvědomí se zapsala v letech 1994-1998, kdy moderovala pořad TV Nova SNÍDANĚ S NOVOU a od roku 1998 moderuje pořad vysílaný na TV Prima PRIMA JÍZDA.

Dana Morávková má na kontě spoustu rolí ve filmech, pohádkách a televizních inscenacích, jako jsou např. PRINCEZNA HUSOPASKA (1988), ARABELA (1990), PŘÍLIŠ HLUČNÁ SAMOTA (1994), Z PEKLA ŠTĚSTÍ (1999)
, Z PEKLA ŠTĚSTÍ 2 (2001)
, KAMEŇÁK (2003),
ORDINACE V RŮŽOVÉ ZAHRADĚ 2005
atd.

V roce 2004 se dokonce objevila v dobrodružném fantasy filmu americké produkce režiséra Stephena Sommerse VAN HELSING. Dana Morávková si zahrála hlavní zápornou postavu, starší Adamovu (Tomáš Krejčíř) sestru, Andreu Liškovou v seriálu TV Prima RODINNÁ POUTA (2004)
. Díky velkému úspěchu seriál pokračoval druhou sérií(Velmi křehké vztahy) se 124 díly a třetí série, kvůli nečekaným problémům bohužel skončila s rokem 2006.

Manželem Dany Morávkové je herec Petr Malásek, s nimž má syna Petra.

Mirek Hoffmann

28. března 2013 v 9:30 | Michal Všechovský

Mirek Hoffmann je na české country scéně nejfundovanější a hlasově nejškolenější zpěvák, jehož jméno se proplétá nejsvětlejší historií české country hudby od samého začátku.

Narodil se v Praze na Malé Straně 28. března 1935. Po ukončení gymnázia chodil na večerní průmyslovou školu. V letech 1945 až 1950 studoval hru na housle u profesora Ondříčka. Dvě sezóny hrál v amatérské dixielandové skupině na Nerudově gymnáziu (1952 - 1953) a pak chodil dva roky na zpěv k profesorce Schwarzové (1961 - 1962). Zároveň se věnoval sportu a jako člen ligového týmu Lokomotiva Praha se stal v roce 1962 mistrem republiky v odbíjené. Ve stejném roce účinkoval v inscenaci Šest žen Jindřicha VIII. v divadle Semafor.

V dubnu 1968 byl jedním z iniciátorů vzniku skupiny White Stars, jejíž sestava se po odchodu Jaroslava Jelena (mandolína) a zpěvačky Jarky Hadrabové ustálila ve složení, v němž kromě Mirka Hoffmanna působil Marko Čermák (pětistrunné bendžo), Pavel Král (kontrabas), Tomáš Linka (foukací harmonika), Ivan Mládek (mandolína) a Václav Limberk (kytara). Společně se Spirituál kvintetem a Greenhorns se Mirek Hoffmann podílel na natočení desky Písně amerického zápaud (1969), kde White Stars hráli a zpívali např. píseň Jessie James, a v roce 1970 s nimi debutoval na samostatném singlu Čekání na vlak/Vůz do Tennesee.

28. března 1970 přešel spolu s Tomášem Linkou do sestavy Greenhorns (skupina White Stars tak ukončila svou činnost) a plných 20 let patřil k pilířům jejich gramofonového i koncertního programu dokonalým provedením písniček Oranžový expres a Žlutá kytka (obě r.1971), Blues hvízdavého vlaku a Divnej smích (obě 1972), Hej Joe (1973), Dívka s vlasem medovým (1976), Dlouhý černý závoj (1984) a dalších.

Na začátku roku 1990 dochází k rozdělení skupiny na Greenhorny a Zelenáče. Do skupiny Zelenáči přechází Mirek Hoffmann spolu s Jardou Hnykem, Pavlem Králem, Františkem Kacafírkem, Zdeňkem Kryštofem a ještě přibírají nové členy Milana Krbce a Jiřího Spurného. (Na přechodné období vystupují pod názvem Noví Zelenáči Mirka Hoffmanna, později Noví Zelenáči, dnes už jen Zelenáči). V této sestavě Mirek Hoffmann nahrává další úspěšné hity, například Sám teď jezdím bílou dálnicí a Oranžovej drak (obě 1992), Starý lásky, Tom Doodly a Kam tě žene proud (všechny 1995) U silnice E 55 (1996).

Mirek Hoffmann od začátku pěvecké kariéry zpívá výhradně své vlastní texty a často je i autorem hudební části. Jeho písně zpívají i jiní zpěváci a skupiny, například Věra Martinová, Hana Horecká, Taxmeni, Petra Černocká, Jiří Veisser a další.

Jan Železný

27. března 2013 v 14:56 | Michal Všechovský

Životní příběh jednoho z nejlepších českých sportovců v historii nezačal zrovna šťastně. Jan Železný se narodil 16. června 1966 v sedmém měsíci těhotenství s váhou 2,3 kilogramy a levým chodidlem nepřirozeně vtočeným kvůli zkráceným šlachám. V dětství měl smůlu na nejrůznější zranění, často byl nemocný a těžko se vyrovnával staršímu bratru Petrovi. Díky smutnému údělu se však naučil překonávat složité překážky, což jej později vyneslo až na světový oštěpařský trůn.

Oba Honzovi rodiče byli vynikajícími sportovci (matka házela oštěpem), svého druhého syna však zapsali do "normální" školy a nechali výběr sportu na něm. Mladý Honza proto hrával házenou i hokej a také házel kriketovým míčkem - už tehdy prý dosáhl výkonu 78 metrů. K atletice definitivně přilnul až při sledování mistrovství světa 1983 v Helsinkách, kde zářili Kratochvílová, Bugár a další. V témže roce se také poprvé představil na mezinárodním poli: na mistrovství světa juniorů v rakouském Schwechatu obsadil šesté místo.

Základy techniky hodu oštěpem mu sice předal otec - házenkář, ale určujícím pro Železného kariéru se stal až příchod na vojnu. V dresu Dukly Banská Bystrica pod vedením Jaroslava Halvy začal rychle stoupat výkonnostně vzhůru. Vojenským barvám zůstal věrný do dnešních dnů, kdy v hodnosti majora stále reprezentuje armádní sport na světové úrovni.

Kvalifikaci na mistrovství světa v roce 1986 sice ještě nezvládl, nicméně o rok později už hodil svůj první světový rekord - 87,66 metrů. Dočkal se také první medaile, když na MS v Římě skončil třetí. Na olympiádu v Soulu 1988 už odjížděl s nálepkou velkého favorita. V kvalifikaci překonal olympijský rekord a v závodě se dlouho držel na čele žebříčku, až poslední pokus Fina Korjuse jej odsunul na druhé místo.

Nepříjemným důsledkem velkého zatížení bylo první zranění zad, z něhož se už nedokázal plně zotavit. V červenci 1990 sice hodil na mítinku v Oslo další světový rekord (89,66 m), lékaři však při vyšetření odhalili zlomené dva obratle přesně v místech, kde páteř při hodu podléhá největší zátěži. Složité martyrium prohlídek a pokusů o návrat vyústilo ve dvojí zkaženou kvalifikaci na mistrovství světa. Vrátit se však dokázal přesně na olympiádu v Barceloně, kde si novým rekordem zajistil první olympijské zlato.

V témže roce hodil také skvělých 94,75 metrů, tento výkon však nebyl uznán, jelikož Železný nepoužil náčiní předepsaných rozměrů. S vynálezcem nového typu oštěpů Miklósem Némethem krátce spolupracoval po návratu do Čech v roce 1993. Rodák z Mladé Boleslavi poté vystřídal několik klubů, aby se na přelomu tisíciletí vrátil do Dukly Praha. Jeho výkony tehdy dosahovaly vrcholu, v následujících světových mítincích byl neohroženým králem.

Těsně před olympijskými hrami 1996 v Atlantě se Železný zapsal do historie jako protagonista hodu z říše snů - 98,48 metrů! V samotném závodě sice kvůli potížím s třísly nepřehodil devadesátku, ale přesto na konci mohl potěžkat další zlatou medaili. Nedařilo se totiž ani jeho tradičním soupeřům, Britovi Backleymu či Němci Hechtovi. Když mezi těmito pořízky stanul na stupních vítězů, vypadala jeho subtilní postava (77 kg) spíš jako nedopatření…

Další léta Železného kariéry zastínilo vážné zranění ramene. Přivodil si jej víceméně kuriózním způsobem: při jednom z obvyklých tréninkových prvků, běhu s gumovou obrubou přivázanou k pasu, neměl k dispozici obvyklý provaz, a tak použil gumové lano. To se při startu napjalo, vymrštilo obrubu a ta podrazila Železnému nohy. Při nešťastném pádu si světový rekordman zpřetrhal vazy v pravém rameni. Následovaly měsíce léčení a rehabilitace v Motole a chmurné úvahy o konci kariéry. Znovu se učil házet - nejdřív kamenem, pak míčkem…

Vrátil se na mistrovství světa 1999 ve španělské Seville, kde překvapivě obsadil třetí místo. Krátce poté otřásla atletickým světem korupční aféra, v jejímž důsledku byla ustavena v rámci MOV komise sportovců. Mezi delegáty byl také Železný, který svou pozici obhájil i po olympijských hrách v Sydney 2000. V diplomatických kruzích proslul jako přesvědčený odpůrce legalizace dopinku a strážce myšlenky fair-play, která by měla převyšovat komerční stránku olympijského podniku. Na australském kontinentu znovu uspěl také jako oštěpař: výkonem 90,17 metrů stanovil nový olympijský rekord a vybojoval třetí zlatou medaili.

V říjnu 2001 se Železný vzdal své funkce u olympijského výboru, aby se mohl dokonale připravit na další sportovní podniky. Svoji extratřídu potvrdil na mistrovství světa v Edmontonu, kde výkonem 92,80 m porazil obhájce titulu Parviainena z Finska. Po vydařeném vystoupení se rozhodl ještě jednou zkusit štěstí na olympijských hrách. Jeho přípravu opět poznamenala zranění, takže na většině dalších závodů již Honza nepodával výkony podle svých představ. Pokud však bude zdravý, jistě mu v Athénách připadne role velkého favorita.

Nejen svými výkony, ale také skromností a uvážlivými názory si Jan Železný získal srdce mnoha sportovních fanoušků v České republice i jinde. Své soukromí si úzkostlivě hájí. Nerad chodí na společenské akce, raději si zajde na pivo do obyčejné hospody. Je kuřák. V srpnu 1987 se oženil s bývalou zdravotní sestrou Martou, jež později vystudovala pedagogickou fakultu. Dnes spolu žijí v Kosmonosech a vychovávají děti Honzu (*1988) a Katarinu (*1990). O tom, čemu se bude věnovat po skončení aktivní kariéry, zatím stále Železný nemá jasno.

Zajímavosti:
Výška: 185 cm
Váha: 77 kg

Největší úspěchy:
- Olympiáda - 1. místo (1992, 1996, 2000), 2. místo (1988
- Mistrovství světa - 1. místo (1993, 1995, 2001), 3. místo (1987, 1999)
- Mistrovství Evropy - 3. místo (1994)
- Světový pohár - 1. místo (1992)

Ocenění:
- nejlepší atlet světa - 2000
- nejlepší atlet Evropy - 1996, 2000.

Světový rekord: 98,48 metrů - Jena, 25.5. 1996

Oldřich Říha

27. března 2013 v 9:56 | Michal Všechovský

Oldřich Říha je frontmanem české rockové skupiny Katapult. Dětství prožil Oldřich Říha v Praze v Mozartově ulici a v ulici Na Cihlářce, kde žil u babičky. Tehdy jeho největší zálibou byla četba dobrodružné literatury. Když byl jeho otec převelen z Prahy do Plzně, začal se Oldřich Říha na plzeňské základní škole věnovat sportu a to do té doby, dokud ho úplně nepohltil rock'n'roll, který u něj zvítězil nad vším ostatním. V současné době bydlí v Chrášťanech u Prahy

Hudební kariéru začínal v kapelách Memphis, Black Stars, Sinners, poté působil ve skupině Františka Ringo Čecha, ve skupině Mahagon, která se v roce 1975 přejmenovala na Katapult (Jiří "Dědek" Šindelář, Anatoli Kohout)

Je znám také pod přezdívkami Olda, železnej Olda, ocelovej Olda. Mezi jeho nejslavnější skladby patří například Půlnoční závodní dráha, Blues, Já nesnídám sám, Hlupák váhá, Vojín XY, Až, Katapult.

Kdo je Oldřich Říha?
Kytarista, skladatel, textař, zpěvák, který si za 31 let v dnes již legendárním Katapultu (a 43 let na pódiu) vybudoval - a nutno podotknout, že za všech okolností velmi tvrdou prací - zcela neotřesitelnou pozici člověka, který dal a dává rockové muzice, kterou hraje a skládá, naprosto osobitý punc jedinečnosti.

Muzikant, kterého jeho nadevše milovaný rock'n'roll zasáhl v 60. letech takovou silou, že tehdy úplně zahodil veškeré ostatní aktivity, vzdělání a vrhl se na muziku. Dnes už lze s naprostou jistotou říci, že tuto svoji "riskantní" volbu vyhrál na celé čáře - a to jen díky tomu, že od samého začátku své muzice bezmezně věří, celým svým bytím pro muziku žije, celým svým srdcem muziku hraje a to svým nenapodobitelným způsobem, autenticky, opravdově .... jeho muzika je jedinečná a zvláštní v tom, že se v ní bezděčně, instinktivně a přirozeně smíchává syrový rockový nářez, spontánní živočišnost, přímočará pocitovost a nálada s upřímnou rock'n'rollovou poetikou, srdečným rhytm'n'bluesovým cítěním a nespoutaným nadšením z hraní.

Producent, který úspěšně produkuje muziku svého srdce bez ohledu na hudební trendy a kritiku, bez pózy a bez přetvářky jde svoji cestou, která funguje i díky jeho výborné intuici.

Dříč, který z každého osudového průšvihu dokáže vymanit novou šanci pro Katapult a jeho muziku a díky svému obrovskému úsilí dokáže nepřízeň osudu obrátit ve svůj prospěch a ve prospěch své hudby.

Životní rváč nezlomné vůle, jehož pracovní tempo, pracovní nasazení, odhodlání a úsilí málokdo vydrží a málokdo v něm obstojí, což potvrzují i některé problémy s některými bubeníky, kteří nedokázali s Říhou držet jeho neúnavný krok. Avšak ti, co to dokázali, si mohou gratulovat, protože ustát Říhovo tempo a podmínky je prubířský kámen víry v sebe a svoje schopnosti.

Člověk, který čte moderní a klasickou literaturu a přitom se dokáže přirozeně a vřele bavit s obyčejnými lidmi v hospodě, kteří tam o literatuře jistě nediskutují.

Člověk, který dokáže myšlenku německého filosofa Nietzscheho převést do textu své písničky ("To mi tedy věř" z alba Všechno nebo nic) tak srozumitelně, že to pochopí i ten posluchač, který podobnou knihu nedržel v životě v ruce.

Quentin Tarantino

27. března 2013 v 8:24 | Michal Všechovský

Jeden z nejzajímavějších amerických režisérů současnosti překvapuje diváky i odbornou kritiku každým svým novým filmem. Tento scenárista, režisér a producent, který se narodil v Knoxville v Tennessee získal své jméno podle postavy z televizního seriálu, míšence a kováře Quinta. Když mu byly dva roky, matka se s ním odstěhovala do Orange County, Kalifornie, které bylo jeho domovem po dobu následujících dvaceti let. Předtím, než na sebe v roce 1992 na festivalu v Sundance strhl pozornost svým debutem Gauneři (Reservoir Dogs), absolvoval velmi důkladnou školu jako filmový fanoušek pracující mimo jiné v půjčovně videokazet (což mu vyneslo zavádějící přídomek "maniak z videopůjčovny").

S přáteli rozpracoval amatérský snímek My Best Friend's Birthday (1987). Tarantinovy filmy (i když do snímku Kill Bill natočil pouhé čtyři celovečerní tituly) nikdy nepatřily k největším kasovním trhákům, jejich autor díky své originalitě však patří k nejvlivnějším filmařům 90. let, především ovšem proto, že s oblibou porušuje nejrůznější estetická i cenzorská tabu.

Po Gaunerech, kteří jsou příběhem party zlodějů bojující po nepovedené loupeži s vlastní nedůvěřivostí a ve kterých si zahráli Harvey Keitel, Tim Roth a Michael Madsen, vyzkoušel Tarantino své štěstí jako televizní režisér v seriálu Pohotovost - díl nazvaný Mateřství (ER, episode Motherhood, 1995). Následoval další snímek pohrávající si se stereotypy kriminálního a gangsterského filmu i s časovou sousledností vyprávěných příběhů - Pulp fiction - historky z podsvětí (Pulp Fiction, 1994).

Film, na němž Tarantino scenáristicky spolupracoval s Rogerem Avarym a v němž si hlavní role zahráli Uma Thurman, Samuel L. Jackson, John Travolta a Bruce Willis, mu mimo jiné vynesl i Oscara, Zlatý glóbus a cenu BAFTA za scénář, Zlatou palmu na MFF v Cannes a Independent Spirit Award za scénář a režii. Po příspěvku s názvem Muž z Hollywoodu (The Man From Hollywood) do povídkového snímku Čtyři pokoje (Four Rooms, 1995, režie dalších povídek Robert Rodriguez, Alexandre Rockwell, Allison Anders), režíroval krimi Jackie Brownová (Jackie Brown, 1997) s Pam Grier, Robertem Forsterem a Robertem De Nirem v hlavních rolích.

Po šestileté přestávce slaví Tarantino comeback akčním příběhem pomsty Kill Bill uváděným do kin ve dvou dílech. Mezi jeho připravované projekty patří válečný snímek Inglorious Bastards, jehož scénář psal střídavě se scénářem filmu Kill Bill.

Jako autor má Tarantino na svém kontě vedle předloh k vlastním filmům i scénář krimi Pravdivá romance (True Romance, 1993, režie Tony Scott), námět k Takovým normálním zabijákům (Natural Born Killers, 1994, režie Oliver Stone) a scénář k hororu Od soumraku do úsvitu (From Dusk Till Dawn, 1996, režie Robert Rodriguez).

Jako vedoucí výroby se podílel např. na filmech Zabít Zoe (Killing Zoe, 1994, režie Roger Avary), Curdled (1996, režie Reb Braddock) či God Said, 'Ha!' (1998, režie Julia Sweeney). U svého zatím posledního snímku Kill Bill už funguje jako jeden z producentů. V rámci své produkční společnosti A Band Apart se s přítelem a kolegou, producentem Lawrencem Benderem, zabývá i hudebními nahrávkami.

Jako herec (což je profese, kterou se nějakou dobu pokoušel vážně provozovat) se Tarantino v menších či větších rolích objevuje jak ve vlastních filmech (pan Hnědý v Gaunerech, Jimmie v Pulp fiction - historkách z podsvětí, Chester ve Čtyřech pokojích), tak ve filmech svých přátel (mj. Sleep With Me, 1994, režie Rory Kelly, Rodriguezův Desperado - 1995 a Od soumraku do úsvitu - 1996, Malý Nicky - Satan Junior/Little Nicky, 2000, režie Steven Brill). S Jennifer Aniston se objevil v počítačové hře Steven Spielberg's Director's Chair a v roce 1998 si vyzkoušel divadelní herectví v broadwayské inscenaci klasického dramatu Čekej do tmy (Wait Until Dark).

Quentin Tarantino se v roce 2005 režisérsky podílel na snímku Roberta Rodrigueze, Sin City - město hříchu. Byl pozván, aby natočil rozsáhlou scénu v příběhu Velká tučná zabijačka. Za svoji práci dostal honorář ve výši 1 dolaru. Tarantino natočil pro Sin City - město hříchu scénu, kde Dwight (Clive Owen) a Malej Jackie (Benicio Del Toro) jedou autem v dešti a Dwight je přesvědčený, že mrtvý Malej Jackie s ním mluví. To, co by za normálních podmínek točil týden, měl s Rodriguezovým stylem hotové za jeden den. Tarantino měl zcela volnou ruku. Byl na natáčení skvěle připraven a vše měl doladěné do nejmenších detailů. Pro herce byla náhlá změna režiséra také zajímavá. Jeho přístup byl odlišný od Rodrigueze i Millera, ale ačkoliv měli všichni tři režiséři odlišné názory a vizi, celek působil velmi organizovaně a přirozeně.