Listopad 2008

Xavier Kurt Naidoo

30. listopadu 2008 v 19:29 | Michal Všechovský
Xavier Kurt Naidoo je jedním z nejúspěšnějších německých soulových zpěváků současnosti. Zároveň je i textařem, jeho písně mívají často náboženský, křesťanský motiv.

Rodina, dětství
Xavier Naidoo se narodil 2. října roku 1971 v německém Mannheimu rodičům pocházejícím z Jihoafrické republiky. Jeho matka byla irského původu, otec německo-indického. V důsledku tmavší barvy pleti se v mládí setkával s rasistickými útoky na svoji osobu.

Hudbě se věnoval již od raného dětství - účinkoval v kostelním sboru a ve skupině Just 4 Music.

Počátek kariéry
V roce 1992 Xavier přerušil učení se na kuchaře, aby mohl odcestovat do USA, kde měl příležitost vystupovat a také nahrát sólové album. To bylo vydáno roku 1993 pod názvem Seeing is believing, avšak Xavier nebyl spokojen s jednáním nahrávací firmy, a tak se vrátil zpět do Německa.

Úspěchy v Německu
Po návratu do rodné země si Xavierova talentu povšiml hudební producent Moses Pelham, jenž se rozhodl angažovat jej ve svém Rödelheim Hartreim Projektu jako zpěváka. Z RHP vznikl později label 3p (Pelham Power Production), pod nímž vydávala svá alba i rapperka Sabrina Setlur a s níž Xavier nahrál singly Freisein a skladbu ze sountracku k thrilleru Anatomie, Alles. Pod tímto labelem bylo vydáno roku 1998 i jeho první německé sólové album Nicht von dieser Welt, se singly 20 000 Meilen, Nicht von dieser Welt , Führ mich ans Licht. Píseň Sie sieht mich nicht se nachází i na soundtracku k filmu Asterix a Obelix.

Die Söhne Mannheims
V roce 1995 se Xavier rozhodl založit vlastní skupinu a spolu s několika svými přáteli tento nápad uskutečnil. Název kapela získala podle města, v němž se většina členů narodila nebo zde momentálně žila. Xavier plánoval i založení labelu Söhne Mannheims, což bylo proti vůli Mosesi Pelhamovi, důsledkem byl odchod Xaviera od 3p.

Po dlouhých přípravách vydali Söhne Mannheims v roce 2000 své první album Zion, se singly Geh davon aus, Dein Glück liegt mir am Herzen aj.

2002 - současnost
Během pauzy Söhne Mannheims pracoval Xavier na dalším sólovém albu, jež vyšlo roku 2002 - Zwischenspiel/Alles für den Herrn a singly Bevor du gehst, Wo wilst du hin a Abschied nehmen.

Ve spolupráci s americkým rapperem RZA (člen Wu-Tang Clanu) nazpíval v roce 2003 mimořádně úspěšný singl Ich kenne nichts ( v anglické verzi I´ve never seen). Skladba byla vydána na albu The World according to RZA.

V témže roce se opět sešli členové Söhne Mannheims a v červnu 2004 následovalo album Noiz a singly Vielleicht, Dein Leben, Und wenn ein Lied a Wenn du schläfst.

Zatím poslední sólové album Xaviera Naidoo s názvem Telegramm für X vyšlo roku 2005. Součástí byly singly Dieser Weg, Bist du am Leben iteressiert?, Zeilen aus Gold a Was wir alleine nicht schaffen. Xavier též napsal a nazpíval píseň Danke jako poděkování národnímu fotbalovému týmu Německa za 3. místo na Světovém fotbalovém šampionátu 2006.

Xavier se účastní také mnohých charitativních akcí a projektů bojujících proti rasismu. Příkladem může být německý hudební antirasistický projekt Brothers keepers a jejich alba Lichtkultur (2001) a Am I Brother´s keeper? (2005). Spolupracuje i se skupinou Zeichen der Zeit, která sdružuje německé věříci interprety, alba: Zeichen der Zeit (2004) a David Generation (2006).

Roxette

30. listopadu 2008 v 16:38 | Michal Všechovksý
Skupinu ROXETTE tvoří dva členové -- Gun Marie Fredriksson -- nejhezčí ježek ve Švédsku nazývaná srdcem této skupiny (narozena 30.května 1958 v Ossj1 -- okresu ystra Ljungby v rodině Inez a Gösta jako již páté dítě se sourozenci Tinou, Ullou, Annou a bratrem Svenem) a Per H?kan Gessle mozek ROXETTE tvoří 98 % všech písní (Per se narodil 12.ledna 1959 v 9:40 v městečku Halmstad v rodině Elisabeth a Kurta Gessleových jako třetí dítě -- v té době bylo jeho sestře Gunille 14 let a bratrovi Bengtovi 9 let).

Poprvé se Per s Marií setkali v jednom knihkupectví. Per byl v té době zpěvákem v populární švédské skupině Gyllene Tider. Marie začala svoji zpěváckou kariéru až dva roky po tomto setkání. Per si pozval Marii i na nahrávání svého prvního sólového alba "Per Gessle". Nazpívali spolu 3 písničky: "Om Du Har Lust", "Rydd" a "T nda En Sticka Till". Marie spolupracovala i na Perově albu "Scenner" a spolu nazpívali "Inte Isar".

A od roku 1986 začali psát společnou kapitolu ve skupině ROXETTE. Per se také s Marií od roku 1976 vídal ve zkušebně, kde hrával se skupinou Gyllene Tider (Zlaté časy) a Marie tu nahrávala a zkoušela se svou skupinou Mammas Barn (Maminčiny děti).

Na podzim roku 1985 složil Per skvělou píseň, kterou chtěl zařadit na své příští sólové album. Ale Rolf Nygren, šéf jeho gramofonové firmy, se domníval, že by měl zmíněnou písničku raději natočit s Marií. Per byl touto myšlenkou nadšen. A tak se zrodilo nové duo.

Pojmenovali se ROXETTE (název ROXETTE pochází z názvu jedné skladby ze 70. let, bluesmana Dr. Feelgooda, který byl s touto skladbou jeden čas v britské hitparádě nejprodávanějších singlů dokonce na 1. místě).

Po debutovém singlu "Neverending Love", který se stal velikým letním hitem roku 1986 v celé Skandinávii se velmi dobře prodávalo i jejich první sólové album "Pearls Of Passion". ROXETTE slavili první úspěchy a v následujícím roce (1987) se Per s Marií vrátili na trh s remixovým albem jejich debutu, které pojmenovali "Dance Passion".

Ve skandinávských žebříčcích se blýskly singly jako "Soul Deep" v roce 1987 nebo "I Call Your Name" v roce 1988 (skladba "Soul Deep" se pak v nové vezi ještě objevila na albu "Joyride"). Marie a Per byli se vším velice spokojeni, avšak o existenci dua ROXETTE věděla jen chladná severská Skandinávie a jak Marie, tak Per toužili dobýt celý svět a stát se slavnými nejen ve Skandinávii...

Bylo teplé září roku 1988 a časovaná bomba pomalu začala odečítat sekundy k následnému celosvětovému výbuchu. V této době vydávají ROXETTE další singl "Changes", na který v říjnu roku 1988 navázalo již 3. album ROXETTE "Look Sharp!" (prodalo se ho 8 miliónů kopií).

Tato deska se na senzační 3 měsíce usadila na vrcholu švédské hitparády nejprodávanějších alb a jen ve Švédsku se jí v té době prodalo přes půl milionu kusů.

A právě v této době na scénu přichází asi NEJhlavnější okamžik Pera a Marie v celé jejich kariéře. Americkému středoškolákovi Deanovi Cushmanovi, který byl v této době na výměnné návštěvě Skandinávie a po koupi nové desky ROXETTE ho písnička "The Look" zaujme natolik, že po návratu domů do Minneapolis navrhne místní radiové stanici, aby ve svém vysílání uvedla píseň "The Look". Moderátor písničku prezentuje jako hudební pohlednici ze Švédska.

Jenže co se nestalo! Zájem posluchačů o píseň "The Look" je tak veliký, že tato nahrávka byla natočena na kazety a rozeslána ostatním rozhlasovým stanicím po celé Americe. "The Look" se stala jasným favoritem mezi písněmi, které si američtí posluchači nechávají neustále hrát na přání.

11. února 1989 vstupuje skladba "The Look" do americké hitparády Billboard HOT 100 Singles a to jen díky častému vysílání v amerických rádiích. V té době totiž ještě neexistovala žádná smlouva pro vydání tohoto singlu na americkém trhu. Na posluchačský tlak po dlouhé době konečně zareagovala americká pobočka EMI, která nevěříc vydala inkriminovaný singl a později i celé album "Look Sharp!" v USA.

Po neskutečných devíti týdnech si singlovka "The Look" proklestila cestu až na samý vrchol amerického žebříčku, odkud se na celý překvapený svět dívala 8. dubna 1989.

Paradoxem je, že ROXETTE, ač evropská skupina, se nejprve prosadili za Atlantikem a pak zpátky obloukem si postupně začali podmaňovat Evropu.

Zatímco v mnoha evropských hitparádách stanul "The Look" na prvních místech, Angličané opět ukázali svou konzervativnost -- zájem o koupi tohoto singlíku stačil podle týdeníku Music Week ze dne 27.5. roku 1989 pouze na 7.místo britské TOP 75 Singles.

Následně se všude ve světě začalo dobře prodávat i album "Look Sharp!". Zatímco v červnu roku 1987 ROXETTE vyrazili na své první turné a to jen doma ve Švédsku, v květnu 1989 startují celosvětovou propagační cestu, což obnáší nekonečné množství tiskovek, pózování pro fotografy a kvantum interview.

Následující singl s rockovou odpichovkou "Dressed For Success" se v červenci 1989 vyšplhal jen na 38.místo v UK, zatímco v USA se 29.7.89 usadil na 14.příčce.

K tomu nejlepšímu, co kdy ROXETTE natočili patří bezesporu sugestivní balada "Listen To Your Heart". Její singl se usadil 4.11.1989 na trůnu amerického žebříčku, když předtím v říjnu obsadil jen 62.pozici v Británii.

Závěr bouřlivého a velice úspěšného roku 1989 ukončuje švédská dvojice v prosinci třítýdenním evropským turné, které je jejich prvním živým vystoupením mimo rodné země. Později ROXETTE vydali další singl "Dangerous", který byl úspěšný hlavně v USA, kde se na dva týdny, 3.3. a 10.3. usadil na druhé příčce.

A další z nejslavnějších okamžiků ROXETTE se začal rýsovat. Zatímco v červnu Per s Marií začínají natáčet ve stockholmském studiu firmy EMI nové album, jejich singl s baladou "It Must Have Been Love" se 16.6. a 23.6.1990 sluní na vrcholu amerického žebříčku, zato v Británii se 23.6. a 30.6.1990 pohybuje jen na třetím místě.

Písnička "It Must Have Been Love" pochází z filmové pohádky "Pretty Woman", kde v hlavních rolích vystupují Julia Roberts a Richard Gere (písnička "It Must Have Been Love byla původně vydána ve Švédsku roku 1987 jako vánoční. Tři roky potom byla trochu pozměněmá pro soundrack "Pretty Woman" a poté, když měla "Pretty Woman" ještě jednou v roce 1993 televizní premiéru v UK). V Anglii byl vydán singl se dvěma A-stranami "Listen To Your Heart/Dangerous" a ten se 18.8.1990 zachytil na 6.místě týdeníku Music Week.

ROXETTE také opětovně vydali malou desku "Dressed For Success", která v listopadu 1990 postoupila na 18.pozici britského žebříčku, což bylo lepší umístění než při prvním uvedení singlu na trh v UK v červenci 89.

Co přišlo v roce 1991 -- o tom si Per s Marií ani nenechali zdát. Písničku "Joyride" zná snad každý člověk na Zemi a nezapomenutelný refrén této písně "Hello you fool I love you. C'mon join the joyride..." (Ahoj, ty blázne miluju Tě, no tak pojeď na vyjížďku autem...).

Velice známým zůstává i skvělý videoklip k této písni s červeným Porsche (s tímto klipem měli ROXETTE v U.K. problémy, podle nich totiž videoklip k "Joyride" navádí lidi ke kradení aut, ale nebyl to jediný problém s klipy v U.K. Angličani také protestovali o tom, že v klipu "The Look" sedí Marie na záchodové míse).

Tuto písničku vydal na singlu koncern EMI 25. února 1991. A tento singl vyšplhal 23.3.1991 na 4.místo britské hitparády a 11.5.1991 zasedl na trůn žebříčku v USA. V pořadí 4. album "Joyride", (je to !zatím! nejúspěšnější album Pera a Marie, kterého se prodalo přes neuvěřitelných 10 miliónů kopií), které spatřilo světlo světa 1.4.1991, se 13.4.91 dostalo na 2.příčku britského žebříčku nejprodávanějších alb.

Pro 2. singl alba "Joyride" byla vybrána balada "Fading Like A Flower (Every Time You Leave)", která se 18.5.1991 v týdeníku prosadila až na 12. příčku.

V červnu 1991 zahájili ROXETTE v kanadském Vancouveru své první celosvětové obří turné s patřičným názvem "Join The Joyride Tour 91--92"(celkem obsahovalo 108 koncertů a trvalo od září 91 do července 92).

Šňůra sympatické švédské dvojky dopomohla také tomu, že se balada "Fading Like A Flower(Every Time You Leave)" vyhoupla 31.srpna 1991 hitparády Billboard HOT 100 Singles až na druhou pozici.

Třetí singl "The Big L." se 7.září 1991 dostal pouze na 26.místo britského žebříčku, i když po celé Evropě sklízel o hodně větší úspěchy a skvěle se prodával.

Čtvrtým singlem byla překrásná balada "Spending My Time" (tuto písničku napsal Per ve stejný den jako "Joyride"!) -- vyšla v listopadu 91.

Jako pátý singl vyšla píseň "Church Of Your Heart" vyšla v únoru 92 (původně se myslelo, že "Church Of Your Heart" nebude vydaný jako singl. V plánu byla písnička "Knocking on every door", protože to byla rychlejší skladba a nahrávací společnost se domnívala, že tuto píseň přijmou severoameričtí fanoušci lépe -- turné bylo právě v Kanadě, ale z dalších dvou důvodů byl nakonec vydaný singl "Church Of Your Heart" a Clarence Öfwerman uzavřel riskantní sázku s Perem, že když tato skladba bude někdy na prvním místě v Billboard, tak se nechá ostříhat do hola. Také se uvažovalo o tom, že by měla vyjít jako další singl písnička "(Do You Get)Excited?". Byl k tomu totiž natočený i videoklip, ale nakonec to tedy vyhrála píseň "Church Of Your Heart".

Bohužel již takový úspěch jako předchozí singly multiplatinovému albu "Joyride" neudělaly.

Započaté světové turné dále pokračovalo z Kanady do USA, odkud se přesunulo do Evropy a v prosinci 91 bylo dočasně ukončeno v Austrálii, aby si Per s Marií mohli alespoň trochu odpočinout a stávit vánoční svátky doma, v rodném Švédsku. Šňůra se rozjela opět na jaře v roce 1992 a tam pokračovala závěrečnou fází v zemích Jižní Ameriky.

Celé velkolepé turné ROXETTE "Join The Joyride 91--92" shlédlo asi 1.5 miliónu fanoušků po celém světě. 5.listopadu 1991 byla ve Švédsku vydaná známka ROXETTE. Její hodnota je 2,5 švédských korun a vyšla v nákladě 5 miliónu kusů. Per na to řekl:"Je to paráda, nechat si olizovat zadek celým švédským národem!."
Album


2003


2002


2002


2001


2000


1999


1999


1996


1995


1994


1994


1992


1991


1988


1987


1986


1984

EP

2003

Kompilace

1996

Sagvan Tofi

30. listopadu 2008 v 16:21 | Michal Všechovský
Český herec, zpěvák, model, manekýn a v posledni době webdesigner, Sagvan Tofi se narodil 7. září 1964.
Sagvanovy herecké začátky můžeme najít už v sedmé třídě, kdy začal chodit do dramatického kroužku vedeném maminkou Jiřího Kodeta, paní Steimarovou. Nakonec Sagvan putoval na Pražskou konzervatoř, kde začal studovat hudebně dramatický obor a posléze hned debutoval v komedii Od vraždy jenom krok ke lži od režiséra Petra Tučka, která vznikla v roce 1982.

Rok poté si ho vybrali do filmu pro mládež, který točil režisér Jaroslav Soukup, Vítr v kapse (1983), kde Sagvan dostal jednu ze dvou hlavních rolí. Poprvé se tu potkal se zkušenějším hercem Lukášem Vaculíkem a v tom okamžiku se z nich stala nerozlučná herecká dvojka, která dostávala do kolen stovky mladých dívek. O dva roky později vzniklo volně laděné pokračování Láska z pasáže.

Tofi se také objevil ve vedlejších rolích dvou nepříliš známých filmů pro mládež Zámek "nekonečno" (1983) Antonína Kopřivy a Stav ztroskotání (1983) Víta Olmera. Poté, co po revoluci natočil Soukup pokračování jiného svého mládežnického hitu Discopříběh, rozhodl se dát do třetice všeho dobrého starou dobrou partu a vyprodukoval Kamaráda do deště II: Příběh z Brooklynu (1992). Sagvan se pak s výjimkou režírování několika videoklipů a nedávného vydání alba svých písní Best of Sagvan Tofi, umělecky odmlčel, to ale neznamenalo, že by o něm nebylo slyšet. Díky své popularitě se totiž stal miláčkem bulvárního tisku, pro který posléze dokonce sám začal psát. V současnosti Sagvan vydal knihu Sagiho skandálovník. Od 10.9. 2008 Sagvan moderuje ještě společně s Jitkou Kocourovou nový společenský magazín ze života hvězd a zákulí šoubyznysu " Příně tajné", kde hraje barmana.
Album

2003




Jako herec
1992 -Kamarád do deště II - Příběh z Brooklynu role: Michal
1988 -Kamarád do deště role: Michal
1983 -Od vraždy jenom krok ke lži
1983 -Stav ztroskotání role: Young gypsy
1982 -Vítr v kapse role: Cyril Cech


Oasis

30. listopadu 2008 v 14:30 | Michal Všechovský
Jedenáct let po svém prvním vystoupení v domovském Manchesteru, osm let po slavném albovém debutu Definitely Maybe, pět let po britpopovém šílení médií, stále není pochyb o tom, proč milióny lidí zbožňují Oasis: poctivost. Tito muži a jejich hudba totiž stále zůstává takovou, jakou vždy byla: poctivou. Lidé věří Oasis, jako vždy v minulosti. Lidé ví, že bratři Gallagherové to se svou tvorbou vždy mysleli vážně a upřímně a právě to dovedou ocenit.

Proto se nelze divit, že když se jednoho rána v zimě tohoto roku dostalo do prodeje 120 000 lístků na jejich dva letní koncerty ve Finsbury Parku v Londýně, už v poledne volal Noelovi Gallagherovi jeho manažer, že všechny vstupenky jsou beznadějně vyprodány. Co to znamená? Nic méně, než že Oasis pořád zůstávají největším zjevem britském rock´n´rollu. "A to nikdo z těch lidí neslyšel vůbec nic z našeho nového materiálu," podotýká Noel Gallagher. "Co kdybysme udělali reggae album?"

Oasis ale nenahráli reggae album. To, co nahráli je Heathen Chemistry: explozivní? Ano! Experimentální? Ne! Je to další skvělé album od Oasis, páté, které nahráli ve studiu a to nejlepší, jak říká Noel, od What´s The Story (Morning Glory)? To se stalo nejprodávanějším britským albem v hudební historii (pouze v roce 1996 Oasis prodali 18 miliónů kusů svých alb). "Samozřejmě, že jsme se hudebně trochu posunuli," říká Noel. "Ale nezměnili jsme naši tvář. Toho nejsme schopní. Nemám na to, abych najednou začal předvádět své alter ego, stejně jako na to nemá Liam. Stejně bych nevypadal dobře v kožených kalhotech...Zůstáváme stejní, stejně jako máme stále stejné oblíbené kapely - The Beatles a Sex Pistols. Děláme ´Oasis music´, nic jiného." Stejně jako vždy, upřímná slova.

Podobně není třeba hledat hluboké smysly a jinotaje v názvu alba. To pochází z trička, které si Noel koupil na Ibize. "Miluju tuhle nahrávku," tvrdí Noel. "Ale to bych vlastně měl říct tak i tak, ne?," dodává s úsměvem. Při obecně známé Noelově tvůrčí sebekritice je ale třeba brát tohle prohlášení vážně. Vždyť to byl on, kdo se veřejně kriticky vyjádřil ke třetímu albu Oasis a kdo později prohlásil, že na dosud posledním - dle názoru veřejnosti skvělém - albu Standing On The Shoulder Of Giants jsou jen tři čtyři výborné písničky. Je mu třeba věřit, když říká: "Je to lepší kolekce písniček, než naše předchozí dvě, možná dokonce tři alba. Proč? Protože ty písničky jsou jednoduše lepší. Vše je o moc složitější. Stále více materiálu vyhazuju. Nemůžete prostě napsat Strawberry Fields Forever."

"Nevím, jestli jsem teď lepší skladatel," pokračuje v přemýšlení nahlas Noel. "Ale kolem kapely je něco ve vzduchu, něco, co přináší lepší a silnější písničky." Odmítá to dále analyzovat, ale připouští, že svou roli hrála i soutěživost s Liamem, autorem tří nových skladeb a novými členy Gemem Archerem a Andym Bellem, který každý přispěli po jedné nové skladbě. "Možná je to otázka soutěživosti," přemítá. "Nevím. Keith Richards ale jednou řekl: Nejste to vy, kdo hledáte písničky. Ony si hledají vás."

"Nejlepší písničky vždy přicházejí samy od sebe. Sedíte s kytarou, kusem papíru a tužkou. Napadne vás první řádek a potom už to jde samo." Tohle se mu loňské léto přihodilo několikrát. "Bydlel jsem v hotelu poblíž Buckinghamského paláce. Teplé počasí, kašlal jsem na všechno v televizi, zamilován do své přítelkyně. Během deseti minut jsem napsal She Is Love. Live Forever, to byl podobný příklad. To jsou písničky, které něco znamenají i pro další lidi. Tyhle písničky člověk prostě napsal na jeden zátah, vzal kytaru, zahrál je, nahrál na kazetu...přeskočíte šest měsíců a stojíte na pódiu, kde tu samou skladbu s vámi zpívá třeba šedesát tisíc lidí. Co to sakra je? Je to kouzlo, jak kdysi řekl Paul Daniels."

Podobně vznikla také další novinka Stop Crying Your Heart Out. "Tahle skladba si mě našla," říká Noel. "Je to o tom, jak se vyrovnáte se svým životem, jak se jej snažíte zlepšit, jak víte, že osud nemůžete změnit." Dnes už je jasné, že tato písnička bude novou Wonderwall. "Má potenciál stát se velkým celosvětovým hitem."

Jak už bylo zmíněno výše, She Is Love je o Noelově nové přítelkyni. Hodně lidí si zase bude myslet, že Force Of Nature je zase o Noelově bývalé ženě. Ale to se budou plést. "Budu to muset vyvracet asi tisíckrát," tvrdí Noel. "Napsal jsem to pro film s Judem Law a Johnny Lee Millerem už asi rok před rozvodem a mám video, které to může dokázat. Tohle video s sebou budu nosit ke všem rozhovorům kolem nového alba." Tak nebo tak, jisté je, že tato skladba je úžasná pocta klasice Nightclubbing Iggyho Popa.

Tentokrát je tu ale vedle Noela ještě Liam. "Když jsem slyšel Born On A Different Cloud, nechtěl jsem uvěřit tomu, že to napsal Liam," vzpomíná. "Prostě jsem si myslel, že mi lže. Jenže on věděl, že jednou přijde den, kdy to dokáže."

Minulostí jsou jejich vzájemné roztržky, hádky a rozchody. Hlavní jsou pro ně oba nyní opět Oasis. "Dospěl jsem k tomu, že toho kluka miluju," tvrdí Noel. "Je takovej, jakej je. Opravdovej. Lidi si myslí, že pořád hraje nějakou image. Není to pravda. On je opravdu tak ukecanej, legrační a odrzlej. Ale Liam teď už dobře ví, že když se má pracovat, nemůže se ve třiceti letech chovat jako šestnáctiletý puberťák. Jakmile jsme začali psát písničky, přestal se chovat jako šašek."

Díky této změně v přístupu a také uklidňujícího vlivu nových členů skupiny, bylo nahrávání nové desky relaxované, střízlivé a prosté hádek a rozchodů. Všechna energie kapely směřovala k nahrávání nového materiálu, ne k vytváření dalších mýtů a skandálů kolem jména Oasis.

"Děláme to už deset let. Stáli jsme na úplném vrcholu. Na vrcholu hory, ze které jsme shlíželi dolů a měli nádherný rozhled. Byli jsme ale taky úplně dole, na samém dně - členové kapely odcházeli, drogy, alkohol, hádky. Naříkejte nám, co máme dělat. Víme to teď moc dobře. Dělali jsme všechno. Byli jsme těmi nejmenšími, byli jsme také těmi největšími a nejoslavovanějšími a nejlepšími.
Album

2008


2005


2002


2000


2000


1998


1998


1997


1996


1995


1995


1994


0


0

Liquido

30. listopadu 2008 v 13:50 | Michal Všechovský
Liquido je německá alternativní rocková skupina. Založili ji v roce 1996 čyři kamarádi, Wolle Maier (bicí), Wolfgang Schrödl (zpěv,kytara, piano),Tim Eiermann (zpěv,kytara) a Stefan Schulte-Holthaus (baskytara).

Do povědomí diváků se dostala díky hitu "Narcotic", kterého se prodalo přes 700 tisíc.
Album

2008
Zoomcraft


2004


2002


2000



1999



Damiens

30. listopadu 2008 v 13:19 | Michal Všechovský
Damiens byla česká hudební skupina, kterou založili roku 1997 bratři Ladislav Křížek a Miroslav Křížek.

V roce 1998 úspěšně odstartoval kariéru skupiny Damiens singl Lásko měj se. V březnu 1999 jim vyšlo první album pod názvem Křídla,kterébylo oceněno zlatou deskou. CD se natáčelo u Jana Němce v Hannoveru. V roce 2000 vyšlo druhé album Svět zázraků, které bylo také oceněno zlatou deskou za prodej 25 000 ks nosičů. Další zlatou desku skupina obdržela za prodej alba Nechci zůstat sám




Kaoma

30. listopadu 2008 v 12:27 | Michal Všechovský
Kaoma byla francouzská popová skupina, jejížmi členy byli členové bývalé skupiny Touré Kunda. Členy skupiny byli Chyco Dru (basista), Jacky Arconte (kytarista), Jean-Claude Bonaventure (producent a autor písní), Michel Abihssira (bubeník a bicí), Fania (zpívala vokály) a Braz Loalwa (hlavní zpěvačka) a s nimi vystupovali také Chico a Roberta jako tanečníci. Chyco Dru je z Martiniku, Jacky Arconte z Guadeloupe a Braz Loalwa z Brazílie.

V roce 1989 nahráli nejúspěšnější hit v historii skupiny a to singl Lambada. Tento hit se stal značně populárním a taneční rytmy vzbudily zájem o tento brazilský druh hudby a zpěvu.
Album

1989

EP

1991


1990


1990


1989


1989



1989







East 17

30. listopadu 2008 v 12:10 | Michal Všechovský
Londýnské diskotékové kvarteto s manažerem Tomem Watkinsem v pozadí. První velkým hitem je píseň House Of Love, nejvýraznějším albem je "Steam" (1994). Ovšem největším hitem z tohoto alba a zároveň z celé kariéry je singl Stay another day, který se dodnes hraje v rádiích a jako ploužák na diskotékách. V r. 1997 se Harvey pokouší uspět sólově, když počátkem roku soubor opustil. V létě se však do kapely vrací a odcházi Tony. Vzniká tak trio E-17 které tvoří Brian, John a Terry. Vydávají album Ressurrection z kterého jako první hit vychází Each time no nemá veľké ohlasy a tak keď chalani vypustia do sveta druhý song Betcha can ..., ktorý nasleduje ako pokračovanie Each time a v hitparádach sa vyšplhá len na 17 miesto, chalani končia svoju formáciu a v roku 1998 sa definitívne lúčia.
Album

1995


1995


1993


1993


1993

Singl

1996


1996


1996


1996


1996


1996


1996


1995


1995


1994


1994


1994


1993


1993


1992







Dalibor Janda

30. listopadu 2008 v 11:40 | Michal Všechovský
Na české hudební scéně se objevil koncem 70. let. Do čela české populární hudby vstoupil v roce 1983 na festivalu Děčínská kotva. Jeho první hit Jahodový kokteil vyšel v roce 1983. V letech 1986, 1987 a 1988 získal Zlatého slavíka.

Diskografie
- Hurikán (1985/86) - Zlatá deska
- Kde jsi (1987) - Zlatá deska
- 10 prstů pro život (1988)
- Jen ty samotná a já (1989)
- Povídání s písničkami (1990)
- Co se má stát, to se stane (1991)
- Zlatý výběr (1993)
- V lásce nejsou mapy (1994)
- Harmonie zvěrokruhu (1995)
- Krásně šílená (1996)
- 18 hitů o lásce (1998)
- Ty jsi můj benzín (2000)
- Hurikán koktejl (2001)
- Jeden den (2006)

Literatura
- Rohál, R. Populární slovník českých zpěváků. Praha 2004
- Melodie, 25, 1987, č. 2
- Matzner, A., Poledňák, I., Wasserberger, I. Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby 3. Praha 1990
- Kolektiv autorů. Český biografický slovník XX. století. 1. A-J. Praha 1999





Dj Tiesto

29. listopadu 2008 v 11:26 | Michal Všechovský
Mezi lety 1985 a 1993 si Tijs Verwest vybudoval velmi silnou pozici na domácí holandské scéně. Jak sám říká, jedním z nejdůležitějších momentů pro jeho následující kariéru bylo, že v městečku Breda odkud pochází bylo tak málo DJs, že nebyl nikým ze svých souputníků ovlivňován a mohl si tak vyvinout pouze svůj unikátní styl. Posléze zakládá label s názvem Black Hole Recordings, který už dnes má kromě holandské i svou britskou pobočku.

Série kompilací In Search of Sunrise a Magik se od té doby prodávají po celém světě. Jejich úspěch následují dva díly mixovaného Space Age a zatím poslední Nyana. Největší trhák Tiestovy dráhy po průlomu na mezinárodní taneční scénu přišel s remixem hitu The Silence od projektu Delerium s vokálem Sarah McLachlan, který plné čtyři týdny cestoval britskou top 10. V roce 2001 vzniká sublabel Black Hole - Magik Muzik. Prvními tracky zde vydanými jsou dnes již klasiky svého žánru Flight 643 nebo debutové album In My Memory.

Od roku 2002 Tiesto vítězí snad v každé anketě orientované na progresivní elektronickou hudbu a připisuje si řadu primátů jako vyprodaný (25.000) fotbalový stadion na sólové DJské vystoupení, a především ojedinělý set v průběhu slavnostního zahájení letošních olympijských her v Athénách. Jako remixér si připsal na konto spolupráci s takovými jmény jako Moby, Dave Matthews Band, Kosheen, Skin nebo Madonna.

Poslední ochutnávkou Tiëstovy vlastní tvorby je pak album Just Be vydané na jaře tohoto roku. DJ Tiesto byl v roce 2004 již podruhé vyhlášen nejlepším Holandským DJem, k jeho dalším cenám se toho roku přidaly také Nejlepší zahraniční DJ 2004 v Belgii a též již druhým rokem Nejlepší tranceový DJ v rámci prestižních Ibiza DJ Awards 2004. DJ Tiësto získal jako první nebritský DJ třikrát v řadě ocenění nejpopulárnější DJ světa v anketě vyhlašované každoročně britským časopisem DJmag, ve které Tiësto zvítězil i nad takovými jmény jako Paul Van Dyk nebo Carl Cox.







DJ Paul Van Dyk

28. listopadu 2008 v 19:30 | Michal Všechovský
Paul van Dyk (zkratka PvD), vlastním jménem Matthias Paul, je celosvětově známý trance DJ, remixer a hudební producent.

Narodil se 16. prosince 1971 v malém východoněmeckém městě Eisenhüttenstadt (spolková země Braniborsko) a své dětství strávil v komunistické východní části Berlína. Už v této době, kdy neexistovala ve východním Německu téměř žádná klubová scéna, sledoval západní média a nechával se inspirovat západní hudbou, z které ho nejvíce zaujali The Smiths a The New Order. Krátce před pádem železné opony, dostali Pual a jeho matka povolení opustit východní Německo a přestěhovat se do Hamburku, kde žili u své tety. Po pádě Berlínské zdi v roce 1989 se v Německu začala rozrůstat techno kultura, ale Paul v této energické hudbě něco postrádal a tak se snažil najít něco jiného, nového.

První živé vystoupení jako DJ měl v berlínském klubu Tresor v březnu 1991. Tento první úspěch motivoval Paula k další produkci. U berlínského labelu MFS vydal dvě skladby Perfect Day (1992) a How Much Can You Take (1993), na kterých spolupracoval spolu s novinářem a hudebním producentem Cosmic Baby (vlastním jménem Harald Blüchel). Jako dvojice vystupovali pod názvem The Visions Of Shiva. Paul se neustále zdokonaloval a jeho remix skladby Love Stimulation (původně od DJ Humate) se v roce 1993 stal klubovým hitem roku. Do popředí se dostal také díky svému hraní v legendárním berlínském klubu E-Werk (od roku 1994). V tomto roce vydal také své vlastní debutové album 45 RPM (v překladu 45 remixů za minutu). Po dvou letech následovalo další neméně úspěšné album s názvem Seven Ways, které ještě více upevnilo Paulovo místo mezi 100 nejlepšími trance DJi světa. V tomto období už začali přicházet pozitivní ohlasy také ze strany konzervativních anglických hudebních médií, což potvrdilo i vyhlášení alba Seven Ways jako nejlepšího alba roku časopisem DJ Magazine a jeho čtenáři. Dvě skladby z tohoto alba, Beautiful Place a Forbidden Fruit, dosáhly čestného místa v britském žebříčku Top 100.

Netrvalo dlouho a Paul musel ukončit svůj kontrakt s vydavatelstvím MFS a zároveň tak přišel také o svého přítele Marka Reedera, majitele tohoto vydavatelství. Toto byla Paulova první negativní zkušenost způsobená slávou a médii. Rozhodl se spolu se svým týmem založit vlastní vydavatelství Vandit Records, se kterým prezentuje sebe, ale i jiné talentované DJe. Za pomoci vydavatelství Deviant Records, které má na starosti vydávání Paulových alb ve Velké Británii, byla v roce 1998 vydaná sbírka jeho nejlepších remixů pod názvem Vorsprung Dyk Technik. Obsahuje 33 remixů na třech CD, například For an Angel nebo remix skladby 1998 původně od Binary Finary, ale také starší klasiky jako Love Stimulation a Playing with the Voice in Germany. V tomto roce bylo také ve Velké Británii znovuvydané album 45RPM a dosáhlo v žebříčcích prvního místa. Rok po vydaní, na podzim 1999, přesáhlo album Vorsprung Dyk Technik hranici 60 tisíc prodaných kusů ve Spojeném království. V roce 2000 vychází další album Out There And Back obsahující, kromě jiného, také singl Tell Me Why (The Riddle). Paul nepřestává tvořit, a tak už za rok vydal album The Politics of Dancing a rok po něm se podílí na tvorbě soundtracku k mexickému filmu Zurdo.

V roce 2003 vydává Paul v krátkém čase hned dvě alba - Reflections obsahující 13 skladeb a Global (vydaný také vizuálně na DVD), který zachytává zážitky z cest po světě. Nothing But You, jedna za skladeb z alba Reflections a zároveň další vydaný singl vyprodukovaný ve spolupráci s Hemstock & Jennings, prorazil do rádií po celém světě. Další skladba z tohoto alba, Time Of Our Lives, také vydaná jako singl, vznikla na základě spolupráce Paul van Dyka s rockovou kapelou Vega 4. Za celkem krátkou dobu dosáhla prvního místa v anglických a německých hitparádách. Nedlouho po tom byl vydán další singl Crush, taktéž jedna ze skladeb z alba Reflections, který vznikl ve spolupráci s Petrom Heppnerom, zpěvákem německé skupiny Wolfsheim. V roce 2005 vyšlo další album The Politics of Dancing 2, na kterém je i nový singl The Other Side. Při příležitosti vydání tohoto alba se Paul van Dyk vydal na turné s názvem The Politics of Dancing 2 World Tour, které začalo v roce vydání 2005 a pokračuje i v roce 2006.

V roce 2004 se Paul zúčastnil kampaně Rock the Vote, kde spolu s umělci jako Bono, Mary J. Blige, Lenny Kravitz a Black Eyed Peas vyzýval americkou mládež, aby uplatnila své právo volit v prezidentských volbách. To bylo poprvé, kdy se interpreti elektronické hudby zapojil do kampaně podobného druhu.

Paul van Dyk také uvádí show na radiu Fritz, každou středu v 20:00 GMT. Ve svých posledních živých vystoupeních používa dva laptopy PowerBook sporting Serato Scratch LIVE a software Ableton Live, který mu umožňuje plně využít zkušenosti z klubů. Přímé mixování a skládání jsou právě jedny ze schopnosti potřebné k této nové metodě hraní.

OCENĚNÍ
Během své kariéry získal Paul několik ocenění. V roce 1999 byl časopisem DJ zvolený za Nejlepšího producenta hudby a překonal tak takové DJe, jako jsou Fatboy Slim (2. místo) nebo Paul Oakenfold (3. místo). V tomto roce si také odnesl z předávání hudebních cen v Londýně titul Nejlepší mezinárodní DJ. Toto ocenění získal také od časopisu Ministry of Sound. Další anglický časopis Muzik ho označil za Vůdce trancu. Čtenáři tohoto magazínu navíc ohodnotili jeho šestihodinový set, který hrál na akci Gatecrasher, jako druhou nejlepší klubovou noc vůbec. Ještě byl v tomto roce časopisem Mixmag označený za Muže roku. V roce 2004 získal titul Nejoblíbenější americký DJ od časopisu BPM Magazine. Ze soutěže Dancestar Awards, která se konala také v roce 2004, si domů odnesl hned tři ceny - Nejlepší mezinárodní DJ, Nejlepší akce a Nejlepší hudba k reklamě (pro společnost Motorola). V březnu pak vyhrál Mexického oskara za hudbu k filmu Zurdo. Následně byl v roce 2005 na základě průzkumu vyhlášený nejlepším DJem světa, čímž na žebříčku Top 100 předehnal DJe Tiësta. Své prvenství v anketě DJMag obhájil i v roce 2006.
Album

2007


2004


2003


2003


2002


2000


1996


1994

EP


1994



James Blunt

28. listopadu 2008 v 8:24 | Michal Všechovský
James Blunt se stal objevem roku 2005. Jeho album "Back To Bedlam" se vyhoupla na 1. místo UK Chart. Hlavní tahounem je jeho hit "You're Beautiful". Navzdory vojenským rodinným kořenům a navzdory tomu, že jeho otec považoval veškerou hudbu za zbytečný hluk, se talent Jamese Blunta projevil a jeho první deska byla na světě a Jamesi Bluntovi přinesla ocenění nejlepší debutant při MTV Europe a v únoru 2006 získal dvě ocenění Brit Award (celkem ze čtyř nominací)
Ostatni

2007

Album


2004



Jason Thomas Mráz

28. listopadu 2008 v 7:41 | Michal Všechovský
Jason Thomas Mraz se narodil 23. června 1977. Vyrůstal na předměstí Richmondu, hlavním městě Virginie (USA). Písničky si sám píše a za jeden z jejich hlavních znaků můžeme považovat obrovké množství slov, které se do nich snaží nacpat ;) Jeho žánry jsou pop, rock, folk ale i třeba jazz, country, hip-hop nebo rap. V životě už si zahrál a zazpíval např. s Rolling Stones, Bobem Dylanem, Jamesem Bluntem, Paulou Cole, Alanis Morissette, Jewel nebo s Rachael Yamagata.

Jason Mraz studoval "muzikál" v New Yorku, pak se přestěhoval do San Diega. Hrál po klubech s bubeníkem Tocou Riverou a kytaristou Carlosem Olmedou. Nějaký čas hrál se zpěvačkou Jewel. V roce 2001 se oženil, ale brzy na to se zase rozvedl. V r. 2005 spolupracoval s Alanis Morissette na jejím turné Jagged Little Pill, 2005-2006 byl předskokanem Rolling Stones...

Jeho příjmení "Mraz" pochází ze slovanských jazyků a skutečně znamená "mráz". A skutečně vás při poslechu Jasonovy hudby zamrazí... :) Při nejmenším vás jeho hudba příjemně naladí.



Tola Klára Szlagowska

27. listopadu 2008 v 21:23 | Michal Všechovský
Tola je členka skupiny BLOG 27, kterou založila se svojí kamarádkou Alou. Celým jménem se jmenuje Tola Klara Szlagowska. 18. října 2006 však Alicia ohlásila odchod ze skupiny.

Narodila se 27.11.1992 stejně jako její kamarádka Ala, se kterou se poznali ve třech letech a založili skupinu. Jelikož její otec je také hudebníkem a má nejen kapelu tak i nahrávací studio, pochází z hudební rodiny Tola společně s Alou nazpívali písničku ,,Uh la la la" která se v Polsku okamžitě vyšvihla na první místa hitparád.Natočili klip a vydali debutové album . O půl roku později dělali předkapelu na tour po Polsku kapele Tokio Hotel.Natočili další klipy - Hey Boy, Wid Out Ya, I Still Don´t Know Ya. Jejich album už vyšlo v Polsku, Německu, Švýcarsku, Francii, ČR, Americe, Austarálii, Ukrajině, Švédsku, Japonsk a Beneluxu.



Jaromír Nohavica

27. listopadu 2008 v 17:08 | Michal Všechovský
Jaromír Nohavica je moravský multiumělec, který zvládá sólový zpěv, hru na kytaru, heligonku i vystupování s vícečlenným souborem. Jeho písničky se vesměs staly klasikou a jeho obliba mezi českým publikem je ohromná. Ve známost vešel svými hospodskými odrhovačkami i vážnými melancholickými skladbami.

Maturoval v roce 1971, přerušil studium na VŠ báňské, dálkově studoval na SŠ knihovnické v Brně (1978-1981). Nejdříve textař ostravských zpěváků a kapel, pak písničkář. Po řadě zákazů vydává od roku 1988 své písně na gramofonových deskách. Debutuje deskou Darmoděj (1988), následují: V tom roce pitomém, Osmá barva duhy, Mikymauzoleum, Tři čuníci (písně pro děti), Divné století, Moje smutné srdce a letošní Babylon. S elektrifikovanou doprovodnou kapelou zpívá poprvé na koncertní desce Jaromír Nohavica a Kapela: Koncert (1998). Jeho spolupráce s rockovými muzikanty vyvrcholila v roce 2002 při práci na filmu Rok Ďábla. S albem Babylon se Nohavica vrací ke střídmé, zklidněné poloze, reprezentované předchozím řadovým albem Moje smutné srdce.

Loni Jaromír Nohavica vydal konečně nové album Babylon. Když vynecháme jeho rockerskou účast na hudbě k filmu Rok Ďábla, je to první deska od Mého smutného srdce, které vyšlo několik týdnů před koncem roku 2000. Tříletý interval není nic zvláštního, ale když album vyjde v roce, kdy zpěvák slaví své padesátiny, o rozruch a dohady je postaráno. Je to bilanční deska? "Obrazy smutku stárnoucího muže"? Konečné uznání faktu, že přestává rychle utíkajícímu světu, novodobému Babylonu rozumět? Chcete-li, tohle všechno na Nohavicově albu najdete. Ale nejspíš byste mnohé z toho našli i na předchozích deskách. Stejně jako lásku k rodné Ostravě, trochu fanfarónství, brilantní ohňostroje neotřelých rýmů, něžnou milostnou lyriku, melancholii, neustále se vracející obdiv k velkým hrdinům ruské kultury Okudžavovi a Vysockému nebo řadu jiných témat, o nichž zpívá jazykem vpravdě srozumitelným a lidovým, aniž by se musel podbízet.

O nové Nohavicově desce se spekulovalo skoro rok. Ze severu Moravy přicházely zvěsti, že ji celou natočí v milované polštině. Pak se proslýchalo, že úplně odloží kytaru a všechny písně zazpívá jen za doprovodu tátovy heligónky. Mluvilo se i o další spolupráci s Čechomorem a o tom, že s jeho členy přepracuje do řízného zvuku několik svých klasických písní. Objevily se dokonce názory, že ostravský zpěvák "v levné masce barda" se ještě hlouběji uzavře ve světě své rodiny a definitivně nechá hudební kariéry. Situace ne nepodobná zákrutům Nohavicovy kariéry na začátku devadesátých let. Tehdy se zdálo, že celý český folk, který ztratil své úhlavní téma a základního nepřítele, nepřežije. Během několika let či snad jen měsíců zmizela větší část plejády písničkářů do obskurního světa na okraji hudebního života. Jediný, kdo se touto prudkou změnou vyrovnal, byl překvapivě Jaromír Nohavica. Snad mu v tom pomohlo i to, že spolu s uměleckým přerodem z bojovníka a rozevlátého bohéma na křehkého lyrika přišel i přerod osobní.

"Píšu, co chci, co se mi chce, co mé srdce žádá," prozrazuje na nové desce v polemice s hudebním kritikem recept na to, co jej na rozdíl od jeho kolegů udrželo v povědomí publika. Po hořkém Mikymauzoleu, v němž se vyzpívával ze zklamání nad tím, že další vývoj nekráčí tam, kam si lidé přáli, a že svět je mnohem složitější než jak jsme si ho v izolaci představovali, přišlo vyrovnání, smíření, porozumění, laskavost. Nohavicovi se povedlo převést do písní to, co prožívali mnozí z nás - hledání společného prostoru pro tradice i nový svět.

Nohavica začal svou sólovou dráhu poměrně pozdě. Ač už byl renomovaným textařem a zvláště jeho písně pro Marii Rottovou budily obdiv, na folkové scéně se vynořil až ve své třicítce. V době, kdy většina pop hvězd končí, byl katapultován na hvězdné nebe tehdejší šedé umělecké zóny. Od svých prvních veřejných vystoupení v roce 1982 pomáhal přežít nekonečně dlouhé a nudné čekání na zázrak v osmdesátých letech. Mohl a nemohl, směl a nesměl, "někdy hrdina, někdy deserter", jak sám o sobě zpíval, vzal na sebe těžkou a nevyžádanou roli zástupce a nástupce Karla Kryla, mluvčího své generace. Možná o to v prvním plánu ani nestál, ale jeho talent zformulovat do písně názor celku a atmosféru doby ho do této situace přivedl jaksi proti jeho vůli. I dnes, v titulní písni nového alba znovu dokazuje, že má od boha nadání zachytit a slovy vyjádřit současné pocity obyčejných lidí v bezohledném světě.

Syn rozhlasáka, v době normalizace vyhozeného z práce, absolvent brněnské Střední knihovnické školy a poutník s pevným výchozím bodem v Českém Těšíně vysypal z rukávu několik desítek písní, z nichž mnohé v průběhu času zlidověly: Když mě brali za vojáka, Dokud se zpívá, Ještě se neumřelo, Kometa, Zatímco se koupeš…, Pochod marodů. Člověk je mohl slyšet všude, i když na dlouhohrajících gramofonových deskách až do roku 1988 nevycházely. Okouzlovaly svou průzračně jednoduchou krásou a šlo-li o protest songy, tak i jasnými a srozumitelnými formulacemi. Tak jako to kdysi dokázal Jaroslav Seifert, jehož básně zdálky v Nohavicových písních rezonují.
Album

2008


2006


2006


2003


2002


2000


1998


1998


1996


1995


1994


1994


1994


1993


1990


1989


1988


1988


1985

Singl


0

Jako herec
1990 -Zvláštní bytosti role: sám sebe





Čechomor

27. listopadu 2008 v 16:11 | Michal Všechovský
Od přelomového roku 2001, kdy Čechomor získal tři ceny Anděl - jako skupina roku, za album Proměny i za stejnojmennou skladbu - uplynuly čtyři roky. Čechomor mezitím koncertoval s Collegiem českých filharmoniků, vydal koncertní DVD, oslavil 15 let své existence a přijal nového bubeníka. 16. května loňského roku skupina uvedla na trh své nové studiové album Co sa stalo nové:, které v den vydání dosáhlo na zlatý prodejní statut, dnes je již platinové a vyneslo kapele nominaci na Českého slavíka 2005 v kategorii Kapela roku.

Album Co sa stalo nové čerpá - podobně jako dosavadní tvorba skupiny - ze starých lidových zpěvníků, ale od předešlých desek se podstatně liší. Nová deska uvádí česko-moravské kořeny Čechomoru do evropského kontextu, objevuje souvislosti mezi křehkým světem našich lidových písniček a hudebním slovníkem spřízněných kultur. Na albu hostují dva z účinkujících festivalu Womad Praha 2000 - irský zpěvák Iarla O´Lionaird a japonský hráč na bubny taiko a flétnu šakuhači, Joji Hirota.

"Všech 15 písní z alba pochází ze sbírek Františka Bartoše, Františka Sušila, jsou tam i slovenské balady, někdy jsme použili původní text, který jsme opatřili naší melodií," vysvětluje Karel Holas. "V té hudbě je velká síla, určitě má šanci všude, kde je publikum otevřené stylům odjinud: v Anglii, Španělsku, Francii, Německu. Já mám už dlouho rád muziku z Irska. A protože jsme chtěli udělat písničku v angličtině a sami anglicky nezpíváme, rozhodli jsme se přizvat zpěváka, který tu řeč ovládá. Nakonec to dopadlo tak, že náš irský host Iarla O´Lionaird nazpíval původně moravskou píseň Martínek v irské galštině."

A jakou roli získal japonský host? "Taiko jsou samurajské bubny a proto hrají ve vojenské písničce, což je titulní skladba, Co se stalo nové, v tej brezovskej hore... A v písni Malovaný kostel z Valašska, kraje ovčáků a osadníků z Východu, hraje Joji Hirota na japonskou flétnu šakuhači."

Britský producent Ben Mandelson si v poslední době na nedostatek práce opravdu nemůže stěžovat. Před prací na novém albu Čechomoru vyprodukoval desku etno-punkové kapely Yat-Kha ze sibiřské Tuvy a od května začíná pracovat na novém albu romského trumpetisty Bobana MarkoviĆe. Mandelson je také spoluzakladatelem veletrhu Womex, k jeho dřívějším projektům patří nahrávky z Afriky, Asie, alba Billyho Bragga a finské skupiny Värttinä. "O české hudbě jsem získal představu už dříve: mám doma alba Leoše Janáčka, Ivy Bittové, Idy Kelarové. Čechomor disponuje průrazným, nosným zpěvem, líbí se mi jak zní dohromady housle s cellem, slyším v tom hudbu z vesnic i hor, ten rytmus mi připomíná, když jsem natáčel s finskou skupinou Värttinä, oni to dělají podobně, jejich hudba je rozdrobena do malých rytmických jednotek, zní to hodně tajemně, ale přitom to dává smysl."

"Album jsme si mohli produkovat sami jako předešlé desky, ale tentokrát jsme chtěli získat odstup," říká Karel. "Ben nám nabízí alternativy, nechá nás vybírat, ta spolupráce probíhá, jako když listuješ v jídelním lístku. Ben má zkušenosti z celého světa a otevřel nám úplně novou cestu." Do studia Sono si přinesl i některé nástroje ze své obsáhlé sbírky: bouzouki, barytonové housle, steel-kytaru.

"Práce se zahraničními producenty je jiná v tom, že mají větší zkušenost," dodává zvukař Petr Kovanda ze studia Sono. "Ben pracoval hodně na Balkáně, tam jsou specifické nástroje, každý z nich se jinak snímá, má jiný zvuk."

Historie:

Čechomor vznikl na jaře roku 1988, kdy se v pražském "Parku kultury a oddechu Julia Fučíka", dnešním Výstavišti, každý víkend konalo tzv. "Staré tržiště". K předvádění starých českých řemesel zde hrála nejrůznější seskupení a jedním z prvních byl i Čechomor. První název kapely, která na tomto tržišti vystupovala pravidelně každou sobotu a neděli a kterou spolu založili Franta Černý a Jiří Břenek (zvaný Čenda), byl I. Českomoravská nezávislá hudební společnost. V první sestavě hráli: Jiří Břenek - housle a zpěv, František Černý - kytara zpěv, harmonikář Jiří Michálek a houslista Antonín Svoboda. Po roce a půl vystřídal Antonína Svobodu Jiří Hodina, nějaký čas ve skupině hrál a zpíval Míťa Denčev, na cello hostoval Olin Nejezchleba.

Na konci roku 1990 skupina vydala své první album Dověcnosti, které obsahovalo řadu upravených lidových písní z Čech a Moravy. Specializovala se na ty, které nebyly notoricky známé nebo byly již zapomenuté. Po natočení Dověcností, kde hrál jako host na trubku Radek Pobořil (dnes stálý člen Čechomoru), vystupovala kapela po celé Evropě. Po odchodu Jiřího Hodiny hostoval se skupinou houslista Jan Hrubý.

V roce 1994 měl Čechomor potřebu změny zvuku a z akustického pojetí pozvolna začínala přecházet do elektrické podoby. Přišel bubeník Martin Rychta a přivedl s sebou Michala Pavlíka, který hraje na cello a dudy. V této době oslovil Jirka Břenek houslistu Karla Holase, který začal vystupovat s kapelou již pod zkráceným názvem Českomoravská hudební společnost. V roce 1996 vyšlo druhé album Mezi horami.

Na podzim roku 1996 zemřel předčasně na zákeřnou nemoc Jiří Břenek.

Ve složení Franta Černý - kytara, zpěv, Karel Holas - housle,zpěv, Radek Pobořil - akordeon, trubka, Michal Pavlík - violoncello, české dudy a Martin Rychta - bicí, hrála skupina od roku 1997. V roce 1999 pozvala Českomoravskou hudební společnost jako předkapelu na svoje turné "Větší, než malé množství lásky" skupina Lucie. V roce 2000 "Českomoravská" vydává své třetí řadové album nazvané Čechomor. Jako host si na něm na bicí zahrál David Koller a zazpívala Lenka Dusilová. Po vydání skupina definitivně zkrátila název na Čechomor a v létě 2000 pozval Jarek Nohavica Čechomor na společné turné.

Po turné na podzim roku 2000 vystřídal Martina Rychtu bubeník Radek Klučka. Touto dobou také dostal Čechomor nabídku od firmy SAP zrealizovat koncert v Rudolfinu. Na tento koncert, který se konal v lednu 2001 si hudebníci z Čechomoru přizvali ke spolupráci komorní orchestr Collegium českých filharmoniků, který aranžoval světoznámý hudební skladatel, zpěvák a punker Jaz Coleman, kterého oslovil Karel Holas. Čechomor Jaze natolik zaujal, že bylo pod jeho producentským vedením natočeno další album s názvem Proměny.

V době turné s Jarkem Nohavicou, přišel Petr Zelenka s nápadem natočit film "Rok Ďábla", který přišel do kin na jaře 2002. Na podzim roku 2002 vyšla živá nahrávka Čechomor-Live a v roce 2003 se konalo turné Proměny tour 2003. Záznam z koncertu z pražské T Mobile Arény vyšel na DVD a double CD.

Čechomor v průběhu svého působení projel celou Evropu, severní Ameriku a Rusko, spolupracoval s divadlem Na Palmovce, bratry Formany, divadlem Continuo a dalšími. Od ledna 2004 hraje v Čechomoru nový bubeník a hráč na perkuse Roman Lomtadze.
Album

2005


2003


2001


2000


1996


1991

Live

2006


2002



Aloha From Hell

27. listopadu 2008 v 14:46 | Michal Všechovský
Německá Rock / Powerpop / Alternative skupina!
Aloha From Hell je petičlená kapela z velké oblasti Aschaffenburg.Hudebníci jsou Vivi, Moo, Andi, Feli a Max.V současné době dělají na svém prvním albu, který nese název "No More Days To Waste".

V roce 2007 vyhrála kapela BRAVO Bandnewcomer 2007, a dostali smlouvu na natočení desky s SONY BMG.
Jejich prvním živím vystoupením, před velmi početně zaplněnou halou, se stalo BRAVO SuperShow 2008, kde představili svůj velmi úspěšný hit "DON'T GIMME THAT".

Za nedlouho se objevily první fankluby, jako např. ve Španělsku, Francii a samozřejmě v Německu.Později jde singl "Don't Gimme That" do prodeje.Video k zmiňovanému songu bylo točeno v Berlíně.
Singl

2008
Dont gimme that


2008
Walk away


Motley Crue

27. listopadu 2008 v 9:25 | Michal Všechovský
Mötley Crüe Mötley Crüe je americká glam metalová skupina z Los Angeles. Je považovaná za jednu z nejúspěšnějších metalových amerických skupin, prodala přes 41 mil. alb po celém světě a 24 mil. v USA.

Mötley Crüe vznikla v roce 1981 v Los Angeles, potom co byl baskytarista Nikki Sixx vyhozen ze skupiny London, ve které začínal spolu s Lizzie Grey v roce 1979. Ještě předíým ho Blackie Lawless vyhodil ze své skupiny Sister. London byla také i první skupina kytaristů Guns N' Roses Izzyho a Slashe, stejně jako bubeníka skupiny Cinderella Freda Couryho.

Bubeník Tommy Lee byl zase ve skupině nazvané Suite 19 s kytaristou/zpěvákem Gregem Leonem, který krátce na to nahradil Randyho Rhoadse ve skupině Quiet Riot. Nikki a Tommy se rozhodli hrát spolu, ale Leon jejich návrh odmítl.

Nikki a Tommy se setkali s kytaristou Mickim Marsem (v té době vystupoval ješte pod svým jménem - Bob Alan Deal), ke kterému se dostali přes inzerát v L.A. novinách, kde stálo: "Hlučný, drsný, agresivní kytarista je volný". Když ho poprvé potkali, tak Nikki okamžitě poznamenal: "Nemůžu tomu uvěřit! To je další chlapík jako my!" Micky si rychle připravil věci a zahrál úvodní riff k písní Stick to Your Guns.

Byl to Mick, který přišel s názvem skupiny. Kým ve své bývalé kapele White Horse jeden ze členů vešel a nazval skupinu "a motley looking crew" (tj. nesourodě vypadající parta). Mick si název zapsal na papír i s originálním hláskovaním Mottley Crew. Název tedy přijali, když se Micky přidal k Nikkimu a Tommymu v roce 1981. Avšak o této skupině se vede mnoho diskusí, když navrhovala název Christmas. Podle Nikkiho to byl jeho nápad, myslel si že také povědomé a populární slovo v názvu by přitáhlo fanoušky.

Tommy a Vince Neil se znali už od střední školy, kterou navštěvovali ve West Covina. Předtím vystupovali v různých "garážových" kapelách. Mick navrhl, aby Neila najali potom, co viděl jeho vystoupení se skupinou Rock Candy ve Starwoodu.

Vince nejprve odmítl, když ho pozvali na konkurz. Potom, jako by to osud chtěl, se Rock Candy rozpadli, Vince po telefonátu od Tommyho přijal pozvání na konkurz.

Krátce na to potkali svého prvního manažéra Allana Coffmana. Coffmanův švagr Robert "Stick" Crouch byl jeden ze členu co zajišťovali aparatúru pro skupinu a Coffman vlastnil společnost na uzavírání smluv Grass Valley, plánoval investovat nejaké peníze v zábavním odvětví. Jejich první vydaný singl se nazýval Stick to Your Guns/Toast of the Town, který vydala pod náhravací společností Leathür Records, která měla uzavřenou propagační a distribuční dohodu s Greenworld Distribution v Torrance. V listopadu 1981 vydali debutový album Too Fast for Love a prodalo se 20 000 kópii. Coffman a jeho společník Eric Greif připravili turné po Kanadě, zatímco využívají úspěch kapely na klubové scéně v L.A., aby se dohodli s několika nahrávacími společnostmi. Nakonec v roce 1982 podepsali smlouvu s Elektra Records. Na naléhání Elektry bylo album nanovo nahráno producentem Royem Thomasem Bakerem a znova vyšlo 20. srpna 1982. Kanadské turné způsobilo toužebný efekt zatímco národní titulky v novinách zaplnili zprávy o zatknutí skupiny na letišti v Edmontonu za pokus o vstup do země zfetovaní a policie přišla též na koncert kvůli údajné bombě na jevišti, tento podvod připravil Greif.

V roce 1983 se změnil manažment, Doug Thaler a Doc McGhee vyměnili Coffmana. McGhee je známý jako manažér skupiny KISS, který připravil jejich návrat v roce 1996. Greif následně všechny zažaloval na nejvyšším soudu v L.A., soud se táhl několik let a shodou okolností se manažérem znova stal London, manažer původní Nikkovy skupiny . Coffman byl obžalován investory, kterým předtím prodal akciový kapitál ve skupině. Coffman poté vyhlásil bankrot zatímco dům aspoň třikrát předtím založil, aby překryl výdavky skupiny.

Po odehrání na US Festivalu skupina dobyla Ameriku. Víc však byli známý za své "vyvádění v zákulisí", šokující oblečení, vysokými podpatky, velké množství makeupu, nekonečné alkoholové a drogové prohřešky než za svou hudbu. Jejich mix metalu a glam rocku vyprodukoval několik masově prodávaných alb něhem 80. let včetně Shout at the Devil (15. října, 1983), Theatre of Pain (13. července, 1985) a Girls, Girls, Girls (13. července, 1987).

Skupina měla také potyčky se zákonem a problémy v osobním životě. V roce 1984 Vince zdemoloval své auto na cestě do obchodu s alkoholem. Byla to čelní havárie a jeho spolujezdec Nicholas "Razzle" Dingley, bubeník skupiny Hanoi Rocks, se zabil. Vince byl obviněn z neúmyslného zabití a odsouzen na 30 dní ve vězení (Strávil jen 18 dní). V roce 1987 se Nikki téměř smrtelně předávkoval heroinem. Odvezli ho do nemocnice, cestou ho však vyhlásili právně za mrtvého, ale jeden medik odmítl dále nepokračovat v oživovaní a dvě injekce adrenalínu do srdce ho oživili. Těch pár minut "na druhé straně" ho inspirovaly k napsání písně Kickstart My Heart, která se umístila na 18. místě v žebříčku Mainstream U.S. chart a nacházela se na albu Dr. Feelgood. Jejich způsob života téměř rozbil skupinu dokud Doug Thaler a Doc McGhee nezasáhli, odmítli evropské turné a všetchny členy poslali na rehalibitaci s výjímkou Micka, který už se z toho dostal.

Po "očistení" se Mötley Crüe dostali na vrchol vydaním pátého alba Dr. Feelgood v září roku 1989. V říjnu toho roku se stal jejich jediným albem, které se umístilo na první příčce a svou pozici si udrželo 109 týdnů.

Doc McGhee byl ve stejném roce vyhozen po nedodržení několika slibů v souvislosti s Mírovým hudebním festivalem v Moskvě.

Svoje šesté album Decade Of Decadence vydali 14. října 1991. Album bylo jen jakási "pozornost" pro fanoušky, zatímce pracovali na úplně odlišném novém albu. Avšak Vince byl v roce 1992 vyhozen, což samozřejmě způsobilo pokles skupiny v komerčních úspěchách. V roce 1994 vydávají album Mötley Crüe s novým zpevákem Johnem Corabim (bývalý člen skupin Angora a The Scream), které se umístilo v top 10. Doug Thaler byl manažérem až do roku 1994, dokud se skupina nerozpadla potom co jejich album nenaplnilo komerční očekávání.

Kapela se znova spojila v roce 1997, když jejich současný manažér Allen Kovac a Neilův manažér Bert Stein dohodli setkání mezi Vincem, Tommym a Nikkim. Po usmíření vydali album Generation Swine, které sice debutovalo na 4. příčce a i napříč vystoupení skupiny na American Music Awards tak album utrpělo komerční neúspěch, který částečně zapříčinilo vydavatelství Elektra Records nedostatkem podpory. Skupina krátce na to opustila Elektru a založila si vlastní vydavatelství Mötley Records.

V 90. letech byli Mötley Records pravděpodobně známější díky ženám, za které se oženili tři členové z kapely. Nikki a Tommy se oženili s bývalými slečnami Playboye a hvězdami seriálu Pobrežní hlídka. Tommy si vzal Pamelu Anderson a Nikki Donnu D'Errico. Vince, aby nezůstal pozadu, se oženil s Heidi Mark. Obě manželství Nikkiho i Tommyho skončily rozvodem, když Donna D'Errico požádala o rozvod na začátku roku 2006.

Skupinu také zastihlo mnoho tragédií. V roce 1994 Vince utrpěl asi najhorší ránu, když jeho dcera Skylar Neil zemřela na rakovinu. Vince spolu se svou bývalou manželkou Sharisou Ruddellovou (striptérka a zápasnička v bahně) krátce na to zažalovali společnost Rocketdyne za ukládaní chemického odpadu způsobující rakovinu v blízkosti jejich někdejšího domu v Simi Valley. Na druhé straně si Tommy odseděl šest měsíců ve vězení kvůli znásilnění své tehdejší manželky Pamely Anderson.

V roce 1998 po vypršaní smlouvy s Elektra Records zabezpečilo kapele úplnou kontrolu nad svou budoucností. Obsahovalo to také vlastnictví všech verzií původních alb. V roce 1999 skupina znova vydala všechny alba pod názvem Crücial Crüe. Limitovaná edice obsahovala i dema a nevydané písně.

V tomto roce Tommy odchází, aby se věnoval sólové kariéře, což znova vystupňovalo napětí mezi ním a Vincem. Nahradil ho Randy Castillo, který hrál na několika albech Ozzyho Osbourna. Avšak Randy zemřel na rakovinu 26. března 2002. Předtím nevyměňovali žádnou náhradu což vyústilo do přestávky v roce 2001 po jejich turné na podporu nedávno vydaného alba New Tattoo. Album se v žebříčku umístilo na 41. místě a prodalo se z něj méně než 150 000 kopií. Bubeníčka Samantha Maloney s nimi vystupovala během turné což se ukázalo jako zlý nápad, protože spolu prožili menší aférku a jeho tehdejší manželka Donna to zistila. Je známá během spolupráce s Courtney Love ve skupině Hole, kde v roce 1998 nahradila původní bubeníčku Patty Scheme. Samantha se poté vydala na turné s Love na podporu alba America's Sweetheart. Mötley Crüe vydali po vystoupení v Salt Lake City DVD Lewd, Crüed & Tattooed.


[editovat] 2000+
Během následujících šesti let hrál Nikki ve skupinách 58 a Brides of Destruction, když Tommy vytvořil kapelu Methods of Mayhem a vystupoval jako sólový umělec. Vince pokračoval v turné také jako sólový umělec, většinou hrával písně Mötley Crüe. Mick, který má těžkosti se zády kvůli chorobě zvané ankylozující spondylitída, se v roce 2001 odebral do ústraní.

V tomto roce vydávají svou autobiografii The Dirt, která se umístila v první desítce nejlépe se prodávajících knih na seznamu New York Times. Kniha také přitáhla novou generáci fanoušků. Stala sa posvátnou "biblí" pro rockery na celém světě a připravuje se její filmová podoba, když o ní projevili zájem Paramount a MTV. V roce 2004 vyšla kniha Tommyland, na které Tommy spolupracoval.

Anglický pořadatel Mags Revell se pokoušel znova spojit členy Mötley Crüe. Začal s reklamou, která v podstatě ukázala jak hodně fanoušci chtěj, aby se skupina zase spojila. Po několika setkáních s manažmentem, v září 2004 Nikki vyhlásil, že se s Vincem vrátili do studia a začali pracovat na novém materiálu. V prosince 2004 všichni čtyři původní členové ohlásili turné, které začalo 14. února 2005 v San Juan, Portoriko. Poslední album skupiny Red, White & Crüe vyšlo v únoru 2005 a obsahuje nejoblíbenější písně kapely a navíc tři novinky (If I Die Tomorrow, Sick Love Song a novou verzi písně od The Rolling Stones Street Fighting Man). Vznikla menší polemika, když se tvrdilo, že Tommy ani Mick na albu nevystupovali, ale zastoupili je bubeník skupiny Vandals Josh Freese a bývalý člen Beautiful Creatures, kytarista DJ Ashba. Avšak dokument televízii VH1 poté ukázal, že Tommy Lee opravdu hrál na některých z těch piesní. Album vydané v Japonsku obsahovalo bonus, píseň I'm a Liar (and That's the Truth). Red, White & Crüe se umístilo v žebříčku na šestém místě a stalo se platinovým.

Turné překvapilo, stalo se jedním z největších turné v roce 2005, vydělalo 33 mil. dolárů a stalo sa 8. nejúspěšnejším toho roku. Skupina musela přidat další šňůru koncertů, aby splnila požadavky fanoušků. Vystupovali na takových pódiích jako KROQ Weenie Roast a Live 8, 25. října vydali DVD Carnival of Sins z koncertu v Grand Rapids, Michigan. Spolu se skupinou Motörhead vystoupili 10. prosince v Perthu, Austrálie, kde zahráli píseň Anarchy in the U.K., první singl od Sex Pistols.

Nikkiho dlouho očákavaná kniha The Heroin Diaries by měla vyjít v roce 2006. 26. ledna 2006 byla oceněná hvězdou na Hollywoodském chodníku slávy při příležitosti 25. výročí skupiny. V roce 2006 by mělo vyjít jejich nové album, jehož producentem bude Bob Rock. 19. června 2006 se na stránce Motley.com objevila zpráva, že se skupina vydá na americké turné se skupinou Aerosmith. Turné začne 14. zaří v Holmdel, New Jersey.

Mötley Crüe byli často označovaní za protagonisty hair metalu a porovnávaní s takovými skupinami jako Warrant, Poison, Whitesnake a Faster Pussycat. Ale ve skutečnosti se jeich hudba víc přibližovala ke kapelám Cheap Trick a New York Dolls. Skupiny jako Poison ve skutečnosti vznikly jako odezvy na úspěch Mötley Crüe a jsou jim za mnoho dlužní. Jako vedoucí skupina hair metalu byli Mötley Crüe velmi kritizovaní hudebným průmyslem i přesto, že byli klíčovými strůjci rock and rollu v 80. letech a získali velmi početnou základnu fanoušků.

Mötley Crüe se často stávají inspirací pro mnohé umělce. Například Green Day, Moby, Murderdolls, Wednesday 13 a Marilyn Manson je vyzdvihovali za alba Too Fast For Love a Shout At The Devil. Také se však stali námětem mnohých hudebních videoklipů za svůj glam rockový vzhled, kde je parodovali mnozí rozliční hudebníci.

Kormě hudby, Mötley Crüe také stanovili míru dekadentního rock and rollového chování. Po vydání The Dirt byli známí jako jedna z nejdekadentnějších a sebezničujících skupin v rockové historii, i když ne největší.
Album

2005


2000


1997


1994


1991


1989


1987


1985


1983


1981







Walda Gang

26. listopadu 2008 v 18:52 | Michal Všechovský
Walda Gang se prezentuje rockově upravenými písněmi Waldemara Matušky v podání téměř identického dvojníka " Waldy". Dalším zpěvákem je Vláďa Šafránek. Dojem příjemného zážitku dotvářejí skvělí muzikanti a sympatický sbor.