Leden 2013

Jackie Chan Chan Kong-Sang

31. ledna 2013 v 20:28 | Michal Všechovský

Jackie se narodil jako Chan Kong-Sang služebné a kuchaři, jenž pracovali u francouzského konzula. Když jeho otec přijal nabídku odjet pracovat na velvyslanectví v Austrálii, poslali sedmiletého Jackieho na deset let do Čínské operní školy. Ve škole prodělal velmi tvrdý trénink. Každý den musel vstával v 5 hodin ráno a do pozdního večera se učil tanec, zpěv, akrobacii a bojové umění. Pokud neodvedl dostatečně dobrý výkon dostal výprask nebo nedostal jídlo.

Teprve jako osmiletý se objevil v místním filmu "Big and Little Wong Tin Bar" (1962). Během studií se Jackie zúčastnil natáčení několika filmů jako komparsista. Po ukončení studia se živil jako kaskadér. Kaskadéra také dělal ve filmu "Fist of Fury /Jing wu men/" (1972), kde si hlavní roli zahrál Bruce Lee. S Brucem si zahrál ještě při natáčení akčního filmu Drak přichází "Enter the Dragon" (1973).

Po tragické smrti Bruceho v roce 1973 začal spolupracovat s Lo Weiem jedním z nejúspěšnějších hong kongských režisérů. Weiem z Jackieho chtěl udělat nového Bruce Leeho. Jejich spolupráce však nevyšla a Jackie se rozhodl pro vlastní charakter komediálního akčního herce.

Jeho prvním velkým hitem byl film "Snake in the Eagle's Shadow /She xing diao shou/" (1978). První úspěch přebyl ještě větším úspěchem v kung-fu komedii Mistrův syn "Drunken Master /Zui quan/". Po těchto úspěších se opět spojil s Lo Weiem a natočil velmi úspěšný film Odvážná hyena "Fearless Hyena /Hsiao chuan yi chao/" (1980). Lo Weiův přístup neumožňoval Jackiemu větší tvůrčí volnost a proto se spojil filmovou společností Golden Harvest, pro kterou pracoval jako kaskadér. Jejich prvním filmem byl "Young Master /Long xiao ye/" (1982).

Jackie se díky těmto všem úspěchům stal nejznámějším a nejlépe placeným hercem Asie. Pro celosvětovou popularitu mu scházelo prosadit se v Americe, proto v roce 1980 natočil svůj první americký film "The Big Brawl". O rok později si zahrál v menší roli s Burtem Reynoldsem v akční komedii Dělová koule "Cannonball Run" a v roce 1984 v jejím pokračování Dělová koule II "Cannonball Run II".

Po návratu zpět do Hong Kongu napsal scénáře a režíroval několik akčních komedií včetně "Project A /'A' gai waak juk jaap/" (1983), "Police Story /Ging chaat goo si/" (1985) a "Armor of God /Longxiong hudi/" (1986). Během natáčení Police Story se zranilo mnoho kaskadérů, a proto Jackie založil Asociaci kaskadérů Jackieho Chana "Jackie Chan Stuntman Association". Asociace se starala o účty za ošetření a Jackie osobně trénoval její členy. Sám Jackie si při natáčení Armor of God při pádu ze stromu poranil lebku a s poškozením mozku byl odvezen do nemocnice, kde podstoupil operaci.

Nikdo nevěřil, že se vrátí zpět do filmového průmyslu v kondici jakou měl předtím. Jackie to zvládl a navíc si v roce 1986 založil vlastní produkční společnost Golden Way a agenturu Jackie's Angels, pro obsazování talentů do svých filmů. V roce 1993 natočil jeden z mála filmů bez komických prvků "Crime Story /Zhong an zu/".

Druhé pokračování "Drunken Master II /Jui kuen II/" (1994) patří k jeho nejúspěšnějším filmům. Za svou celoživotní práci získal v roce 1995 cenu MTV "MTV's Lifetime Achievement Award". V USA se Jackiemu podařilo pořádně prorazit o rok později v akční komedii Rachot v Bronxu "Rumble in the Bronx /Hong faan kui/". Film si za první víkend od uvedení do kin vydělal 10 miliónů dolarů.

Po dvou méně úspěšných filmech První rána "First Strike /Jing cha gu shi IV: Jian dan ren wu/" (1997) a Terč "Mr. Nice Guy /Yatgo ho yan/" (1998), přichází další obrovský hit Křižovatka smrti "Rush Hour" (1998). V akčním filmu si zahrál inspektora Leeho po boku Chrise Tuckera. V roce 2000 si s Owenem Wilsonem a Lucy Liu zahrál v akční westernové komedii Tenkrát na východě "Shanghai Noon".

Následující léto se Jackie opět spojil s Chrisem Tuckerem na pokračování Křižovatka smrti 2 "Rush Hour 2", který zopakoval úspěchy prvního dílu. S kráskou Jennifer Love Hewittovou si zahrál ve filmu "Tuxedo" (2002) a stejný rok se opět spojil s Owenem Wilsonem ve filmu Rytíři ze Šanghaje "Shanghai Knights".

V roce 2004 ztvárnil roli číňana z francouskou přezdívkou Passepartouta ve filmu Cesta kolem světa za 80. dní. Novou podobu starému příběhu dal režisér Frank Coraci; v jeho snímku se slavná dobrodružství spojují s komediálními a akčními prvky v jedinečnou podívanou pro celou rodinu.

Jackie má jednoho syna J.C. s tchajwanskou herečkou Lin Feng-Chiao, se kterou se roku 1983 oženil.

Mushering

30. ledna 2013 v 13:52 | Michal Všechovský

Musherka, několikanásobná mistryně České republiky. Dvojnásobná mistryně Evropy. Jako první Češka se zúčastnila nejnáročnějšího Evropského závodu Finnmarkslopet se startem a cílem v norské Altě. Letos dokončila tento závod na 1000km a stala se tak první cizinkou, která kdy tento norský závod dokončila. Finnmarkslopet je nejseverněji položeným závodem psích sprežení na světě a svojí délkou a náročností se řadí mezi nejnáročnější závody tohoto charakteru na světe jako jsou Iditarod a Yukon quest pořádané na americké Aljašce.
Jak jsem se stala musherem.


Je to už opravdu dávno, ale vybavuje se mi čas na základní škole a to, jak každý něco sbíral: známky, koně, fotky herců… a já v té době hromadila fotky psů a vlků. Byla jsem tenkrát velký škůdce městské knihovny, ale sběratelské nadšení jistě částečně omlouvá mé tehdejší skutky. Můj nejoblíbenější autor byl Jack London a Bílého Tesáka jsem četla asi desetkrát.
Pamatuji se tenkrát i na první fotografii malamuta v časopise Pes přítel člověka, s textem o prvních psech tohoto typu u nás. To bylo někdy v roce 1984 a mně bylo skoro třináct.
Pak šel čas a já protože žiji v Jizerkách, tak jsem jako všichni sportovala, (běžky, orienťák, triatlon, lezení) a studovala a připravovala se pro svoji skvělou budoucnost seriózní vědecké pracovnice. To vše až do té doby, než jsem si v roce 1997 pořídila svého prvního huskyho- psí slečnu Jovanku. S ní se postupně rozplynula iluze mé skvělé seriózní budoucnosti.
Mé začátky psí mámy byly asi stejné, jako u všech. Psí miláček byl hýčkán a byla jsem schopna všech možných bláznivých akcí, aby miláček byl spokojený. Výsledkem této péče je dnes pes, který nikdy nechtěl běhat.
V práci, kam jsem nastoupila, jsem získala od svého šéfa další dvě husky - Růženu a Korču, které po smrti v rodině zůstaly bez jisté budoucnosti, a tak se stěhovaly ke mně. Koupila jsem si první saně. Přišlo mi divné, že je musím stále jen tlačit a tak přibyla Heda.
Byla jsem začátečníkem samoukem, tzv. sólistou. Neměla jsem nikoho, kdo by mi řekl tohle udělej tak a tohle zase tak. Na všechno jsem si postupně přišla cestou pokusů a omylů, které přinášely rozmlácená kolena, orvané oblečení, ale blažený pocit objevitele...
Teď je rok 2009 a já vlastním čtyřiadvacet psích miláčků. Dnes provozuji husky školu a věnuji se long distance závodům.

Lucie Plekancová Vondráčková

29. ledna 2013 v 10:20 | Michal Všechovský


Lucie Plekancová Vondráčková se narodila 8. března 1980 v Praze, je to česká zpěvačka, herečka a dabérka.

1980 - narodila se v muzikantsko-intelektuálské rodině překladatelky Hany Sorrosové a hudebníka
Jiřího Vondráčka (díky dědovi Pedrovi proudí v jejich žilách česko-ecuadorská krev).
1990 - hraje v televizním seriálu Území bílých králů (režisér L. Ráža)
1992 - hraje je filmech Sněhurka, Arabela, Království květin a v seriálu večerníčků. Vystupuje i v Národním divadle, ve hře P. Claudela Saténový střevíček.
1993 - vydává svoje první, dětské písničkové album Marmeláda, za které obdrží zlatou i platinovou desku, studuje jazyky. Hraje v televizním filmu Vikingové z Bronských vršků, za který dostala cenu Zlatý dudek za nejlepší herecký výkon na Festivalu v Ostrově n.Ohří. Následují filmy Jenny Marx (Franc.), Hrad z písku.
1994 - hraje ve filmech Patnácté léto, Obrazy ze života Jana Nerudy, Nebeské slzy (USA) a Ohnivé jaro (Franc.)
1995 - hraje ve filmu Juraje Jakubiska Nejasná zpráva o konci světa
1996 - hraje hlavní roli ve slovenském televizním filmu Tu žijú levi
1997 - hraje hlavní roli v divadle Rokoko v Shakespearove klasice Romeo a Julie, točí české filmové pohádky Šmankote, babičko, čaruj! a Kouzelný šíp
1998 - v Rokoku hraje Aňu v Čechovove klasice Višňový sad
1999 - hraje v televizním filmu Na zámku
2000 - v Rokoku hraje v klasice A. Millera Čarodějky ze Salemu a v Černé komedii P. Shaffera. V Divadelním spolku Kašpar v Divadle v Celetné v Shakespearovem dramatu Richard III..
2001 - hraje v divadle Milénium v muzikálu Starci na chmelu, v Rokoku ve hře Na dotek, točí filmovou pohádku Královský slib, televizní film Ta třetí, pohádku O víle Arnošte, komedii Kožené slunce a L. Simandlem film Sins of realm
2002 - v Rokoku hraje Johanku z Arku ve hře Skřivánek, pro televizi točí sitcom Díky za fíky
2003 - točí famácké filmy Eurovision a Star, filmovou pohádku Malvína a v divadle Ta Fantastika hraje v muzikálu Excalibur roli Morgany. Studuje v 5. ročníku FFUK kulturologii, nazpívala CD Mayday . Miluje kočky, pruhovaná trička a huňaté svetry.
Její poslední CD s názvem "Fénix" se velmi dobře prodává i jako její předchozí alba (Pelmel (2007), Boomerang (2005), nebo třeba Manon (2000)

V roce 2010 vydala desku s názvem DÁREK

V roce 2011 se vdala za svého dlouholetého přítele a hokejistu Tomáše Plekance
V prosinci 2011 se jí narodil první potomek, syn Matyáš.

Miloš Zeman

26. ledna 2013 v 19:25 | Michal Všechovský

Ing. Miloš Zeman, CSc. je bývalý český premiér, ekonom, prognostik a významný porevoluční politik. Po neúspěšné kandidatuře na prezidenta České republiky v roce 2003 se stáhl z politického života, do politického dění však stále čas od času nepřímo zasahuje prostřednictvím svých četných přívrženců v aktivní politice. Je podruhé ženatý a má dvě děti: z prvního manželství syna Davida, z druhého dceru Kateřinu.

Činnost před rokem 1989
Vystudoval střední ekonomickou školu a Vysokou školu ekonomickou v Praze roku 1969 (řádné studium mu zpočátku nebylo z politických důvodů umožněno). Získal vědeckou hodnost kandidáta ekonomických věd (CSc.). Během Pražského jara (1968) vstoupil do KSČ, ze které byl vyloučen v roce 1970. Pak pracoval jako prognostik v několika organizacích, ze kterých byl buď vyloučen, nebo byly celé organizace rozpuštěny.

V srpnu 1989 vyšel jeho článek Prognostika a přestavba v Technickém magazínu, ve kterém na základě vědeckých poznatků kritizoval tehdejší režim.[1] Tento článek byl tehdy nejotevřenějším "oficiálně" vydaným projevem proti politice komunistické strany.[zdroj?] Jeho účinek ještě umocnily provokativní kresby ilustrátora Pavla Matušky.

Ukázka z úvodu článku:
…s probíhající přestavbou dostává u nás skutečně prognostika poprvé normální podmínky pro svou existenci. Mizí nadšené chvalozpěvy na světlou budoucnost, která nám bude darována díky moudrému a neomylnému vedení. Začíná střízlivý rozbor budoucích příležitostí a rizik, při kterém často s hrůzou zjišťujeme, že nejvýraznější rizika mohou vzniknout jako důsledek nekvalifikovaných (ať již uskutečněných nebo projektovaných) rozhodnutí tohoto vedení.

Za tento článek byl propuštěn z tehdejšího zaměstnání v Agrodatu.

Sametová revoluce
Během sametové revoluce se aktivně zapojil do činnosti Občanského fóra (jeho krátký projev na Letenské pláni 25. listopadu 1989, kde srovnával naši životní úroveň např. s africkými státy, měl u účastníků obrovský ohlas).

Činnost od roku 1989
V roce 1990 byl za Občanské fórum kooptován a později ve volbách zvolen do Sněmovny národů Federálního shromáždění, kde působil ve funkci předsedy rozpočtového výboru. Současně v letech 1990-1993 pracoval jako vědecký pracovník Prognostického ústavu ČSAV.

Již tehdy spolupracoval s nynější Českou stranou sociálně demokratickou (ČSSD). Vstoupil do ní v roce 1992, v témže roce se stal předsedou její pražské stranické organizace a o rok později celé strany. Ve funkci předsedy ČSSD působil až do roku 2001 a z jednoho z mnoha politických subjektů udělal během několika let nejprve nejsilnější opoziční a nakonec i vítěznou stranu voleb.

V roce 1992 byl Miloš Zeman opětovně zvolen do Federálního shromáždění, ale vzhledem k následnému rozdělení Československa mu mandát v témže roce zanikl.

Předseda poslanecké sněmovny
Poslancem se znovu stal až po volbách do české Poslanecké sněmovny v roce 1996, kdy ČSSD pod jeho vedením dosáhla historického úspěchu, který znemožnil tehdejšímu předsedovi Občanské demokratické strany (ODS) Václavu Klausovi sestavit většinovou vládu. Za toleranci menšinové vládě získal Miloš Zeman křeslo předsedy Poslanecké sněmovny, které zaujímal až do předčasných voleb v roce 1998.

Předseda vlády
22. července 1998 se po vítězných volbách stal českým premiérem, kterým byl po celé volební období až do 12. července 2002. Jeho jednobarevná menšinová vláda byla tolerována ze strany ODS na základě tzv. opoziční smlouvy.

Miloš Zeman již v průběhu funkčního období oznámil, že v roce 2001 nebude obhajovat pozici předsedy ČSSD, a toto místo přenechal Vladimíru Špidlovi, který po dalších vítězných volbách ČSSD převzal po Miloši Zemanovi i funkci premiéra. Ten se stáhl do politického ústraní a tvrdil, že politiku nadobro opouští, ačkoliv médii i částí politické scény byl předpovídán jeho budoucí návrat.

Návraty do politiky
O ten se Miloš Zeman skutečně pokusil, neboť na základě vítězství ve vnitrostranickém referendu v roce 2003 kandidoval na funkci prezidenta. Vypadl však již v prvním kole, kdy v tajné volbě prohrál v souboji s bývalým předsedou ODS Václavem Klausem a senátorkou Jaroslavou Moserovou. Překvapivě nízký počet hlasů dokazoval, že Zemana nevolili ani někteří zástupci ČSSD, což se všeobecně klade za vinu vnitrostranickému útoku ze strany tehdejšího místopředsedy ČSSD Stanislava Grosse.

Po tomto fiasku se Miloš Zeman stáhl a politické dění již pouze příležitostně glosoval. Přesto nadále ovlivňoval politickou scénu zejména prostřednictvím svých stále četných příznivců v ČSSD, např. Zdeňka Škromacha. Zeman ostře kritizoval působení jak Vladimíra Špidly (ačkoliv jej původně doporučil jako svého následovníka), tak jeho nástupce Stanislava Grosse, kterého považoval za hlavního viníka svého neúspěchu při prezidentské kandidatuře.

Smír uzavřel Miloš Zeman až s dalším předsedou ČSSD, Jiřím Paroubkem, a to přesto, že právě Paroubek v minulosti dlouhodobě patřil mezi Zemanovy ostré názorové oponenty. Vztahy mezi Zemanem a Paroubkem však výrazně ochladly po volbách v roce 2006, kdy se Zeman s Paroubkem zásadně rozešli v názorech na nejvhodnější strategii povolebního vyjednávání, zkomplikovaného patovou situací v poslanecké sněmovně.

Spory Miloše Zemana s Jiřím Paroubkem se vyhrotily v únoru 2007, kdy Paroubek Zemana obvinil, že v roce 1997 uzavřel nevýhodnou mandátní smlouvu s advokátem Zdeňkem Altnerem. Předmětem smlouvy bylo zastupování ČSSD ve sporu s Ministerstvem financí o vlastnictví Lidového domu, sídla ČSSD. Altner spor sice v roce 2000 vyhrál, ale později tvrdil, že mu ČSSD neuhradila odměnu sjednanou ve smlouvě. Úroky z údajně nezaplacené odměny mezitím narostly natolik, že svou výší začaly ohrožovat existenci ČSSD jako takové, neboť pravomocné uznání nároku soudem by nejspíše vedlo ke konkursu a následnému pravděpodobnému zániku ČSSD. Konflikt mezi Jiřím Paroubkem a Milošem Zemanem vyvrcholil poté, co na Miloše Zemana podal v souvislosti s touto kauzou trestní oznámení Jaroslav Novák, známý pod přezdívkou Večerníček. Miloš Zeman to označil za skrytou aktivitu Jiřího Paroubka a 21. března 2007 vystoupil z ČSSD.

Dalším náznakem návratu Miloše Zemana do politiky bylo otevření pražské kanceláře jeho příznivci. Jeden z iniciátorů - Miroslav Šlouf - otevřeně řekl, že cílem této akce je, aby byl Miloš Zeman zvolen prezidentem České republiky. Jiní představitelé ČSSD to však nepovažují za reálné.

Soukromý život
Po skončení svého mandátu je v důchodu, který tráví v bytě v části historické tvrze v Novém Veselí (okres Žďár nad Sázavou), jejímž je spolumajitelem. Mezi jeho zájmy patří pěší a lyžařská turistika, sci-fi a šachy. V roce 2007 o něm režisér Robert Sedláček natočil pro Českou televizi Brno dokument Miloš Zeman - nekrolog politika a oslava Vysočiny.

Kritika
Miloši Zemanovi bylo často vytýkáno, že do politiky vnesl nebývalou míru hrubosti a arogance. Známé jsou zejména jeho četné urážky novinářů a politických protivníků, ale i nikdy neprokázaná obvinění z korupce např. na adresu novináře Ivana Breziny nebo bývalého ministra zahraničí Josefa Zieleniece.

Kritizován byl i za výběr nejbližších spolupracovníků, zejména šéfa svých poradců Miroslava Šloufa, politického představitele předlistopadového SSM i KSČ.

Publikace
1991 Naše posttotalitní krize a její možná východiska
1995 Zpověď bývalého prognostika
1998 Varovná prognostika
2005 Jak jsem se mýlil v politice
2006 Vzestup a pád české sociální demokracie

Josef Vinklář

22. ledna 2013 v 21:02 | Michal Všechovský

Josef Vinklář se narodil v roce 1930 v Podůlší. Již v dětských letech hrával v Dismanově rozhlasovém souboru. Nejprve působil v Divadle satiry kde se objevil mj. jako Černoch ve hře Cirkus plechový. V letech 1946-1948 hrál v Divadle Voskovce a Wericha. Krátce pak působil v pardubickém Východočeském divadle (1948-1950). Od roku 1950 až do roku 1983 ho diváci mohli vidět v divadle Z. Nejedlého v Praze. Objevil se zde např. ve hrách Romeo a Julie (Romeo) nebo Bratři Karamazovi (Smerďakov).

Poté přešel do Národního divadla kde působí dodnes. Z mnoha rolí které Josef Vinklář na prknech tohoto divadla odehrál můžeme jmenovat mj. Ivana ve hře Lucerna, Petra Dubského ve hře Naši furianti či Jana Rudolfa Trčka v Bloudění.

Do diváckého podvědomí se však nejvíce zapsal díky svým filmovým a hlavně seriálovým rolím. Objevil se v takových seriálech jako Nemocnice na kraji města (1977), Sanitka (1984), Život na zámku (1995),Nemocnice na kraji města po dvaceti letech (2003) nebo Náměstíčko (2003). Z filmů jmenujme např. Hop a je tu lidoop (1977), Pod jezevčí skalou (1978), Anděl s ďáblem v těle (1983) atd.

Zahrál si i v několika velice známých a oblíbených pohádkách, např. Hrátky s čertem (1956) nebo Princezna se zlatou hvězdou (1959).

Josef Vinklář má dva syny a byl dvakrát ženatý. Nejprve s herečkou Janou Dítětovou a později s herečkou a spisovatelkou Ivankou Devátou.

V úterý 18. září 2007 ve věku 76 let podlehl vážné nemoci.

Jiřina Jirásková

9. ledna 2013 v 20:20 | Michal Všechovský


Jiřina Jirásková je česká herečka, manželka českého filmového a televizního režiséra Zdeňka Podskalského.

Vystudovala pražskou konzervatoř, kam přešla z řádového gymnázia. Po absolvování konzervatoře hrála nejprve rok v Hradci Králové. V roce 1951 se stala členkou pražského Divadla na Vinohradech, kde působí dodnes. Od 30. května 1990 do 30. června 2000 zde také zastávala post ředitelky.

Před kamerou dostala první velkou příležitost ve špionážním dramatu Smyk, který v roce 1960 natočil režisér Zdeněk Brynych. Potom hrála ve filmech Každá koruna dobrá a Pohled do očí. V 60. letech objevil její komediální talent režisér Zdeněk Podskalský. V 70. letech ale nastala pro Jiřinu Jiráskovou nucená přestávka na jevišti i před kamerou. Na filmové plátno se vrátila v roce 1983 rolí zdravotní sestry na venkovském obvodě ve filmu Karla Kachyni Sestřičky.

  • 7. 1. 2013 v 18.33:30 -
    Jiřina Jirásková zemřela.


Karel Čáslavský

6. ledna 2013 v 20:07 | Michal Všechovský

Karel Čáslavský je český filmový archivář, historik, publicista a moderátor, pracovník Národního filmového archivu specializovaný na oblast zpravodajského filmu do roku 1945.

Karel Čáslavský je vdovec (manželka Květoslava zemř. 2006), je otcem dvou dětí - syna Petra a dcery Heleny.

Po studiích na Střední filmové škole v Čimelicích působil od roku 1956 ve Filmovém studiu Barrandov ve funkci asistenta produkce, později jako asistent režie.

Jedná se o specialistu na němý film a americkou filmovou grotesku, který je také nadšeným a vytrvalým propagátorem a obdivovatelem českého filmu, což po mnoho let prokazuje ve své práci pro Československou televizi, později pro Českou televizi. Během vyhlašování výsledků ankety TýTý 2009 byl uveden do Dvorany slávy této soutěže.

Po celý svůj život je vyznavačem klasických mravních hodnot. Je obdivovatelem období první republiky - doby Karla Čapka.

Ve věku 75 let zemřel Karel Čáslavský, tvář videostopu

2.1.2013 11:11 - Domácí - autor: Jakub Konečný
AKTUALIZOVÁNO. VIDEO. Ve věku 75 let zemřel po dlouhé nemoci v noci na dnešek v pražské nemocnici v Motole oblíbený filmový historik Karel Čáslavský. Dnes to oznámila jeho dcera Helena. Čáslavský proslul především pořady Videostop a Hledání ztraceného času, ve kterém dvě desítky let objevoval zapomenuté dokumenty o životě předků. Připravil jich přes 500.


Největší popularitu mu ale přinesl zábavný soutěžní pořad Videostop, kde "napovídal" Janu Rosákovi a byl autorem třetiny jeho scénářů. Na jaře 2010 byl v televizní anketě TýTý uveden do prestižní Dvorany slávy.

"Strávili jsme spolu hodně let, ale v kontaktu jsme byli vlastně pořád, i když v poslední době už jen po telefonu. Byl jakýmsi mým přítelem 'na telefonu', když jsem potřeboval poradit, protože neměl čas a sílu, aby se mnou šel v pokračování Videostopu dál," reagoval na úmrtí spolupracovníka Rosák. Myslí si, že jeho duch i fluidum v tom byly dál. Už tím, že jeho následovníci v rolích arbitrů ho často zmiňovali.

"Když jsme kdysi společně dělali scénáře, on se věnoval starým filmům, které měl v malíčku, a já připravoval ty novější. Dnes ho mohu maximálně tak trochu nesměle parafrázovat. Velice často si ho připomínám.


Zaprášené filmové kotouče, slovníky, encyklopedie, staré noviny a pohlednice mu učarovaly už před mnoha lety. Nikdy se nesmířil s tím, že se z krátkých zpravodajských filmů a žurnálů natočených do roku 1945 zachovala zhruba jen pětina. Ač to zní jako vtip, celuloid, z nichž byly vyrobeny, byl tehdy totiž výhodným výkupním artiklem, a tak oblíbené filmy pro pamětníky končily v obyčejném "šůvixu" neboli krému na boty.

Filmem byl fascinován odjakživa

"Filmová surovina se tehdy vykupovala za korunu kilo a továren na její zpracování tady v jednu dobu bylo asi dvacet," řekl Čáslavský kdysi. O obrázky na celuloidu se zajímal od mládí. Vystudoval filmovou školu v Čimelicích a od poloviny 50. let působil jako asistent produkce a režie na Barrandově. V roce 1963 zaznamenala jeho kariéra obrat, když nastoupil do archivu Čs. filmového ústavu. Už jako dítě prý tvrdil, že půjde k filmu, ale tehdy si naivně myslel, že to je ten biograf, který navštěvoval.

Ač se Karel Čáslavský ve svém Hledání ztraceného času orientoval na období let 1918 až 1945, jeho největším zájmen byli primitivové - jak se ve světě říká pionýrům z počátků kinematografie. Pokladem pro něj byly všechny svitky z prvních třiceti let dějin filmu. Pro televizi připravil i 228 dílů cyklu Komik a jeho svět a pracoval na Malé filmové historii. Byl autorem několika knih, například monografie o filmových rolích krále komiků Vlasty Buriana. Jako odborný poradce spolupracoval na vzniku celovečerních filmů Všichni moji blízcí a Obsluhoval jsem anglického krále.

zdroj: ČTK