Leden 2009

David Copperfield

31. ledna 2009 v 13:34 | Michal Všechovský
David Copperfield, vlastním jménem David Seth Kotkin je americký mág a ilusionista.

Laila Ali

30. ledna 2009 v 14:27 | Michal Všechovský

Laila (175cm, 80kg) se narodila 30.prosince 1977 v Miami Beach jako dcera Veroniky Andersonové a slavného boxera Muhammeda Aliho. Laila od dětsví trpěla tím že otec od rodiny odešel a Laila si s ním netozumněla. V roce 1995 byla chycena jak krade v obchodě a strávila 3 měsíce ve vězení pro mladistvé. Laila si udělala kurz manikůry a začala pracovat v kosmetickém salónu.

K boxu ji dovedla šampiónka Christi Martinová, kterou Laila viděla v televizi a byla si jistá že box zvládne. Svou první soupeřku vyřídila za jedna třicet sukund a později vyřadila dalších šest soupeřek. Na rozdíl od svého otce budoucnost v boxu nevidí. Ještě párkrát zvítězím a odejdu, chci mít zdravou rodinu, prohlásila kdysi.

Profesionální kariéra
2005
prosinec 17 Aasa Sandell W-TKO 5
červen 11 Erin Toughill W-TKO 3
únor 11 Cassandra Geiger Atlanta,Ga TKO 8

2004
září 24 Gwendolin ONeil Atlanta,Ga KO 3
červenec 30 Monica Nunez Louisville,KY TKO 9
červenec 17 Sheree Epilion Bowie,MD TKO 4

2003
únor 14 Mary Almager Louisville,KY TKO 4
červen 21 Valerie Mahfood Los Angeles,CA KO 4
srpen 23 Christi Martin Bioxi,MS KO 4

2002
červen 7 Shirvell Williams Southaven,MS W 6
srpen 17 Suzette Taylor Las Vegas,NV TKO 2
říjen 8 Valerie Mahfood Las Vegas,NV TKO 8

2001
březen 2 Christine Robinson Verona,NY TKO 5
červen 8 Jacquelin Frazier Verona,NY W 8

2000
březen 7 Crystal Arcand Windsor,ON CDA KO 1
duben 8 Karen Bill Detroit,MI TKO 3
duben 22 Kristina King Guangzhou,China TKO 4
červen 15 Marjorie Jones Universal City,CA KO 1
říjen 20 Kendra Lenhart Auburn Hills,MI W 6

1999
říjen 8 April Fowler Verona,NY KO 1
listopad 10 Shadina Pennybaker Chester,WV TKO 4
prosinec 10 Nicolyn Amstrong Detroit,MI KO 2

Muhammad Ali

29. ledna 2009 v 20:12 | Michal Všechovský
Boxer Muhammad Ali byl jedním z nejvýznamějších boxerů světa, který získal třikrát titul mistra světa v těžké váze.

Ali se narodil jako Cassius Marcellus Clay a je starší ze dvou synů Cassiuse Marcelluse Claye Sr. a Odessy Clay. Spolu se svým bratrem Rudolphem Valentinem Clay navštěvoval střední školu DuValle v Louisville, na které dosahoval špatných výsledků. S boxem začal ve 12 letech, poté co mu bylo ukradeno kolo. Na střední škole se stal velmi úspěšným amatérským boxerem, vyhrál 100 ze 108 zápasů a dvě mistrovství Amatérské Atletické Unie. S boxem pokračoval na olympiádě v Římu v roce 1960, kde ve věku 18 let získal zlatou Olympijskou medaili v polotěžké váze. Po návratu do Louisiville se stal profesionálním boxerem.

Brzy poté co se stal profesionálem dokázal ne sebe velmi rychle upoutat pozornost médií. První souboj o mistrovský titul svedl se Sonny Listonem, které se konalo v Miami. Utkání velmi přitahovalo pozornost médií, díky vychloubačnému chování Aliho, které směřoval proti Listonovi. Ve věku 22 let Ali porazil Listona a stal se mistrem světa v těžké váze. Tento souboj byl začátek Aliho dlouhé kariéry prince boxu. Zanedlouho poté se stal aktivní politicky a sociálně. Nesnášel míru rasizmu, která byla v Americe a dokonce zahodil zlatou medaili do řeky, potom co ho odmítli obsloužit v bufetu, protože je černoch. Díky inspiraci Malcomem X v Miami se Ali rozhodl přijmout Islámské náboženství a změnit si méno z Cassius Clay, Jr na Muhammad Ali.

Rok po zisku titulu se znovu setkal s Listonem a knockoutem jej opět porazil v odvetném utkání. Navzdory jeho nadaní boxera, se stal velmi neoblíbený mnoha Američany, když se stal Muslimem. K tomu ještě přidal odmítnutí vojenské služby ve válce ve Vietnamu. Následkem jeho odmítnutí nastoupit mu byla v květnu 1967 odňata boxerská licence světovou asociací boxu a udělena pokuta za porušení vojenské povinnosti. Na dotazy tisku odpověděl:"Nemám nic proti Viet-Congu, nikdo z nich mě nenazval negrem." Vlastenečtí fanoušci a sportovní novináři jej za to velmi kritizovali. Nakonec za odmítnutí služby byl odsouzen k pěti letům vězení, ale za tři roky již byl propuštěn.

Ali se vrátil zpět do ringu, první boj byl proti Jerrymu Quarrymu v listopadu 1970 v Atlantě, nad kterým vyhrál již ve třetím kole. Další souboj svedl s Joem Frazierem, vládnoucím přeborníkem v těžké váze v New Yorku roku 1971. Poprvé za svou kariéru profesionálního boxera souboj prohrál a Fraizer si udržel titul. Titul Fraiserovi nevzal Ali, ale nově příchozí boxer George Foreman sesadil Fraisera a získal mistrovský titul. Ali proto příště bojoval proti Foremanovi v Kinshose v Zaire. Protože Foreman byl mladší, silnější a větší, byl považovaný za vítěze on. Ali však využil svojí zkušenosti a znovu získal titul mistra světa v těžké váze.

V září roku 1975 se Ali potřetí utkal Joem Frazierem a nakonec zápas vyhrál. Ačkoliv Ali počátkem roku 1978 ztratil titul s Leonem Spinksem, později jej v odvetném utkání získal zpět již potřetí. V červnu roku 1979 ve věku 37 let odešel z profesionálního boxu s 59 vítězstvími a jen 3 porážkami.

Díky jeho rozhazovačnému životnímu stylu, potřeboval brzy peníze , proto se roce 1980 opět vrátil zpět do ringu, aby bojoval s Larry Holmesem za 8 milionů dolarů. Holmes nakonec souboj v 11 kole vyhrál. O rok později Ali boxoval profesionálně naposledy, když se utkal s Trevorem Berbickem. Jeden měsíc před 40 narozeninami byl poražen již popáté v jeho kariéře. Po této prohře se najednou Aliho zdraví prudce zhoršilo. V roce 1982 mu byla zjištěna Parkinsonova choroba kterou si léčil na University of California. Lékaři později spekulovali, že nemoc propukla kvůli jeho otřesům hlavy, které obdržel v průběhu těžkých zápasů, ale jen pitva jim může tuto teorii ověřit. V roce 1996 se mu dostalo veliké pocty, byl vybrán aby zapálil zahajovací oheň na Olympijských hrách v Atlantě.

Ali má devět dětí a čtyřikrát byl ženatý. Nyní žije se svou čtvrtou ženou Yolandou. Aliho dcera Khaliah Ali, se dala na kariéru boxerky. Ačkoliv Ali vyjádřil nesouhlas nad účastí žen v tomo sportu, Khaliah stále pokračuje ve stopách svého otce.

Andrea Vránová

28. ledna 2009 v 13:44 | Michal Všechovský
Andrea Vránová Kloboučková , druhá vicemiss České republiky roku 2001, pochází z Roudnice nad Labem, ale v současné době žije se svým manželem hokejistou Janem Kloboučkem a dcerou Aničkou v Teplicích.
Přesto, že pro Andreu je rodina to nejdůležitější v jejím životě, stále ji můžete vidět také na přehlídkových molech, nebo se s ní můžete setkat jako s trenérkou ve fitness centrech v Teplicích, Roudnici nebo Ústí nad Labem, kde vede hodiny jednoho z nejoblíbenějších rehabilitačních a kondičních cvičení - pilates. Dostala nabídku od jedné cestovní kanceláře cvičit pilates v Chorvatsku pro jejich klienty .
V roce 2003 se stala playmate časopisu Playboy.
Při své výšce 180 cm váží sotva 66 kilo.Míry: prsa 95 cm,pas 65 cm,boky 93 cm. Nedávno zazářila v přehlídce Moravec.
Andrea miluje bižuterii. Dává přednost pestrým barvám. Nejlépe se cítí v džínách, tílku nebo sportovním oblečení.
Jí 6x denně po malých dávkách, a když není zbytí, sáhne po biopotravinách.
Přírodní 'čtyřky' jí kdekdo závidí, ona si myslí, že není o co stát.

Andrea Verešová

27. ledna 2009 v 20:12 | Michal Všechovský

Andrea Verešová získala titul Miss Slovensko 1999. Nějakou dobu byl jejim přítelem slavný hokejista Jaromír Jágr. V současné době je provdána za Daniela Volopicha se kterým má také dceru Vanessu.

Lance Armstrong

27. ledna 2009 v 17:37 | Michal Všechovský
Jeho rodiče se rozvedli když byl Lance Armstrong velmi mladý. Jeho matka Linda se znovu vdala za Terryho Armstronga. Později se opět rozvedla a začala pracovat jako sekretářka aby podpořila rodinu. To bylo Armstrongovi 17 let. Armstrong vyrůstal na předměstí Dalasu a už v brzkém věku se zajímal o atletiku.

V 10 letech začal běháním, plaváním a ve 13 letech se zůčastnil závodu v cyklistice a triatlonu (1km plavání, 24 km na kole a 4,8 km běh). V 16 letech se stal profesionálním triatlonistou a stal se národním šampionem v roce 1989 a 1990. Brzy si vybral jako svůj stěžejní sport - cyklistiku a zaměřil se na ni.

V době kdy studoval na střední škole ho pozval na zkoušku Americký Olympijský tým do Colorado Springs ve statě Colorado. Díky tomu dočasně opustil školu, ale v roce 1989 na soukromé škole studia dokončil. V průběhu léta se Armstrong kvalifikoval do juniorského týmu na mistrovství světa v roce 1990 kde se umístil na 11. místě s nejlepším časem jako žádný jiný američan od roku 1976. V ten samý rok se konal národní Americký amatérský závod kde porazil mnoho profesionálních cyklistů a vyhrál dvě důležité etapy. V roce 1991 dokončil jeho první Tour DuPont, 12 dlouhých a obtížných etap měřících 1736 km a trvajících 11 dní.

Poté co Lance Armstrong absolvoval druhý testovací výběr (1992) na Olympijské hry , byl vybrán jako favorit na závod ve španělské Barceloně. Neočekávaně skončil čtrnáctý, ale ani to ho neodstrašilo aby se ihned po Olympiádě v Barceloně stal profesionálem za tým Motorola za pravidelný a velmi lukrativní plat. Rok 1993 byl pro něj dobrým rokem, třikrát se stal vítězem v závodech: Thrift Drug Classic, Kmart West Virginia Classic, a CoreStates Race (Americký závod profesionálů).

Také se v tomto roce podruhé zúčastnil Tour DuPont a odstartoval poprvé Tour De France, 21 etapový nejprestižnější závod světa. Skrze to, že vyhrál osmou etapu, nakonec skončil na 62 pozici. V roce 1996 se opět doslal do Olympijského týmu na olympiádu do Atlanty. Podepsal nový lukrativní kontrakt s Francouským týmem Confidis. V říjnu mu byla nalezena rakovina. Doktoři mu dávali 65-85% šanci na přežití, ale poté co mu našli otok na mozku jeho šance klesla na 40-50%. Armstrong podstoupil temocherapii a v únoru 1997 se z ní vyléčil.

Po vyléčení už ale nikdo nevěřil že se Lance Armstrong vrátí na stejnou pozici a proto mu byl zrušen kontrakt na 600 000 dolarů v týmu Confidis a podepsal nový kontrakt s výrazně nižší hodnotou 200 000 dolarů. V roce 1998 dosáhl 4. místa na mistrovství světa a vrátil se do všech prestižních soutěží. V roce 1999 vyhrál Tour de France jako druhý američan v historii po Gregovi LeMond v letech 1986, 1989, 1990. V roce 2000 opět zvítězil v Tour de France. V roce 2001 dominoval v závodě Tour de France a potřetí vyhrál tento nejprestižnější závod.

Lanceho trofeje:

1989: národním šampionem v triatlonu
1990: národním šampionem v triatlonu
1990: 11 místo na mistrovství světa s nejlepším časem jako američan od roku 1976
1992: olympijské hry 14 místo
1993: 3x první místo v závodech: Thrift Drug Classic, Kmart West Virginia Classic, a CoreStates Race(Americký závod profesionálů)
1993: 62 místo Tour De France (vyhrál 8 etapu)
1996: se opět doslal do Olympíjského týmu na olympiádu do Atlanty.
1998: 4 místo na mistrovství světa
1999: vyhrál Tour de France
2000: opět zvítězil v Tour de France
2001: po třetí zasebou vyhrál Tour de France
2002: po čtvrté vítěz Tour de France
2003: po páté vítěz Tour de France
2004: po šesté vítěz Tour de Franc

Milan Hnilička

26. ledna 2009 v 13:44 | Michal Všechovský

Milan Hnilička se narodil v roce 1973 v Litoměřicích. V letech 1989-92 chytal za kladenský ligový tým a poté (ve svých 19letech) odešel do USA, protože se chtěl probojovat do NHL. To se mu nepovedlo a proto hrál v USA pouze nižší soutěže. Po pár letech se vrátil zpět do České republiky, kde hrál dva roky ve svém mateřském klubu (Kladno) a poté odešel do pražské Sparty.

Během krátké doby se opět probojoval do českého národního týmu, se kterým dosáhl největšího úspěchu v roce 1998 na ZOH v Naganu (zlatá medaile). Následující rok se podílel na získání titulu mistrů světa v Norsku. Mistrem světa se stal ještě v roce 2001 v Kanadě a o čtyři roky později ve Vídni. Po roce 1999 se znovu snaží probojovat do NHL a podepisuje smlouvu s New York Rangers (ovšem pouze jako volný hráč). Následující rok podepsal smlouvu s atlantským týmem Thrashers, kde prožil dvě sezóny, po kterých chtěl chytat za Los Angeles Kings (2003/2004), ale místo něj nastoupil Roman Čechmánek. Zanedlouho se vrátil domů a podepsal tříletou smlouvu s Libercem.

V roce 2008 na MS v hokeji v Kanadě prohrál jako brankář se svým týmem ve čtvrtfinále se Švédy. Zatím zvažuje opět nástup do reprezentace a těší se na angažmá v Liberci.

Milan Hnilička má s manželkou Radkou dcery Barboru a Adélu.

Kariéra:
1989-92 Kladno
1992-93 Swift Current (WHL)
1993-94 Richmond (ECHL)
Salt Lake (IHL)
1994-95 Denver (IHL)
1995-97 Kladno
1997-99 Sparta Praha
1999-00 N.Y.Rangers
Hartford (AHL)
2000-03 Atlanta
2002-03 Chicago (AHL)
2003-04 Manchester (AHL)
Los Angeles
od 2004 Liberec

Největší úspěchy:
- olympijský vítěz z Nagana 1998
- trojnásobný mistr světa (1999, 2001, a 2005)

Martin Doktor

25. ledna 2009 v 12:42 | Michal Všechovský

Martin Doktor je český rychlostní kanoista, dvojnásobný olympijský vítěz z roku 1996 z her v Atlantě.

Na lodi se poprvé svezl ve čtyřech letech. V sedmi letech začal v Pardubicích trénovat, zpočátku na kajaku. V roce 1986 přesedlal na kánoi a v roce 1992 získal v Hamburku na kilometrové trati titul juniorského mistra světa.

Největším dosavadním úspěchem Doktorovy kariéry je zisk dvou zlatých medailí na letních olympijských hrách v Atlantě v roce 1996, kde vyhrál závod jednotlivců na kilometrové i poloviční trati.

V následujícím roce vybojoval na mistrovství světa v Dartmouthu v Kanadě zlato na 500 metrů a dvě stříbrné medaile (na 200 a 500 metrů). Mistrem světa se stal Doktor i v Segedínu v roce 1998 v závodě na neolympijské trati 200 m. Celkem vybojoval na mistrovství světa jedenáct medailí (dvě zlaté, devět stříbrných a tři bronzové).

Na mistrovství Evropy získal Doktor celkem dvanáct medailí.

Na LOH 2000 v Sydney byl vlajkonošem české výpravy.

Doktor již v roce 1999 vybojoval bronzovou medaili na mistrovství světa ve čtyřkanoi, ale jeho pokusy ve vícečlenných posádkách byly spíš výjimečné. Ani pokus o vytvoření deblkanoe s Jiřím Hellerem v roce 2003 nevyšel, ale o čtyři roky později se rozhodli spolupracovat znovu. Na mistrovství Evropy v Pontevedře obsadili jedno páté a jedno šesté místo.

V roce 2000 se Doktor oženil s přítelkyní Kateřinou a o rok později se jim narodil syn Felix. V roce 2007 dokončil doktorandská studia na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy.

Juraj Jabisko

24. ledna 2009 v 20:13 | Michal Všechovský
Nový film česko-slovenského režiséra Juraje Jakubiska Bathory se stal nejnavštěvovanějším filmem loňského roku.
Včera Unie filmových distributorů rozesílala oficiální výsledky za uplynulý rok. Absolutním vítězem se stal Jakubiskův velkofilm Bathory, který měl premiéru 10. července 2008. Teď něco málo čísel - slibuji, že vás nebudu dlouho nudit: Historický snímek se považuje za zatím nejdražší český film, stál přes 300 miliónů korun. Svého milióntého diváka přivítal už na podzim, protože se kromě Čech promítal i na Slovensku, a tak se diváci "federálně" sčítali.

Až včera ale přišel posvěcený oficiální (a pověřený) orgán, zmíněná Unie filmových distributorů, s definitivními počty za Českou republiku. Takže: Bathory vidělo v kině 911 855 diváků. Film byl promítán v počtu 37 kopií (pro představu - to odpovídá zhruba americkému blockbusteru, druhý v pořadí, americký světoznámý muzikál Mamma Mia! měl kopií 42 a v českých kinosálech nasbíral diváků 715 163) a vydělal pěkných, úctyhodných 86 752 291 korun českých pinktlich. Jen v kinech! To sice na zaplacení nestačí, ale film bude vydělávat dále. Za prodej na DVD, do televizí, na zahraniční trhy…

Co ale člověka nejvíce zarazí, když si prohlíží tato čísla? Fakt, že Bathory přesto, že na něj přišlo nejvíce lidí, měl v podstatě mizerné kritiky v médiích. Juraji Jakubiskovi (60) vyčítali leccos a samotný film kritici… chce se mi skoro napsat, že ho strhali. Tak jak to, že přišlo do kina tolik lidí? Zdá se, český divák se odbornou kritikou naprosto neřídí. K tomuto faktu, který tuším už dlouho, se mi podařilo najít pěkný, relevantní názor od pana Vlastimila Waice, který na všechny tyto otázky přehledně odpovídá a který publikoval na svém blogu na živě.cz. Já si ho s dovolením vypůjčím:

Pan Waic píše: Na Bathory jsem se opravdu těšil. Jako příznivce tajemna mě vždy vyprávění o Čachtické paní přitahovala. O to zvědavější jsem byl na Jakubiskovu verzi, která hraběnku představuje jako oběť politických intrik bažících po jejím značném majetku. Několik dní před mým vyvoleným úterním představením se začaly na internetových magazínech objevovat první recenze. A je třeba říci, že mne svým negativním vyzněním na film nalákaly. Proč?

Odpověď je naprosto jednoduchá. Již dávno nejsem tím postpubertálním studentíkem vysoké školy, který opovrhoval vším, co nemělo příchuť nadřazeného intelektuálna. Před několika lety jsem se na filmy díval pro zamyšlení či obohacení sebe sama a podle toho jsem si také vybíral. Intelektuálními zážitky jsem se chlubil před kamarády a lacinou přímočarou zábavou opovrhoval. Dnes, kdy mám díky práci daleko méně času, považuji sledování filmů za relaxaci, a tudíž jsem logicky i něco málo slevil ze svého standardu. Poslednímu kroku se však zjevně zoufale brání recenzenti píšící pro velké zpravodajské portály. Páni kolegové si neuvědomují, že na velkých a neodborných serverech musí psát tak, aby jejich výtvory byly čitelné a poučné pro široké masy.

Jako diváka, který neví nic o režisérovi Juraji Jakubiskovi mne vážně nezajímá, jestli je na filmu patrný jeho rukopis. Stejně tak nevím, jak mám pochopit třeba kritiku statických bitevních scén - kladu si totiž otázku: Může se bitevní vřava nehýbat? Proč bych měl kvůli výrokům recenzentů, kteří ve filmu hledají něco, co v něm není, být rozmrzelý z negativně vyznívajícího hodnocení pravděpodobně nejlepšího českého filmu za posledních dvacet let? Jinými slovy: Pokud intelektuálně zaměřený recenzent film strhá, dá se čekat, že půjde o kvalitní odpočinkovou zábavu. Nic pro marihuanový dýchánek studentů filozofie, ale vhodnou náplň času pro člověka, který chce na chvíli hodit pracovní starosti za hlavu.

Ano, snímek Bathory není dokonalý. Některé rádoby vtipné scény s vynálezy potulného mnicha Petra, který je špatnou kopií Seana Conneryho z Annaudova Jména růže, jsou spíše trapné. Stejně tak z některých scén mám po jediném zhlédnutí pocit, že se do finální kopie filmu přimíchaly zásahem nezbedného střihačského šotka. Přesto mne tento často negativně hodnocený film oslovil a v konkurenci dalších (nezřídka doslova trapných) českých počinů obsadil na dlouhou dobu jednoznačně čelné místo. Rozhodně se na něj při nejbližší příležitosti podívám znovu. I když v kině to - kvůli cenám vstupenek - zcela jistě nebude. Nenechte se ani vy zmást negativní kritikou. Bathory je kvalitní pokoukání. Odhalí nový (uvěřitelný) pohled na jednu samozřejmou historickou událost a ani po dvou a půl hodinách neznudí. Tolik pan Waic...

Takže, pane Jakubisko, upřímně vám k velkému diváckému úspěchu vašeho filmu blahopřejeme! A z kritiků si nic nedělejte. Znáte to: "Kdo to umí, ten to dělá. Kdo to neumí, ten o tom... píše."

Penélope Cruz

23. ledna 2009 v 15:50 | Michal Všechovský
Penélope začínala ve filmu Krásný věk "Belle Époque", kde ztvárnila roli španělské čarodějky. V době, kdy se poprvé představila americkému publiku, již ve svém rodném Španělsku
uznávanou hvězdou, k čemuž jí dopomohly snímky jako Šunka, šunka nebo Belle époque. V roce 1998 si zahrála ve svém prvním anglicky mluveném filmu, kterým byl western Hi-Lo Country. O rok později získala španělskou cenu
Goya za herecký výkon ve filmu Dívka tvých snů. Průlom v její kariéře vytvořil snímek Vše o mé matce "Todo sobre mi madre", kde ztvárnila roli jeptišky, která se spustí s transvestitou.

V roce 2001 si spolu s Johnnym Deppem zahrála ve filmu Kokain Teda Demmeho a s Nicolasem Cage ve filmové adaptaci novely Louise de Bernierese Mandolína kapitána Corelliho. Nedávno se také představila v titulní roli thrilleru Camerona Crowe Vanilkové nebe po boku Toma Cruise, Kurta Russella a Cameron Diaz..

Mezi její další filmy patří Krása divokých koní, Open Your Eyes, Twice Upon a Yesterday, Na dno vášně, Krev andělů, Don Juan a televizní snímek Chilli Sex a Samba. Ihned po dokončení prací na filmu Inkognito (Masked and Anonymous) odletěla do Paříže natáčet film Fanfán Tulipán, který byl promítán při zahájení loňského ročníku MFF v Cannes. Mezi její nadcházející filmy patří válečné drama Head in the Clouds a italský snímek Don't Move.

Herečka, která se prosadila i v Hollywoodu, se vrací domů. Točí ve Španělsku, chodí se Španělem a pro španělskou značku Mango nafotila luxusní módní set.
Španělská herečka Penélope Cruz (34) je novou tváří značky Mango. Zároveň se ale podílela i na vytvoření nové kolekce. V tom s ní spolupracovala její mladší sestra Monica (31), také herečka. Pro Monicu je to první zkušenost s navrhováním oblečení, Penélope totiž už vytváří kabelky pro značku Samantha Thavasa. Pro Mango je to další spolupráce s celebritou po Mille Jovovich. Takováhle spolupráce není nic výjimečného - poslední dobou velké módní domy dávají přednost slavným herečkám před čistokrevnými modelkami.

"Tohle jsem chtěla dělat už hrozně dlouho. A teď se objevili ti správní lidé, s nimiž do toho můžeme jít. My jsme vždycky milovaly oblečení - zalézaly jsme si se sestrou do koupelny s módními časopisy, prohlížely je a křičely: ´Jo, tohle musím mít!´," řekla k tomu krásná Penélope, které se přezdívá Madonna z Madridu. A když si prohlédnete fotografie, určitě vám docvakne, proč asi.

Její krása je křehká. Obrovské tmavé laní oči, skrývající plachost i něhu, labutí šíje, jíž připomíná trochu ikonu let šedesátých, Andrey Hepburn. Plná ústa, jejichž úsměv se objeví znenadání a hned zase zmizí - trochu jako Mona Lisa, u níž také nevíte, co ten její úsměv znamená, co se to vlastně odehrává za tím hladkým čelem… Nevíte, ale moc byste si přáli to zjistit. Její krása není prvoplánově sexy, když si ale prohlížíte fotky, je vám jasné, že tohle je ŽENA. Nádherná, záhadná, fatální.

A ať si kdo chce co chce říká, ať si porotci World Press Photo vytrhají poslední vlasy ze svých šedivých ustaraných hlav, i ty fotografie jsou nádherné. Jednoduché, krásné, dokonale podtrhující půvab Penélope. Byť je módní fotografie jen málokdy považována za uměleckou disciplínou, domníváme se, že je to jen a jen spiknutí "umělců-intelektuálů". Ti by nesnesli, aby byli stavěni na roveň s takovou komercí… Jenže ta komerce vyžaduje mimo jiné i perfektní řemeslo, že.

Zpátky k Penélope Cruz. Ta zatím neměla štěstí a nepotkala toho správného muže. V letech 2001 až 2004 tomu byla blízko. Tom Cruise Penélope požádal o ruku a tři roky byli zasnoubeni. V devadesátých letech žila se skladatelem a producentem Nachem Canem, ale tento vztah také nevyšel. Naposledy randila s hereckým kolegou Matthewem McConaugheyem, se kterým se seznámila při natáčení nepříliš povedeného dobrodružného snímku Sahara. Teď se ale možná vítr obrací… Poslední týdny je vídána v láskyplné společnosti krajana, herce Javiera Bardema (38), s nímž hrála v Allenově hitu Vicky Cristina Barcelona.

Co ještě dodat? Penélope je jednou z mála španělských hereček, které se prosadily v Hollywoodu a pravidelně se umísťuje v žebříčku 100 nejkrásnějších žen světa. Divíte se snad?

Jako herečka
2007 -Hezké sny (Good Night, The) role: Anna / Melodia
2006 -Sexy Pistols (Bandidas) role: Maria Alvarez
2006 -Volver role: Raimunda
2005 -Sahara role: Eva Rojas
2004 -Hlava v oblacích (Head in the Clouds) role: Mia
2003 -Fanfán Tulipán (Fanfan la Tulipe) role: Adeline La Franchise
2003 -Gothika role: Chloe Sava
2003 -Inkognito (Masked and Anonymous) role: Pagan Lace
2002 -Probuzení v Reno (Waking Up in Reno) role: Brenda the Call Girl
2001 -Kokain (Blow) role: Mirtha Jung
2001 -Mandolína kapitána Corelliho (Captain Corelli´s Mandolin) role: Pelagia
2001 -Žádné boží zprávy (Sin noticias de Dios) role: Carmen Ramos
2001 -Vanilkové nebe (Vanilla Sky) role: Sofia Serrano
2000 -Chilli, sex a samba (Woman on Top) role: Isabella Oliveira
1999 -Vše o mé matce (Todo sobre mi madre) role: Hermana Rosa
1998 -Hi-Lo Country (The Hi-Lo Country) role: Josepha O'Neil


Ondřej Hutník

22. ledna 2009 v 20:19 | Michal Všechovský
Ondra je narozen 19.2.1983. Trénuje v Hunumanu pod bedlivým dozorem trenérů: Petra Macháčka, Zorana Pešiče, Michala Soukupa a Dana Hejreta.

Má na svém kontě 57 zápasů, 47 výher, 9 proher, 1 remízu, 15 KO.

Může se chlubit tituly :
World Amateur Champion IFMA 2000
World Amateur Champion WKA 2001
European Cup Champion IFMA 2002
World Amateur Vice Champion IFMA 2004
Windy Cup winner 2005
European Cup Champion IFMA 2006
Czech Muay Thai Champion 2006
WFCA World Champion 2007 (-86 kg, Lisabon)

Oblíbené jídlo : Steaky nejlépe ze šílené krávy, k tomu samozřejmě pivo Plzeň 12

Oblíbená hudba: Dj Digweed, Laurent Garnier, Northern Lite, U2, Daniel Landa, Tři sestry

Oblíbené filmy: Sbal prachy a vypadni, Podfuck, Zastav se a nepřežiješ, Kurýr, Domino

Hobby: Perry(moje krysa), Enduro, Internet, Zbraně

Cíl: Dělat pěkný fighty pro lidi i pro sebe, bojovat dokud to půjde a pak se věnovat Muay Thai jako trenér i manažer.

Fighterské vzory: Peter Aerts, Buakaw, Badr Hari, Jerome LeBanner

Antonín Gondolán

21. ledna 2009 v 18:16 | Michal Všechovský
Pokud bychom hledali nějakou romskou hudební osobnost, která se svého času výrazně prosadila na domácí popové scéně, určitě bychom nemohli opomenout Antonína Gondolána, výborného zpěváka a muzikanta. Antonín Gondolán se narodil 13. června 1942 ve slovenské vesničce Brutovce u Spišského Podhradí. Ve dvou letech se s celou početnou rodinou (Antonín měl 12 sourozenců) odstěhoval do Čech. Stejně jako další sourozenci i Antonín byl svým otcem, výborným muzikantem, odmalička vedený k lásce k hudbě. Už jako dítě hrál na housle, kytaru, později na kontrabas. Jeho otec ho společně s bratry velmi brzy začal brát hrát křty a svatby. Právě zde Antonín získal své první muzikantské ostruhy.

Osudové setkání, které zcela změnilo život tehdy patnáctiletého Antonína Gondolána, proběhlo na Vrchlabsku. "Při jedné příležitosti, kde hostoval Orchestr Gustava Broma, jsem se tam objevil, otec mi dal do rukou kontrabas, já jsem zahrál nějaké malinké sólíčko a opravdu jsem vzbudil pozornost. Tenkrát pan Brom přišel za otcem a co stojí za zmínku, bylo to, že pan Brom mě chtěl koupit - tak nějak lidově řečeno. Otec se zachoval velmi dobře a řekl, že dávno už svoje děti neprodává, ale pokud se pan Brom o mě postará ve všem ostatním, tak bude potěšení na jeho straně, že budu hrát v tak výborném orchestru. To se taky stalo," po letech vzpomíná Antonín Gondolán.

V pouhých patnácti letech tedy Antonín Gondolán nastoupil k Orchestru Gustava Broma, kde začala jeho opravdová hudební kariéra. Záhy na to začal studovat státní konzervatoř v Brně. Mezitím párkrát vystupoval v Praze s Orchestrem Gustava Broma a tady se seznámil s tehdejší špičkou populární hudby včetně Karla Gotta, Rudolfa Rokla, Ferdinanda Havlíka. Pohádkový příběh Antonína Gondolána dále pokračoval. Brzy dostal angažmá v Divadle Semafor, což bylo té doby nejpopulárnější pražské divadlo, v němž tehdy účinkovali mladí Gott a Rokl. Pochopitelně opustil brněnskou konzervatoř, a začal studovat na stejné hudební škole v Praze u profesora Pošty, kontrabasové veličiny.

Dalším důležitým krokem v kariéře bylo navázání užší hudební spolupráce s Karlem Gottem a bratry Štaidlovými " Jsme stejná věková kategorie, takže jsem se hned spřátelili, měli jsme úplně stejné zájmy, poslouchali jsme stejnou muziku, a ke spolupráci byl jen krůček. Navíc v té době jsme ještě nebyli tak slavní, takže jsme k sobě měli trošičku jiný vztah - byl takový přátelštější. Ale tím není řečeno, že bychom mezi sebou měli špatné vztahy. Akorát zájezdem
do Ameriky jsme si uvědomili, že každý patříme trochu jinam. Poznání muziky v zahraničí nás tak ovlivnilo, že každý si potom našel nějaký svůj styl. Zdůrazňuji, že to nebylo na úkor nějakého nepřátelství, ale tak už to v životě bývá, že jednomu se líbí to a druhému ono. S Karlem Gottem jsme nejdříve hráli v Semaforu, pak jsme se odtrhli a zakládali jsme divadlo Apolo. Do toho pak přišel zájezd do Ameriky a tam to pro nás byla velká škola, kdy každý zjistil, že ta muzika se dělá trošku jinak, že jsou různé kvalitní žánry. Tím nechci říct, že bychom je neznali, ale poslouchat někoho je něco jiného než vidět a poslouchat někoho. Do Ameriky jsme odjeli v roce 1967. Nejdřív jsme byli pozváni na Expo 67 do Montrealu. Bylo tam hodně slavných lidí a byl to nesmírně zajímavý zájezd. Kanada byla stejně poučná jako Amerika," vysvětluje Antonín Gondolán.

Po zájezdu do Ameriky Gondolán zakládá později velmi slavnou skupinu Bratří Gondolánů. Ostrému a velmi úspěšnému startu pomohl i fakt, že kapela zpočátku vystupovala se zavedenými zpěváky té doby - Helenou Vondráčkovou, Karlem Gottem nebo Waldemarem Matuškou. Toho času je Antonín Gondolán už respektovaným autorem mnoha písní, pro něž psaly texty nejlepší textaři (Eduard Krečmar, Petr Rada, Pavel Vrba) a jež zpívaly tehdejší největší popové hvězdy. O slávě Antonína Gondolána a jeho bratru svědčí i to, že singlu s hitem "Čekej a neplakej" se prodalo v dnešních poměrech neuvěřitelných 150 000 kusů!

V době největší slávy se kapela Bratří Gondolánů rozpadla. "Jak jsme jezdili po koncertech a po světě, byla to doba, kdy nám bylo 20 - 25 let. Byli jsme mladí a pěkní lidé. Láska je mocná čarodějka, nevybírá si a není podmínka, aby se člověk ženil jenom v Česku, to se může stát na zájezdě v Bulharsku nebo v Americe. A to se přesně stalo některým mým bratrům: jeden třeba žije už 35 let ve Švýcarsku, má tam rodinu a děti, Věra žila 20 let v Austrálii, má tam rodinu a dům
, František žil v Německu a v Austrálii, já jsem žil v Německu..." , vysvětluje Antonín Gondolán.

Do Čech se tento fenomenální multiinstrumentalista vrací až po sametové revoluci. Díky návratu jeho sourozenců Antonín opětovně vzkřísil k životu skupinu Bratří Gondolánů.

Veronika Fasterová

20. ledna 2009 v 14:48 | Michal Všechovský
Veronika Fasterová účinkovala v reality show VyVolení - Noví hrdinové. Má ráda fotografování ,tance, sport - aerobic, plavání, přátele a Dana Holovského.

Oblibený film:
Top Gun, Pretty woman, Nesvatbovi, Mr&Mrs Smith

Oblibený herec/herečka:
Bolek Polívka, Veronika Žilková

Oblibený zpěvák/zpěvačka:
Helena Vondráčková, Janek Ledecký, Nelly Furtado, Beyonce, Justin Timberlake

Oblibená hudební skupina:
Black Milk

Oblibené jídlo:
těstoviny s kuřecím masem, smetana, špenát

Oblibená kuchyně:
italská, čínská, řecká

Vlastníte nějaké zvíře?/oblíbené zvíře:
psa jorkšíra, můj miláček

Nejlepší den vašeho života:
Den narození.

Nápoj/drink:
mojito, vodka - redbull, jah. Džus, voda nepe

EP

2007

Dave Batista

18. ledna 2009 v 11:34 | Michal Všechovský

Dave Batista je americký profesionální zápasník, který je aktuálně podepsaný WWE, kde působí ve SmackDown(u). Jako jeden z mála měl problém s údaji když sa narodil. Na jeho webu bylo uvedené že se narodil v roce 1969, ale několik zpráv psalo, že se narodil v roce 1966. Sám Batista však uvedl , že se narodil v roce 1969. Batista si vzal za manželku Angiu s kterou má dvě dcery a jednu z předcházejícího manželství. Batista však uvedl, že se s manželkou rozešli v Srpnu 2006, bylo to psané ve WWE Magazíně. Ještě hrál v seriálu Smallville, kde si zahrál pojídače kostí.

Jeho ringová jména jsou: Batista, Deacon Bautista, Leviathan a Kahn
Debut : 1997
Výška :198 cm
Váha : 132 kg
Zakončovací chvat : Batista Bomb
Dosáhnuté tituly : World Heavyweight Champion, WWE Tag Team Champion, World Tag Team Champion, 2005 Royal Rumble Winner

Ondřej Slanina

17. ledna 2009 v 18:53 | Michal Všechovský
Ondřej Slanina je profesionální kuchař, který je členem Pražského kulinářského týmu, s nímž mimo jiné získal například bronzovou medaili na kuchařské olympiádě v Erfurthu. Je známý hlavně jako kuchař v pořadu Kluci v akci.

2007 Vítezství na Gastro Vavřinec 2007, teplá kuchyňe - zlatá medaile
2007 Stříbrná medaile, studená kuchyně Warth 2007
2005 Gastro Vavřinec, studená kuchyně - druhé místo
2004 Bronz na kuchařské olympiádě IKA Erfurth 2004
2003 Stříbrná medaile Stuttgart 2003
2003 Absolutní vítěz studená kuchyně Gastro Vavřinec
2003 Druhé místo teplá kuchyně Gastro Vavřinec - zlatá medaile
2003 Gastro Hradec - zlaté medaile, druhé místo v kategorii senior

1999-2004 studoval na škola hotelnictví a gastronomie hotelu International

Eva Aichmajerová

16. ledna 2009 v 17:47 | Michal Všechovský
Eva Aichmajerová byla hvězda reality
show Big Brother, kde působíla jako moderátorka. Eva Aichmajerová rozpoutala rozruch už tím, že nafotila několik erotikcých fotek. Eva Aichmajerová účinkovala v muzikálu Brouci aneb Evangelium podle Beatles v Divadle Spirála. Hrála i v zahraničních filmech, například druhou hlavní roli v kanadském pokračování seriálu Xena, který se nyní jmenuje Ariana's quest, či v americkém seriálu Immortal s Lorenzem Lamasem.

Eva Aichmajerová vystudovala střední pedagogickou školu rodinný obor. V současnosti hraje v divadelní komedii Jana Krause Nahniličko. V poslední době moderovala hudební pořady na televizi Óčko. Mimo moderování reality show Big Brother ji také uvidíme v seriálu Ulice.

Eva Aichmajerová má ráda když jsou muži sebevědomí a překvapivě i že mají trochu bříško.Nesnáší když se muž svlékne a nechá si jen ponožky.

Eva je také členkou poroty internetové soutěže imiss 2007.
"Měla jsem docela strach, ale Tomáš má v golfu handicap 13, tak jsem do toho šla," přiznala moderátorka, která na tiskové konferenci odstartovala druhý ročník soutěže pro odvážné Men's Challenge '09.

Tomáš Kraus, který je tváří letošního ročníku, dokázal, že má přesnou mušku a s přehledem míček odpálil. A co si o adrenalinové soutěži myslí borec, který vyhrál sázku, že na suchu sjede jeden z extrémních žlebů Lomnického štítu?

"Men's Challenge dostane z lidí to nejlepší, představuje skutečnou výzvu," říká Tomáš. "Je tu určitá podobnost se skicrossem, protože jednostranně zaměření jedinci nemají šanci - vyhraje ten, kdo soutěž zvládne fyzicky, technicky i mentálně."

I letos se budou všichni zaregistrovaní účastníci soutěže ucházet o nádherný vůz Mercedes-Benz GLK v hodnotě téměř jeden a čtvrt milionu korun. Velké finále proběhne na Islandu a hlavní disciplíny jsou obzvláště zajímavé. Finalisty čeká závod na sněžných skútrech, turnaj ve sněžném golfu a pool billiardu. (mr)

Bude miminko!

Sexbomba Aichmajerová je v tom!

Sexy moderátorka Eva Aichmajerová je ve třetím měsíci těhotenství. S přítelem Reném sice žije jen pár měsíců, ale dítě bylo plánované.
"Hned, jak jsme se rozhodli, že si ho pořídíme, tak se nám to povedlo," uvedla s úsměvem Aichmajerová.

To, že si pár pořídí miminko nebyl zkrat. "Víme toho o sobě dost, a tak rozhodnutí pořídit si miminko není unáhlené. Známe se už osm let," míní Aichmajerová.
Jak se tmavovláska svěřila, těhotenství má zatím hladký průběh. "Všechno je teprve na začátku, takže kdybych nepřibrala pár kilo, tak ani netuším, že jsem těhotná. Zatím ani nemám žádné nevolnosti, hlavně aby bylo všechno v pořádku."
Podívejte se na svůdné fotky Aichmajerové
Jako herečka
2006 -Panic je nanic
2005 -Ulice (Ulice (TV seriál)) role: Sylva
2004 -Bolero
2003 -Děti Duny (TV seriál) (Children of Dune) role: Fremen Midwife
2002 -Arianin souboj (Ariana's Quest) role: Celandine
1998 -Temné zpovědi (Dark Confessions) role: Lili

Jan Kaplický

15. ledna 2009 v 19:37 | Michal Všechovský
Jan Kaplický byl český architekt, žijící od své emigrace v roce 1968 ve Velké Británii.

Kaplický se narodil v Praze do umělecké rodiny. Jeho matka, Jiřina Kaplická, byla kreslířka a jeho otec, Josef Kaplický, byl malíř, architekt a sochař. V Praze vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, načež nějaký čas působil na volné noze. V roce 1968 emigroval do Anglie
. První architektonickou kanceláří, ve které působil, byla v letech 1969-1971 Denys Lasdun and Partners. Poté byl zaměstnán v ateliéru Renza Piana a Richarda Rogerse, kde se podílel na projektu pařížského Centre Georges Pompidou (realizováno 1971-1977). V roce 1979 založil společně s Davidem Nixonem architektonické studio Future Systems, ve kterém působil až do své smrti.

Zemřel 14. ledna 2009 v Praze 6 poté, co zkolaboval nedaleko Vítězného náměstí v den, kdy mu jeho druhá žena Eliška porodila dceru Johannu.

Styl
Je představitelem high-tech architektury, v posledních letech experimenoval s organickou architekturou, která se inspiruje přírodními tvary. Spolupracoval s předními světovými architekty, například Richardem Rogersem či Normanem Fosterem.

Společně s Amandou Levete, která se stala jeho profesní partnerkou na sklonku 80. let, byli jedinou britskou společností, která pracovala pro NASA. Zde si mohl osvojit práci s moderními materiály a technologiemi. Tato zkušenost ovlivňuje praxi ateliéru dodnes.

Významné projekty
V poslední době zaujal architekt světovou veřejnost především stavbou obchodního domu
Selfridges building v Birminghamu, za kterou získal mnohá významná ocenění a došel všeobecného uznání.

Kromě působení v oblasti architektury a designu se Kaplický podílel i na výuce na univerzitách ve Velké Británii, Francii a Německu. V Česku bylo vydáno několik jeho knih (Album, Česká inspirace, Sketches).

Mezi poslední Kaplického návrhy patří:
- Koncertní a kongresové centrum Antonína Dvořáka v Českých Budějovicích
- Národní knihovna na Letné v Praze
- Naples Subway Universita 2003
- Project Zed London
- Green Bird

Realizace vítězného projektu Future systems na muzeum Maserati v Modeně je plánována na rok 2009.

V Česku vešel v širší známost veřejnou diskusí, kterou vyvolal jeho návrh na novou budovu Národní knihovny na Letenské pláni v Praze, organického tvaru zeleno-žluto-bílé barvy s fialovými skvrnami, novináři přezdívané chobotnice nebo blob. Důvodem diskuse
bylo nejen modernistické pojetí budovy, ale především vyhodnocení architektonické soutěže, v níž byl jako nejlepší vybrán projekt, který nesplňoval některé základní zadávací podmínky (zejména skladováním knih pod úrovní terénu).

Ocenění a kritika
Kaplický obdržel mnoho ocenění, mezi významná patří nejprestižnější britská cena
za architekturu Stirling Prize, udělená za stavbu Lord's Media Centra na londýnském kriketovém stadionu.

V říjnu 2008 Kaplický odmítl přijmout cenu od ministerstva kultury za přínos v oblasti výtvarného umění a architektury, kterou se mu porota rozhodla udělit "za mimořádné architektonické dílo, kterým proslavil českou architekturu doma i v zahraničí". V dopise ministrovi Jehličkovi, kterým cenu odmítl, Kaplický uvedl " ... vaše ministerstvo i vláda znemožňují prosadit můj příspěvek k české kultuře a architektuře...".

Praha - Architekt Kaplický není zdaleka jediný člověk, který zemřel po kolapsu přímo na ulici. Podobných případů je jen v Praze v průběhu zimy několik denně, říkají záchranáři.
Náhlá smrt na ulici postihne v zimě v jen Praze deset lidí denně, potvrzuje ředitel pražské záchranky Zdeněk Schwarz v souvislosti s úmrtím světoznámého architekta Jana Kaplického.
Ten zkolaboval ve středu večer na ulici v Praze 6 a záchranářům se ho už nepodařilo oživit. Kaplický skonal v den, kdy mu jeho žena Eliška porodila dceru Johanku.

Smrt světoznámého architekta

Kaplického rodina dnes potvrdila, že příčinou smrti bylo zřejmě srdeční selhání.
Lékařka záchranné služby Kaplického zhruba 30 až 40 minut neúspěšně resuscitovala, než přesně ve 20:50 konstatovala smrt.
"Když jsem s tou lékařkou večer mluvil, tak mi říkala, že tam nebyla vůbec žádná srdeční odezva, takže ta šance byla úplně minimální neboli žádná. Ona tedy musela konstatovat smrt," řekl ředitel.
Dodal, že podle lékařky zřejmě došlo k selhání srdce. Až pitva ale určí, zda to byl infarkt, embolie či prasklé aneurisma, řekl Schwarz.

Lékařka alkohol nezaznamenala

V médiích se objevily spekulace o tom, že architekt byl pod vlivem alkoholu, možná z oslav novorozené dcery. Lékařka, která na místě zasahovala, ale podle Schwarze žádné známky alkoholu nezaznamenala.
Schwarz zdůraznil, že úmrtí na ulici nemusí mít s alkoholem žádnou souvislost.
Častěji postihne seniory a lidi s chronickým onemocněním, jako jsou kardiaci nebo astmatici, pro které mrazy spojené s inverzí představují velkou zátěž. Tím pádem je pravděpodobnější než jindy i srdeční selhání.
"V posledních dvou týdnech máme i 19 úmrtí za den, z toho polovinu na ulici," uvedl ředitel.
an Kaplický byl ústřední postavou architektonického studia Future Systems. Založil ho v roce 1979 společně s kolegou Davidem Nixonem. Během posledních třiceti let se podílelo na řadě význačných projektů po celém světě. Spolupracovalo mimo jiné i s americkým NASA.
V posledních letech se zde realizovaly například Media Centre na kriketovém stadionu Lord's v Londýně, futuristická stanice metra v Neapoli či již zmiňovaná Národní knihovna v Praze.

Jan Kaplický byl český architekt, žijící od své emigrace od roku 1968 ve Velké Británii.

Kaplický se narodil v Praze do umělecké rodiny. Jeho matka, Jiřina Kaplická, byla kreslířka a jeho otec, Josef Kaplický, byl malíř, architekt a sochař. V Praze vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, načež nějaký čas působil na volné noze. V roce 1968 emigroval do Anglie. První architektonickou kanceláří, ve které působil, byla v letech 1969-1971 Denys Lasdun and Partners. Poté byl zaměstnán v ateliéru Renza Piana a Richarda Rogerse, kde se podílel na projektu pařížského Centre Georges Pompidou (realizováno 1971-1977). V roce 1979 založil společně s Davidem Nixonem architektonické studio Future Systems, ve kterém působil až do své smrti.Příležitostně přednášel na univerzitě začínajícím mladým architektům.
Jeho první žena(spolumatelka Future systems)byla Amanda Levete,s níž má syna Josefa.

Zemřel 14. ledna 2009 v Praze 6 poté, co zkolaboval nedaleko Vítězného náměstí v den, kdy mu jeho druhá žena Eliška porodila dceru Johanku.

Styl
Je představitelem high-tech architektury, v posledních letech experimenoval s organickou architekturou, která se inspiruje přírodními tvary. Spolupracoval s předními světovými architekty, například Richardem Rogersem či Normanem Fosterem.

Společně s Amandou Levete, která se stala jeho profesní partnerkou na sklonku 80. let, byli jedinou britskou společností, která pracovala pro NASA. Zde si mohl osvojit práci s moderními materiály a technologiemi. Tato zkušenost ovlivňuje praxi ateliéru dodnes.

Významné projekty
V poslední době zaujal architekt světovou veřejnost především stavbou obchodního domu Selfridges building v Birminghamu, za kterou získal mnohá významná ocenění a došel všeobecného uznání.

Kromě působení v oblasti architektury a designu se Kaplický podílel i na výuce na univerzitách ve Velké Británii, Francii a Německu. V Česku bylo vydáno několik jeho knih (Album, Česká inspirace, Sketches).

Mezi poslední Kaplického návrhy patří:
- Koncertní a kongresové centrum Antonína Dvořáka v Českých Budějovicích (Rejnok)
- Národní knihovna na Letné v Praze
- Naples Subway Universita 2003
- Project Zed London
- Green Bird

Realizace vítězného projektu Future systems na muzeum Maserati v Modeně je plánována na rok 2009.

V Česku vešel v širší známost veřejnou diskusí, kterou vyvolal jeho návrh na novou budovu Národní knihovny na Letenské pláni v Praze, organického tvaru zeleno-žluto-bílé barvy s fialovými skvrnami, novináři přezdívané chobotnice nebo blob. Důvodem diskuse bylo nejen modernistické pojetí budovy, ale především vyhodnocení architektonické soutěže, v níž byl jako nejlepší vybrán projekt, který nesplňoval některé základní zadávací podmínky (zejména skladováním knih pod úrovní terénu).

Ocenění a kritika
Kaplický obdržel mnoho ocenění, mezi významná patří nejprestižnější britská cena za architekturu Stirling Prize, udělená za stavbu Lord's Media Centra na londýnském kriketovém stadionu.

V říjnu 2008 Kaplický odmítl přijmout cenu od ministerstva kultury za přínos v oblasti výtvarného umění a architektury, kterou se mu porota rozhodla udělit "za mimořádné architektonické dílo, kterým proslavil českou architekturu doma i v zahraničí". V dopise ministrovi Jehličkovi, kterým cenu odmítl, Kaplický uvedl " ... vaše ministerstvo i vláda znemožňují prosadit můj příspěvek k české kultuře a architektuře...".

Rodina:
syn : Josef Kaplický
exmanželka: Amanda Levete
manželka:Eliška Kaplická

V den jeho úmrtí mu mladičká manželka Eliška povila na svět dceru Johanu.

Sára Saudková

15. ledna 2009 v 15:17 | Michal Všechovský
Sára Saudková vystudovala Vysoká školu ekonomická v Praze a nyni žije v Praze.

Je pravou rukou fotografa Jana Saudka

Jako asistentka Jana Saudka se právě u něj seznámila s taji fotografie: "fotografickému řemeslu jsem se vyučila u Mistra Jana, neboť není lepší školy..."

Aktivně a soustředěně fotografuje od roku 1999

Věnuje se výhradně volné tvorbě - inscenovanými fotografiemi dokumentuje svůj soukromý život: lásky, vztahy, touhy, osamění, čekání, ...

Jan Saudek

15. ledna 2009 v 15:00 | Michal Všechovský

Jan Saudek se narodil 13.5.1935 v Praze jako mladší dvojče Karla, dnešního známého kreslíře. Do svých 15 let navštěvoval školu ve svém rodném městě Praze. Jeho otce Němci odvedli do koncentračního tábora v Terezíně, kde zemřelo jeho dalších 6 bratrů. Právě kvůli svému židovskému původu se do koncentračního tábora dostali na území Polska i Jan s bratrem Karlem. Byl to speciální koncentrační tábor jen pro samá dvojčata (Osvětimi). Na toto období má děsivé vzpomínky, které se odráží v jeho životě a pozdější tvorbě. Po konci války se bratři Saudkovi dostali z koncentračního tábora ven. Ale tím, v žádném případě neskončily hrůzy, které ho provázely. Jednou, když šel po ulici, uviděl scénu, jak nějaký dav chytl mladého vojáka, pověsil za nohy a politého benzínem zapálil. Pak už slyšel jen hrozný křik.

První poválečná léta prožívá ve své podstatě jako každý jiný občan, ovšem začíná si všímat českého poválečného umění. Právě v tomto období je uchvácen dalším umělcem, tentokrát zpěvákem Frankie Laine. Někdy v průběhu roku 1950, jak již bylo zmíněno, dostává svůj první fotoaparát, se kterým okamžitě začal pracovat a možná by s ním pracoval až dodnes, ale kvůli formátu filmů, které se dnes již nevyrábí, ho musel vyměnit za jiný.
O rok později již aranžuje a také koloruje jedny ze svých prvních fotografií. Samozřejmě se nejprve setkává s velmi ostrou kritikou od lidí. Kupříkladu jejich rodinný lékař, kterému tyto fotografie Janova matka ukazovala, je okomentoval bez jakýchkoliv servítek, že je to hnusné, kýčovité a nemoderní. Toto vyjádření Saudkovi utkvělo v jeho mladé hlavě a přestal s focením. Ovšem po několika letech se mu tyto obrázky dostaly do rukou a po takové době je viděl z naprosto jiného pohledu a úplně jinak. Nyní si všímal, jak jsou krásné a jak z nich je cítit dech mládí.

V roce 1955 musel povinně vykonat základní vojenskou službu. Dnes vzpomíná, jak znovu zažil velký pocit bezmocnosti, neboť byl jednou při nočním vojenském cvičení vyslán s nějakou zprávou a uvízl v pasti drátů. Intenzivně se snažil ze zamotaných drátků zoufale vyprostit. A právě tato bezmocnost už jej provází po celý jeho další život. Ke konci padesátých let začínají být s bratrem ovlivněni Itálií, sledují italské filmy a jezdí spolu na italském skútru. V roce 1959 se oženil mladou dívkou Marií, od které dostal první skutečný fotoaparát (Flexaret 6x6), se kterým pracuje ještě i dnes. S Marií měl 2 syny, Samuela a Davida.

V šedesátých letech se mu dostal do rukou katalog z výstavy Family of Man, z čehož byl naprosto okouzlen, a tak si předsevzal, že takovou knížku o rodině člověka nafotografuje a zpracuje také.Ke konci šedesátých let začíná velmi cestovat, navštívil New York a mnoho dalších významných míst, které také zcela jistě působily na Saudkovu tvorbu. Jeho cestování a zvláštní způsob života se odrazil, v tom že když se vrátí domů z cest, děti ho přestávají poznávat.

Celá sedmdesátá léta jsou ve znamení samoty a smutku. Je to doba, kdy se rovněž bojí o syna Davida, že by mohl zemřít. David se nakonec uzdraví, nicméně ho jeho otec dávno ztratil navždy.
V roce 1972 Jan našel "Zeď", která se stala symbolem, který se později nachází skoro ve všech z jeho děl. Tenkrát si ještě neuvědomoval, jaký to v jeho další tvorbě bude mít význam. Zhruba o rok později Jan začíná zkoušet také malovat a psát, ale mnoho názorů má za to, že to jsou nesmyslné pokusy a plýtvání časem.
O jeho fotografiích panuje prozatím jen naprosté mlčení, ale až mnohem později možná pochopí, proč tomu tak asi bylo - proto, že umělci zpravidla nebývají nikým pochopeni. V sedmdesátých letech prožívá velice mnoho krátkých známostí, ze kterých má dokonce i několik dětí.
V roce 1976 umírá Saudkův otec.

Počátkem osmdesátých let dostal svou první velkou odměnu za své nadání ve výši tisíc dolarů, což se rovnalo jeho celoročnímu platu dělníka, jímž v této době ještě stále byl. Po tomto úspěchu nastává konečně obrat k lepší a zároveň končí jeho nekonečné každodenní dření se ve fabrikách. Zapříčinila to skutečnost, že k jeho velké radosti dostává legitimaci Fondu československých výtvarných umělců. A právě od té doby je konečně "na svobodě".
V těchto letech se poprvé ocitl na nudistické pláži a byl ohromen, jak jsme, my lidé, krásní a "naprosto ubozí". Z nudistické pláže pochytal velkou inspiraci pro své fotografie.Rok poté se pokouší o sebevraždu, naštěstí nikdy nebyl tak důkladný, aby se mu něco takového podařilo.

Jan Saudek byl vybrán filmovou společností Febio pro projekt GEN (100 Čechů dneška), což bere jako největší a do té doby jedinou poctu, které se mu kdy v životě dostalo. O několik málo let později vystavuje své fotografie naposledy ve své vlasti. Z výstavy byl výtěžek 7 milionů 200 tisíc korun. Tuto částku dává Jan na dobročinné účely.V roce 2005 nakladatelství Slovart vydává výpravnou knihu Saudkových obrázků, současně jeho přítelkyně Sára připravila a uspořádala k jeho 70. narozeninám jako dárek velkou výstavu. Kniha se okamžitě vyprodala, a Saudek zažívá úspěchy. A přestože původně už v Čechách nechtěl vystavovat, letos se opak stal pravdou a v domě U bílého jednorožce na Staroměstském náměstí proběhla přehlídka jeho tvorby The Best of Jan Saudek.

Bruce Willis

15. ledna 2009 v 13:50 | Michal Všechovský
Bruce Willis pochází ze Západního Německa, ale v roce 1971 se jeho rodiče rozvedli a on putoval za oceán, do městečka Pennsgrove, stát New Jersey.Hereckou kariéru začal Willis při vystoupení svého skautského oddílu Lvíčata, ale dlouho se zdálo, že spíš než herectví se bude věnovat hře na foukací harmoniku. Po letech, kdy se živil jako hlídač v chemické továrně, automechanik nebo pumpař, se rozhodl navštěvoval Montclairskou státní univerzitu, kde se přihlásil do dramatického kurzu. Při studiu herectví se zúčastňoval pravidelně newyorských konkurzů, kde získal i svoji první divadelní roli a natočil reklamní spoty na Levis 501 jeans. Dlouho hrál především v divadle. Postupně si ho počátkem 80. let začal všímat i film a televize.

Po malé roli zločineckého střelce v seriálu Miami Vice dostal šanci, která z něj udělala skutečnou televizní hvězdu roku 1985 v televizním filmu Moonlightinga a později ve stejnojmenném seriálu, která mu v roce1987 vynesla cenu Emmy.

Sehrál zde postavu detektiva Davida Addisona, pracujícího v soukromé detektivní kanceláři s názvem Moonlighting. Jeho společnicí v této firmě je bývalá topmodelka Madelyn Hayesová (Cybill Shepherd).Naprosto úchvatné hádky s Madelyn odehrávající se obvykle uprostřed davu spolupracovníků v kanceláři vás téměř vždy dokázaly rozesmát.

V Moonlightingu také Bruce předvedl své pěvecké nadání - některé díly seriálu jsou i mírně muzikálně laděné. Hned v roce 1987 přichází další velká role, a to v komediální romanci Schůzka naslepo. Zahrál si zde workoholického manažera Waltera Davise a společnicí mu byla Kim Basingerová jako Nadia Gates. O rok později se pouští do charakteru Johna McClanea v akčním filmu Smrtonosná past (režie John McTiernan), který mu zajistil hvězdnou dráhu a současné miliónové příjmy.. Roku 1990 se objevuje druhý díl, kterým dokázal, že patří mezi opravdovou hereckou elitu (režie Renny Harlin) a o dalších 5 let později natáčí režisér McTiernan Smrtonosnou past 3 (Die Hard with A Vengeance).

Dalším vynikajícím snímkem akčního žánru v jeho filmografii je krimi Poslední skaut (The Last Boy Scout, 1991) v režii Tonyho Scotta, katastrofický thriller Armageddon (Armageddon, režie Michael Bay, 1998) či akční sci-fi Pátý element (The Fifth Element, 1997) Luca Bessona. Ke komedii se Willis vrátil parodií Hudson Hawk (režie Michael Lehmann, 1991), k níž napsal i námět, či černou komedií Smrt jí sluší (Death Becomes Her, režie Robert Zemeckis, 1992). Pod režijním vedením Roberta Altmana se objevil ve vynikající satiře na Hollywood Hráč (The Player, 1992), s Terrym Gilliamem natočil sci-fi Dvanáct opic (Twelwe Monkeys, 1995) a s Quentinem Tarantinem kultovní morytát Pulp Fiction - historky z podsvětí (Pulp Fiction, 1994). Dvakrát si zahrál hlavní roli ve filmech jednoho z nejoceňovanějších hollywoodských autorů, M. Nighta Shyamalana: v Šestém smyslu (The Sixth Sense, 1999) a Vyvoleném (Unbreakable, 2000).

Dále jsme ho měli možnost vidět ve válečném dramatu Hartova válka (Hart's War, režie Gregory Hoblit, 2002), komedii Banditi (Bandits, režie Barry Levinson, 2001), válečném thrilleru Slzy slunce (Tears of the Sun, režie Antoine Fuqua, 2003) a v pokračování Mého souseda zabijáka (The Whole Ten Yards, režie Howard Deutch, 2004).

V roce 2005 si zahrál ve filmu režiséra Roberta Rodrigueze, Sin City - město hříchu. Objevil se zde jako John Hartigan, poslední čestný policista ve městě, který se chystá na odpočinek, ale má před sebou poslední úkol: zachránit jedenáctiletou Nancy Callahanovou (Jessica Alba) ze spárů pomateného syna senátora Rourka. Pro roli Hartigana měl Robert Rodriguez okamžitě vybraného Bruce Willise. Bruce Willis představuje novodobého rytíře a mimo jiné v černobílé vypadá skvěle. Autor Sin City, Frank Miller řekl: "Pokud je Mickey Rourke Dionýsem tohoto filmu, pak Bruce je jeho Apollem." Bruce Willis byl již dlouhá léta fanouškem Millerova Sin City, a když mu Rodriguez ukázal úvodní scénu Sin City, okamžitě souhlasil. Byl to pro něj ten vizuálně nejpůsobivější kousek filmu, jaký kdy viděl. Willis je také fanouškem Hartigana. Obdivuje na něm jeho schopnost a odhodlání vyměnil svůj život za život malé holky…

Bruce Willis si ve stejném roce udržuje pozici jedné z nejpopulárnějších akčních hvězd současnosti dalším napínavým snímkem Rukojmí (režie Florent Siri), který v sobě ideálním způsobem spojuje prvky napětí, psychologického dramatu a akce. Zahrál si zde roli Jeffa Talleye, špičkového vyjednavače losangeleské policie, který po tragické nehodě, při níž zahynula mladá matka s dítětem, propadne do hlubokých depresí a rozhodne se změnit životní styl.

Zajímavosti:

exmanželka: Demi Mooreová (rozená Demetria Guynesová 11.listopad 1962)
děti: Rumer Glenn (1989), Scout Laurie (1991) a Tallulah Belle (1994)

Album

1997

Jako herec
2009 -Morgan's Summit
2008 -Pinkville role: William R. Peers
2007 -Planeta teror (Grindhouse: Planet Terror) role: Muldoon
2007 -Smrtonosná past 4.0 (Live Free or Die Hard) role: John McClane
2007 -Nancy Drew: Záhada v Hollywoodu (Nancy Drew) role:
2007 -Neznámý svůdce (Perfect Stranger) role: Harrison Hill
2006 -16 bloků (16 Blocks) role: Det. Jack Mosley
2006 -Alpha Dog role: Sonny Truelove
2006 -Fast Food Nation role: Harry Rydell
2006 -Nabít a zabít (Lucky Number Slevin) role: pan Goodkat
2006 -Za plotem (Over the Hedge) role: RJ
2005 -Rukojmí (Hostage) role: Jeff Talley
2005 -Sin City - město hříchu (Sin City) role: Hartigan
2004 -Genius - Pocta Ray Charlesovi (Genius: A Night for Ray Charles) role: sám sebe
2004 -Dannyho parťáci 2 (Ocean's Twelve) role:
2004 -Můj soused zabiják 2 (The Whole Ten Yards) role: Jimmy
2003 -Charlieho andílci: Na plný pecky (Charlie's Angels: Full Throttle) role: William Rose Bailey
2003 -Slzy slunce (Tears of the Sun) role: Lieutenant A.K. Waters
2002 -Hartova válka (Hart's War) role: plukovník William A. McNamara
2001 -Banditi (Bandits) role: Joseph 'Joe' Blake
2000 -Kid (Kid, The) role: Russ Duritz
2000 -Vyvolený (Unbreakable) role: David Dunn
1999 -Snídaně šampionů (Breakfast of Champions) role: Dwayne Hoover
1999 -Šestý smysl (The Sixth Sense) role: Dr. Malcolm Crowe
1999 -Druhá šance (The Story of Us) role: Ben Jordan
1998 -Armageddon role: Harry S. Stamper
1998 -Stav obležení (The Siege) role: Major General William Devereaux
1997 -Pátý element (Fifth Element, The) role: Korben Dallas
1997 -Šakal (The Jackal) role: The Jackal
1995 -Smrtonosná past 3 (Die Hard: With a Vengeance) role: John McClane
1995 -Čtyři pokoje (Four Rooms) role: Leo
1995 -12 Opic (Twelve Monkeys) role: James Cole
1994 -Přátelé (Friends) role: Paul Stevens
1994 -Nejsem blázen (Nobody's Fool) role: Carl Roebuck
1994 -Pulp Fiction - Historky z podsvětí (Pulp Fiction) role: Butch Coolidge
1993 -Nabitá zbraň 1 (Loaded Weapon - Part 1) role: John McClane
1993 -Na dostřel (Striking Distance) role: Det. Tom Hardy
1992 -Smrt jí sluší (Death Becomes Her) role: Dr. Ernest Menville
1992 -Hráč (The Player) role: sám sebe
1991 -Billy Bathgate role: Bo Weinberg
1991 -Hudson Hawk role: Eddie 'Hudson Hawk' Hawkins
1991 -Vražedné myšlenky (Mortal Thoughts) role: James Urbanski
1990 -Ohňostroj marnosti (Bonfire of the Vanities, The) role: Peter Fallow
1990 -Smrtonosná past 2 (Die Hard 2) role: John McClane
1990 -Kdopak to mluví 2 (Look Who´s Talking Too) role: Mikey
1989 -Kdopak to mluví (Look Who´s Talking) role: Mikey
1988 -Smrtonosná past (Die Hard) role: důstojník John McClane
1987 -Schůzka naslepo (Blind Date) role: Walter Davis
1982 -Rozsudek (Verdict, The) role: Courtroom Observer
1980 -První smrtelný hřích (First Deadly Sin, The) role: Man Entering Diner as Delaney Leaves

Jako scénárista
1991 -Hudson Hawk

Jako producent
2005 -Rukojmí (Hostage)
2002 -Lovec krokodýlů (The Crocodile Hunter: Collision Course)