Říjen 2008

Divokej Bill

31. října 2008 v 18:52 | Michal Všechovský
Úvalská kapela Divokej Bill byla založena v průběhu roku 1997. Během dvou let se ustalovala sestava. Kapela začala koncertovat, mimo jiné hrála i na prvních ročnících Rock for People, díky čemuž navázala spolupráci s Ameba Production, která se o kapelu stará dodnes.

Když kapela přibrala do sestavy banjo její sound se definitivně ujasnil a kapela nahrála demosnímek, se kterým se přihlásila do několika vyhledávacích soutěží (Rock Nymburk, Jim Beam rock, Broumovská kytara, Rock fest Dobříš), z nichž většinu vyhrála. Na základě toho skupina podepsala smlouvu s firmou Monitor EMI na tři desky.

První vychází v roce 2000 pod názvem Propustka do pekel. Začali jezdit po klubech jako předskokani Nahoru po schodišti dolů band a spřízněných Třech sester, dostali se tak do podvědomí klubového publika. Druhá deska s názvem Svatá pravda (2001) jim mimo jiné přinesla možnost jet spolu se Žlutým psem velkou Staropramen Tour.

Na třetí desce Mezi nima (2003) kapela poprvé použila syntezátory. Pilotní singl Znamení otevřel kapele cestu do rádií. Mezitím získala Zlatou desku za deset tisíc prodaných kusů. O rok později se jim podařilo vydat úspěšné live album a zároveň DVD nazvané podle místa, kde bylo nahráno - Lucerna.

Rok 2006 se ve znamení alba Divokej Bill a první písně Síť.



Album

2006


2003


2001


2000

Live

2004

Demo

1999


1998


Michal Malátný

31. října 2008 v 9:13 | Michal Všechovský
V dětství býval tiché, zamlklé dítě. Ve čtrnácti letech začal hrát divadlo se souborem Baret S v Jičíně.Byl nejmenší ze všech a dostal přezdívku Žibusík, což bylo podle postavy chlapečka z knihy Knoflíková válka. Byl to ten nejmenší co říká :" Kdybych to byl býval věděl tak bych sem byl nechodil".

Jeho vlastní jméno je Michal Novotný . Vystudoval činoherní herectví, jeho velkou láskou je i loutkové divadlo. V roce 1994 nastoupil do angažná Východočeského divadla v Pardubicích. V tu dobu zde již pracovali v sopuboru tři Novotní a tak si vybírá pseudonym MALÁTNÝ. Byla to v podstatě recese.

Po různých studentských kapelách (Jičínský devastační sbor, Vopaly), u nichž bylo největším problémem to, na co budou jejich členové hrát, vzniká první hudební seskupení v plném slova smyslu - Starý hrady. Podařilo se to díky tomu, že se kamarád Malátného, Pavel Grohman stává správcem školní hudební aparatury na stavební průmyslovce v Hradci Králové a postupně ji celou přemístí domů do Jičína.

Během let se mění jména kapely, mění se členové hudebního seskupení. V roce 1994 se kapela pod vlivem ameriského spisovatele Charlese Bukovského přejmenovává na Chinaski. Pod tímto jménem vystupuje dodnes. V současné době patří k oblíbeným českým kapelám.
www.lovechinaski.blog.cz

Petra Janů Jana Petrů

31. října 2008 v 9:04 | Michal Všechovský
Petra Janů (vlastním jménem Jana Petrů ) se narodila v roce 1952 v Praze. Již od malička se věnovala zpěvu (zpívala ve sboru) a od roku 1972 působila v Semaforu, např. ve hrách Zuzana v lázni nebo Kytice.

Po odchodu ze Semaforu (1977) se seznámila s Michalem Zelenkou který se stal jejím manažerem a v roce 1978 dokonce jejím manželem.

V roce 1977 působila ve skupině Pro-rock se kterou natočila své první album Motorest. Ve stejném roce získala bronzovou příčku v anketě Zlatý slavík a o rok později se stala stříbrnou slavicí. Další její album neslo název Exploduj (1979) a o tři roky později Já-My (1982).

Roku 1984 vydala album 12 Famous And Awarded Movie Songs, na němž byly filmové písně, oceněné americkými Oscary.Později pro ni některé písně skládal Petr Janda (Olympic), např. Jedeme dál nebo Není nám už sedmnáct.

V osmdesátých letech také spolupracovala s Ondřejem Soukupem, se kterým natočila např. písně Vůně párků nebo Promítám. V roce 1987 se stala poprve zlatou slavicí (Celkem toto ocenění získala třikrát).

V 90. letech se Petra Janů objevila i v některých muzikálech, jako např. Bídníci, 451 stupňů Fahrenheita nebo Sny svatojánských nocí. V roce 1999 si zahrála královnu v muzikálu Janka Ledeckého Hamlet. Petra Janů se také objevila ve dvou filmech (Koncert a Můj hříšný muž)

Od roku 2000 se Petra Janů vrací ke spolupráci s Petrem Jandou a Otou Petřinou a vydává opět rockové album Jedeme dál II, které obsahovale i nově natočenou verzi starého hitu. O rok později se na trhu objevilo dvojalbum Motorest Exploduj.


Album

2005


2001

2001


2000


1997


1992


1990


1988


1986


1985


1984


1984


1982


1980


1978

Kompilace

1994


1994

Live


1988


Jan Nedvěd

30. října 2008 v 15:25 | Michal Všechovský
Jan Nedvěd narodený 24.9 1946 v Prahe, je jeden z najvýznamnejších českýck folkových a trampských pesničkárov.Svoju hudobnú kariéru zahájil v beatových kapelách The Three Long Fingers, The Preachers, v ktorých pôsobil spoločne so svojim bratom Františkom.Spolu s ním zakladá v roku 1972 trampskú skupinu Toronto,ktorá je neskôr nútená zmeniť meno na "menej závadné" Brontosaury. Okrem Brontosaurov pôsobil Honza súbežne - až do roku 1988, v skupine Spirituál Kvintet.

Prvý Brontosaurí album NA KAMENI KÁMEN vyšiel v roku 1985 v Pantone a okrem titulnej skladby priniesol hity ako "Rúže z papíru", "Tulácky ráno", "Valčíček". Jeho nasledovník, album PTÁČATA, vychádza o dva roky neskôr v rovnakej firme a sú na ňom napríklad legendárne "Stánky".

V roku 1990 vydáva Honza album KAMÍNKY a s ním prichádza aj ďalšia prestávka v činnosti Brontosaurú, tentoraz dvojročná.Behom tejto doby Honza koncertuje so svojim bratom Františkom.

Brontosauri sa do nahrávacích štúdií vracajú v ďalších rokoch ešte dva krát, a to v roku 1992,kedy im vyšlo album SEDMIKRÁSKA a o dva roky neskôr prichádza kolekcia ZAHRÁDKY.
V roku 1996 oslavuje Honza päťdesiate narodeniny megakoncertom na pražskom Strahovskom štadióne - 21.6 1996 . Na jeseň toho roku vzniká tiež posledný spoločný projekt bratov Nedvědov - album PASÁČEK HVĚZD. Od roku 1997 vystupujú Honza a František samostatne.Vychádza album HONZA - 1997,a o dva roky nasleduje titul VAŠEK.

Honza spolupracuje aj s inými interpretmi,napr:Marcelou Voborskou na albume ŘETÍZEK, alebo s cimbálovkou Jury Petrú - album ZAHUČALY HORY.

V roku 2007 Honzovi vychádza album TA NOC,KDY MI VYŠLO SLUNCE , na ktorom sa znovu stretáva s bratom Františkom. V tom istom roku obaja bratia spoločne absolvujú narodeninové turné so skupinou Fešáci.

Album

2007


2004


2004


2001


1999


1999


1999


1997


1996


1996


1995


1994


1993


1993


1992


1991


1989


1987


1985

Live


2001

Paula Abdul

30. října 2008 v 10:02 | Michal Všechovský
Tanečnice, choreografka a pop zpěvačka, původem z Los Angeles (nar. 1962). Začínala prací pro Jacksons a následně především pro Janet Jackson. První singl (Knocked Out) ji vychází v srpnu 1988. Je držitelkou mnoha ocenění jako choreografka i jako zpěvačka.

Album (2) obsahuje remixy alba (1). V roce 1991 velice úspěšný singl Rush Rush, který stejně jako písně Straight Up (1988), Forever Your Girl (1989), Opposites Attract (1990) a Cold Hearted (1990), dosáhl vrcholu amer. hitparády. Stejně si v r. 1991 vedl i singl The Promise Of A New Day.

Michal Tučný

29. října 2008 v 14:44 | Michal Všechovský
Michal Tučný byl český zpěvák, jedna z legend české country music (často byl označován za jejího krále). Byl vyučený prodavačem (sám se o tom v několika písních zmiňuje). Maturitní zkoušky složil v roce 1965 na obchodní škole. V dětství hrával na klavír. Příčinou smrti údajně byla rakovina tlustého střeva, ale také se uvádí selhání srdce.

Skupiny, v nichž Tučný vystupoval
- Rangers
- Rivals
- Greenhorns
- Fešáci
- Tučňáci

Diskografie
- Poslední kovboj (1982)
- Rattlesnake Annie & Michal Tucny & Tucnaci & Anka Chrestys & Posledni kovboj (1983)
- Stodola Michala Tučného (1984)
- Jak chcete žít bez koní (1985)
- Jak to doopravdy bylo s Babinským (1986)
- Starýho psa novým kouskům nenaučíš (1987)
- Country kolotoč (1988)
- Medicinman (1991)
- Kosmickej vandr (1996)
- Jižanský rok (1994)
- Šťastné staré slunce (1995)
- Master serie
- Michal Tučný
- Michal Tučný & přátelé
- No. 55 - disc 2
- No. 55 - disc 1
- Odjíždím v dál
- Po cestách toulavých (1995)
- Rád se brouzdám rosou
- Snídaně v trávě
- Tam u nebeských bran
- Ve Valdickém lapáku (Live 10.11.'90)
- Fešáci - Ostrov Fešáků

Nejslavnější hity
- Blízko Little Big Hornu
- Báječná ženská
- Pověste ho vejš
- Prodavač

Tina Turner

29. října 2008 v 9:59 | Michal Všechovský
Slavná americká zpěvačka, původem ze st. Tennessee, nar. v r. 1938 pod jménem Anna Mae Bullock. Významný byl mimo jiné i její vliv na řadu rockových interpretek.

Začínala v R&B klubech v St. Louis, kam odešla se svojí sestrou. Tam se přidává ke kapele Rhythm Of King, v níž hrál i Ike Turner. V r. 1958 se stávají manželi a zpěvačka přijímá jméno Tina Turner. První společné nahrávky pod hlavičkou Ike & Tina Turner vznikají v r. 1960, první vlastní snímek nazpívala až v r. 1966. Byla to píseň River Deep, Mountain High a stala se anglickým hitem.

V r. 1974 se objevila ve filmové verzi opery Tommy. O rok později ji vychází první sólové album a v r. 1976 se s Ikem rozvádí. Dostává se dokonce do finačních problémů. Počátek jejího comebacku se rodí v r. 1980, kdy začíná spolupracovat s producentem Rogerem Davisem. Koncertuje nejprve s menší barovou kapelou a v r. 1983 se konečně prosazuje hitem Let´s Stay Together.

(V té době spolupracuje se členy sk. Heaven 17.) Zásadním zlomem je rok 1984, kdy vychází velice úspěšné album "Private Dancer", provázené hity What´s Love Got To Do With It? (1984, 1. v amer. žebříčku, 3 ceny Grammy) a Better Good To Me (1984, cena Grammy). Začala spolupracovat i s řadou rockových hvězd, m.j. Markem Knopflerem.

V r. 1985 má premiéru film Mad Max: Beyond Thunderdome, v němž se úspěsně zhostila i herecké role. Následují další hity, např. Typical Male (1986). Velmi úspěšné je i album "Break Every Rule" a "Foreign Affair", které znamená i první příčku v angl. hitparádě. V r. 1993 se objevuje zfilmovaná autobiografie, z níž se některé písně objevují i na albu "What´s Love Got To Do With It". Zpěvačka je koncertně aktivní i v 2. pol. 90. let.

Eros Ramazzotti

28. října 2008 v 8:09 | Michal Všechovský
Italská popová hvězda, známá ještě z předrevolučních dob, má u nás tradičně velkou fanouškovskou základnu. Jako jeden z mála neanglicky zpívajících interpretů byl vždy vřele přijímán, hlavně pro svou melodickou hudbu, příjemný hlas a velký sexapeal. Poprvé vystoupil v České republice v rámci udílení cen APH za rok 2000.

První singl "Fuoco Nel Fuco" se držel rekordně dlouhou dobu na vrcholu českých hitparád. Ve videoklipu vystupuje Eros dokonce téměř nahý! Dalším hitem je Erosův duet s Cher s názvem "Piu Cheo Puoi".

Eros Ramazzotti, jehož rodiče pojmenovali zcela záměrně podle starořeckého boha lásky Érose, je patrně nejslavnějším italským zpívajícím skladatelem, což prokazuje i na svém prozatím posledním albu Stilelibero (vyšlo koncem roku 2000). Špičkovou ukázku evropského popu jistí nejen zpěvákův naléhavě výbušný a současně až důvěrně intimní projev, který jde s rukou v ruce s jeho svěžími melodickými a aranžérskými nápady, dokonce na něm nechybí ani duet s americkou zpěvačkou Cher.
"K muzice jsem měl už odmalička hodně blízko," vzpomíná dnes Eros Ramazzotti, který pochází z Říma, kde se 28. října 1963 narodil. "Zatímco maminka, která byla se mnou a bratrem Marcem doma, mi zpívala už od kolébky, své vykonal i táta. Ačkoliv byl profesí stavař, hrával v tanečním orchestru a brával mě s sebou - už coby malého caparta - na víkendové zkoušky, a to zcela pravidelně. To mě jako tříletého kluka šíleně bavilo. Už ve čtyřech jsem dostal bicí soupravu. Myslím si, že právě všechno tohle způsobilo, že jsem se v budoucnu začal o hudbu velice vážně zajímat. Dokonce to šlo až tak daleko, že to byla muzika, která nakonec, chtě nechtě, zvítězila nad mou další velkou vášní, kterou byla kopaná..."

Hrou na bicí získal patřičné základy co se týče rytmické průpravy, ale bylo tu ještě jeho členství v jednom z římských klubů, za který kopal v žákovském oddíle a což se mu o pár let později hodilo i v hvězdném týmu Nazionale Italiana Cantanti Autori - Italském národním týmu zpívajících autorů, jehož charititivní utkání se po celé Itálii těší velkému zájmu.

"Definitivní sesazení fotbalu až na druhé místo přišlo až v mých patnácti, kdy se mi dostala do rukou kytara a já se na ni začal učit hrát," říká Eros Ramazzoti. "V té době jsem složil první písničky, které asi měly hlavu a patu. Bylo z toho moje první poloprofesionální angažmá. Měl jsem osmnáct, když jsem začal vystupovat v nočním podniku, který se jmenoval Fassi Bar."

Během působení v jednom z římských nočních barů se talentovaný kytarista a autorsky plodný zpěvák leccos naučil."Šlo nejen o to zbavit se počáteční trémy," říká Eros Ramazzotti. "Neméně podstatné a důležité pro mou další cestu bylo rovněž získání kontaktů, zkušeností včetně jevištní abecedy, bez které to na velkém podiu, a v šoubyznysu zvlášť, jednoduše nejde. A já chtěl jít dál, a pokud možno výš..."

První výrazný úspěch zaznamenal už v roce 1984, kdy se dostal do programu věhlasného festivalu v San Remu. Jako jedenadvacetiletý nováček soutěžil v kategorii B, tedy v rámci klání začínajících interpretů. Předvedl vlastní píseň Terra promessa, což stačilo k tomu, aby vzbudil pozornost jak u publika, tak u lovců talentů hned několika velkých gramofonových firem. Málem se tehdy o něj poprali. Proč? Protože byl jiný, osobitý, svůj. Přinesl svěží melodický styl, v němž se typická italská kantiléna umně mísí s názvuky rocku, soulu a blues. Úspěch mu sice zaručil i zajímavě znějící hlas a výraz, ale samozřejmě mohly "zapracovat" ještě další prostředky. Možná zde sehrálo roli i jeho křestní jméno, které v mnohém korespondovalo s jeho exteriérem a vyzařujícím sexappealem.

Vášeň, láska a velké emoce na straně jedné, civilní projev, inteligence, hudebnost na straně druhé. Všechno to je zastoupeno i v jeho prvních hitech, které se dají poslouchat i po letech: Una storia importante, Adesso tu, Un cuore con le ali, Emozione dopo emozione, Ma che bello questo amore, Senza perdici di vista, La luce buona delle stelle, Solo con te, Se bastasse una canzone - stejně jako jeho první alba Cuori agitati (1985), I nuovi Eroi (1986), In certi momenti (1987), Musice é... (1988) nebo In ogni senzo (1990).

"Říkali, že nikoho z tehdejších slavných zpěváků nekopíruji a ani nepřipomínám, "soudí dnešní hvězda, "což mi jednak lichotilo, ale také dost pomohlo. Tenkrát jsem opravdu přišel s vlastním repertoárem a vlastními nápady, což bylo právě na startu mé nahrávací kariéry rozhodující. Měl jsem na čem stavět, přitom už tenkrát bylo mou touhou dělat muziku bez hranic. To je ten klíč, společný pro všechny mé nahrávky..."

Už od první poloviny osmdesátých let sklízí Eros Ramazzotti úspěchy nejen po celé Evropě. Například ve Španělsku točí výhradně ve španělštině, což má ohlas rovněž v Jižní Americe a ve Spojených státech, kde je vedle italské také velká španělská komunita. Své publikum však má také v Japonsku, na Filipínách nebo v Austrálii, kde hojně vystupuje. A že je hvězdou první velikosti, dokázal i před několika málo lety, kdy se zúčastnil - spolu s Eltonem Johnem, Rodem Stewartem, Sheryl Crowovou a Joem Cockerem - "mamutího" evropského koncertního turné Rock Over Europe. Ostatně není to tak dlouho, co natočil velmi úspěšný duet s Tinou Turner.

Dlužno dodat, že se jako typ líbí nejen dívkám a ženám, přičemž zlé jazyky tvrdí, že si je toho dobře vědom. Právě spojení jeho přitažlivé sexy visáže a hlasu s nezaměnitelnou barvou z něj dělá dráždivě svůdný objekt. "Jsem nepolepšitelný romantik," tvrdil v jednom z rozhovorů, ve kterém se dále přiznal, jak moc ho ještě baví fotbal, pobyt na venkově nebo jízda na koni. Jeho život ale určuje hudba. Nejsou to prý jenom koncerty, televize nebo natáčení videoklipů, ale řadu dní věnuje komponování anebo práci v nahrávacím studiu.

Marika Gombitová

27. října 2008 v 7:35 | Michal Všechovský
Marika Gombitová sa narodila 12.9.1956 v dedinke Turany nad Ondavou v okrese Stropkov (Slovensko). Pochádza z piatich detí. Má troch bratov a jednu sestru. Vyštudovala Košickú strojnícku priemyslovku a spievať zacala v skupine svojich bratov. Neskôr ju objavil spievať na plese športovcov v Košiciach Janko Lehotský v tom čase zakladal nove zoskupenie hráčov do skupiny Modus. V nej sa zišla zostava-Lehotský, Žbirka, Gombitová, Lučenič. Táto zostava bola najstabilnejšou a najtvorivejšou v historíí tejto skupiny.

Po roku 1985 sa Marika Gombitová osamostatnila a vydala sa na svoju sólo karieru. Získala rad ocenení a doposiaľ je to speváčka č 1. Ktorá je neporaziteľnou speváčkou na Slovenkskej hudobnej scene. V roce 1981 natočila krásny muzikál "Neberte nám princeznú" spolu s Marií Rotrovou a M. Žbirkom.

Ocenení:
bronzový slávik rok 1980
bronzový slávik rok 1981
strieborný slávik rok 1982
strieborný slávik rok 1983
strieborný slávik rok 1984
Tieto ocenenia v ankete Zlatý Slávik boli ešte za spoločnej Česko-slovenskej republiky.
POP 1986 - 1 miesto
POP 1987- 1 miesto
Zlatý erb OPus-u 1984
Zlatý triangel rok 1985
Zlatý triangel rok 1986
Zlatý triangel rok 1988
Zlatý triangel rok 1995
Zlatý slávik rok 1997
Zlatý slávik rok 1998
strieborný slávik 1998
bronzový slávik 1999
strieborný slávik 2000
strieborný slávik 2001
strieborný slávik 2005
Speváčka Marika Gombitová sa radí medzi najpopulárnejšie speváčky v bývalom Československu a ako aj doposiaľ neprekonateľna slovenská speváčka všetkých čias na Slovensku vôbec.

U2

26. října 2008 v 12:02 | Michal Všechovský
Superúspěšná irská rocková skupina, svého času počítána k new wave. Čtveřice spolu původně působila ve sk. Feedback a Hype (v Dublinu, m.j. s kytaristou Dickem Evansem, později ve Virgin Prunes). Bono, Clayton a Mullen jsou ročník 1960, The Edge 1961. V r. 1976 mění název na U2.

V počátcích jsou inspirováni m.j. irským folklórem, později i soulem a funky. Prakticky výhradním textařem je Bono. Po vítězství v jedné soutěži (1978) podepisují smlouvu s CBS. V následujícím roce debutují EP-deskou U2:3, úspěšnou v Irsku. Píseň Another Day dosahuje vrcholu irského žebříčku. Debutové album "Boy" (1980) sice propadlo, ale kritika ho přijala příznivě.

První úspěch v anglické hitparádě zaznamenali písni Fire (1981). Úspěšné album "October" (1981) obsahuje i hit Gloria. Důležitá byla též účast Steve Lillywhitea, který byl producentem prvních tří alb. V r. 1982 vzniká známá píseň Sunday Bloody Sunday. Album "War" (1983) dosahuje vrcholu britského žebříčku a velmi úspěšná je i deska "Under A Blood Red Sky" (1983). V r. 1984 zakládají členové U2 vlastní značku Mother, na níž vydávají mladé kapely. Album "The Unforgettable Fire" (1984), produkované Brianem Enem a Danielem Lanoisem opět kraluje v anglické hitparádě. Obsahuje i hit Pride, In The Name Of Love.

Velmi úspěšné album "The Joshua Tree" (1987) dosahuje vrcholu nejen v britském ale i v americkém žebříčku. Skupině vyneslo i dvě ceny Grammy a dvě singlové jedničky v USA - With Or Without You a I Still Haven´t Found I´m Looking For. Následující hit - Desire - znamená vrchol britské hitp. a rovněž další Grammy. I album "Rattle And Hum" (1988) dosahuje špičky v angl. i amer. žebříčku a provázel ho navíc filmový dokument. Skupina dostala cenu Grammy také v r. 1989 za video Where The Streets Have No Name.

I v 90. letech si U2 udržují přední pozice. Singl The Fly, z úspěšného alba "Achtung Baby" (1991), se na konci r. 1991 dostává na vrchol britské hitparády. Stejně tak album "Zooropa" (1993). V r. 1995 vyšlo album projektu Passengers, nazvané Original Soundtracks 1. Kromě členů U2 se na něm podílela řada dalších hostů, m.j. i Luciano Pavarotti. V 2. pol. 90. let se U2, při zachování nepochybné dávky originality, stále více orientují na moderní taneční trendy.

Bono je znám též jako aktivista Amnesty International i jako malíř a fotograf. S Gavinem Fridayem navíc napsali hru Melt Head. Edge v r. 1983 natočil minialbum Snake Charmer (s Jah Wobblem a Holgerem Czukayem) a nahrál muziku k filmu Captive (1986). Spolu s Bonem napsali hudbu k filmu A Clockwork Orange - 2004 (1990).


Album

2004


2000


2000


1998


1998


1997


1995


1993


1991


1988


1987


1985


1984


1983


1983


1981


1980

Singl

2006

Kompilace

2002


2002




Opravdu neuvěřitelná částka. Jedna z nejslavnějších kapel současnosti, irští U2, totiž podepsali smlouvu, díky které si mohou v průběhu dalších dvanácti let vydělat zhruba 500 milionů liber - v přepočtu, 16 miliard korun českých.



Nadnárodní umělecká společnost Live Nation se o získání kapely U2 do svého seznamu snažila už pěkných pár let. Od roku 1997 s jednou z nejslavnějších rockových kapel vůbec aktivně spolupracovali, ale U2 se jim, podobně jako třeba Madonna nebo Jay-Z, zatím neupsali. Až doteď. U2 s Live Nation podepsali smlouvu na dlouhých 12 let, kdy budou muset pro Live Nation koncertovat. Což znamená, že Bonovi bude 60 let a až pak si bude moct dát oddech od velkých koncertních turné po celém světě. Live Nation ale nebude mít za své peníze jen podíl na vždy vyprodaných koncertech. Bude spravovat také webové stránky U2, jejich oficiální fan klub a prodávat jejich merchandising (ani netušíte, jak obrovské peníze se dají vydělat z prodeje triček s logem U2).



Jediné, co nebude Live Nation spravovat, je prodej alb U2, jejichž distribuční práva si ponechává Universal Music. Je tedy jasné, že kapela U2 za takovou smlouvu musí získat v průběhu následujících dvanácti let opravdu velké peníze. Jednak získá procenta ze společnosti Live Nation a se vším všudy, včetně procent z prodejů merchandisingu a všeho ostatního, by si U2 mohli vydělat za těch dvanáct let zhruba 500 milionů liber. V přepočtu podle současného kurzu tedy vpravdě neuvěřitelných 16 miliard korun českých. Což činí 1,33 miliard korun za rok. Což dělá zhruba 111,1 milionů korun měsíčně. To jsou částky!
Podepsání smlouvy s Live Nation může mít také pozitivní dopad pro České fanoušky. Live Nation má totiž svou pobočku také v České republice, takže je slušná šance, že U2 konečně přivezou na koncertní turné také k nám. Jedno velké celosvětové turné kapela plánuje na druhou polovinu roku 2009...


Zpěvák Bono z kapely U2 neustále tvrdí, jak silný má vztah se svou manželkou, se kterou je ženatý už dlouhých 26 let. Fotky z jeho dovolené, které se objevily na internetu, ale vyvolaly poněkud kontroverzi.

Dlouhých a pevných šestadvacet let je už slavný zpěvák Bono z kapely U2 ženatý se svou láskou Ali a v rozhovorech neustále tvrdí, jak je jejich vztah silný. Že jej nic nemůže zničit, a že možná bude jedinou celebritou ve vrcholném šoubyznysu, kterému vydrží vztah až do důchodu. Zpěvák si ale teď užívá dovolenou v St. Tropez a tam byl všudypřítomnými paparazzi nachytán, jak se objímá, laškuje a randí se dvěma mladičkými slečnami. Osmačtyřicetiletý zpěvák, vlastním jménem Paul Hewson, byl nachytán, jak se nějak příliš má k americké modelce Andree Feick a její britské kamarádce, Hannah Emerson. Oběma je devatenáct let, je třeba upozornit - jsou tedy o 29 let mladší.

Média samozřejmě modelku Andreu Feick ihned kontaktovala a chtěla, aby vysvětlila svůj vztah k Bonovi. Ta pouze tvrdila, že jsou dobří kamarádi. Všechny další spekulace dementovala a říkala, že se potkali v jednom baru v jižní Francii, a že se znají už z dřívějška. "Kdybych chodila s někým tak starým jako je on.... ne, fakt ne, díky," řekla modelka. "Nechci mluvit o podrobnostech, ale prostě svět je malý." Údajně se totiž potkali úplnou náhodou a obě kamarádky s Bonem potom šli na luxusní jachtu v hodnotě 12 milionů dolarů a podivné flirtování, prý kamarádské, pokračovalo i tam. To vše řádně zdokumentované.
Tak že by opravdu ve vrcholném šoubyznysu žádné manželství nemohlo vydržet

Nové album U2 vyjde v pěti odlišných verzích

S blížícím se březnem asi bude zpráv o novém albu přibývat čím dál tím víc. Naposledy už se řešil finální název a hlavně i termín vydání. Nyní dorazily novinky o více podobách nového alba.
Už 2.března vyjde ohromně vyhlížené a očekávané nové album irských U2, které v obchodech najdeme pod názvem No Line On The Horizon. Novinka produkovaná Brianem Enem a Danielem Lanoisem nabídne zatím neznámo kolik nových skladeb a o názvech písní i prvním singlu se zatím ještě spekuluje, takže zde budeme chytřejší až počátkem příštího roku, ale už nyní víme, že album dorazí v pěti odlišných verzích. První bude standardní CD. Edice číslo dvě vyjde v podobě vinylu.
No a pak tu máme tři speciální limitované edice. První z nich bude digi-pack s šestatřicetistránkovým bookletem, vyjmutelným plakátem a přístupovým kódem ke stáhnutelnému snímku Antona Corbijna. Druhá limitovaná edice bude ještě rozsáhlejší, protože nabídne šedesátistránkový booklet a taktéž možnost stáhnout si Corbijnův snímek. No a na závěr tu máme ještě nejobsáhlejší vydání, které bude obsahovat šedesátistránkovou knížku a Corbijnův snímek o kapele zde bude rovnou přiložen na DVD.

Pavel Grohman

25. října 2008 v 8:43 | Michal Všechovský
Pavel Grohman byl společně se svým spolužákem ze základní školy Michalem Malátným zakládajícím členem skupiny Chinaski. Společně založil na konci osmdesátých let skupinu Starý Hrady, ze které se později stala skupina Starý hadry. Ta se v polovině osmdesátých let přejmenovala na Chinaski podle postavy z knih Charlese Bukowského.

Chinaski patří k nejúspěšnějším tuzemským poprockovým kapelám, která nahrála šňůru hitů, jako 1. signální, Klára, Dlouhej kouř nebo strojvůdce.

Kapela prorazila s druhým albem Dlouhej Kouř z roku 1997. Vydala sedm řadových alb posledním je loňské 07.

Pavel Grohman ještě jako člen Starých hadrů bubnoval na počátku 90 let i ve skupině Zirkus Odvážná srdce, která spojovala rock s dechovou sekcí. Natočil s ní jedno album.

Dne 25.7.2008 zahynul při dopravní nehodě na své motorce.

Matthieu Totta - Matt Pokora

24. října 2008 v 8:52 | Michal Všechovský

















Jeho pravé jméno je Matthieu Totta a je to rozený Francouz s polskými předky. Poprvé si vysloužil obrovskou publicitu jako člen jedné R&B skupiny, která se jmenovala Mic Unity. Na podzim 2003 se zúčastnil i třetí řady francouzské Superstar, stal se miláčkem davů a spolu s Otisem a Lionelem vytvořili kapelu pod jménem Linkup. Přesto, že jejich první singl "Mon Étoile" byl hitem a dosahoval předních příček francouzských hitparád, zanedlouho na to se kapela rozpadla, protože jejich druhý singl už takovým hitem nebyl.

V roce 2004 tedy začal svou solo kariéru jako Matt Pokora. Jeho první solo album bylo pojmenováno po něm: "Matt Pokora" a druhá skladba z této desky "Elle me contrôle" obdržela dvě hudební ceny NRJ. V roce 2005 byl přinucen změnit své jméno v důsledku soudního sporu s dalším francouzským R&B zpěvákem Mattem Houstonem. Výsledkem toho byla změna jeho jména na M.Pokora.

Jeho druhé album s názvem Player bylo vydáno v lednu 2006 a hned dosahovalo předních příček, co se prodejnosti alb týče. Druhou edici tohoto alba vydal už v březnu s jedním bonusovým trackem "It's Alright", na kterém se podílel i Ricky Martin.

Jeho zatím poslední album MP3 bylo vydáno 24. března 2008. Spousta amerických producentů se na tomto albu podílela, jako např. Timbaland nebo Ryan Leslie. 12 ze 14 písní je zpíváno v angličtině.


Team

23. října 2008 v 11:56 | Michal Všechovský












Team je slovenská pop-rocková skupina existující od začátku 80. let 20. století. Popularity dosáhla až s příchodem zpěváka Pavola Habery v roce 1988, téměř do poloviny 90. let zastiňovala i dnes již legendární Elán.
Album
2004
2003
2002
2000
TEAM 7 - 7edem
1997
1996
1993
1991

1990


1989


1988




Sandra Bell

22. října 2008 v 8:43 | Michal Všechovský


















Sandra Bell bydlela v malé obci na Ostravici. Od šesti let chodila do Lidové školy umění ve Frýdlantě / nad Ostravicí na hodiny baletu a zpěvu. Taktéž chodila do modelingové školy a už jako malá holka předváděla dětské modely na módních přehlídkách. V deseti letech se přestěhovali do Prahy. Dále pokračovala se zpěvem v lidové škole umění tentokrát v Říčanech u Prahy. Prošla druhou modelingovou školou Lamberti and Garccia, kde se naučila pracovat před objektivem. Je to práce tvrdá a náročná,ale stejně si ji zamilovala.

Ve dvanácti letech začala chodit na soukromé hodiny zpěvu. Dnes, když má trošku volna, tak jezdí za její nejoblíbenější paní učitelkou p. Hajdovou až do Ostravy.

V květnu roku 2005 vyhrála titul první ViceMiniMiss Varyáda v Karlových Varech. Jako volnou disciplínu zpívala písničku od zpěvačky Heidi Janků "Tahity". Na ten aplaus nikdy nezapomene a v tu chvíli se chtěla stát zpěvačkou. Ve třinácti letech nazpívala svou první písničku od jejího velkého vzoru a amerického miláčka Hillary Duff "Hey Now". Její největší láskou je pop a proto se z ní nikdy nestane žádná rockera nebo rapperka. Momentálně je žačkou základní školy v Praze a má ještě rok, abych se rozhodla o své budoucnosti.

Vydala singlové album Chocolate. Má natočený klip k songu Chocolate, na který složila s taneční skupinou tanec. Poté vydala singlové CD Ve snu budem lítat a k tomu také videoklip. Její deska by měla vyjít na jaře roku 2008!!

Songy co má nazpívané: Hey Now, Wake up, Svět je náš, Chocolate, Ve snu budem lítat, Gusta, Zamilovaná, My mystic friend, AHA, Fashion, Přání pro tebe atd...

21.4.2008 vydává album Trendy.




Miroslav Žbirka "Meky"

21. října 2008 v 9:37 | Michal Všechovský
















Když v roce 1982 vyhrál Zlatého slavíka Miroslav Žbirka a porazil tak po čtrnácti letech Karla Gotta (a stal se vůbec prvním slovenským vítězem), byla to nevídaná věc. Nesmělý, skoro plachý brýlatý kluk z Bratislavy, od něhož mnozí neznali jedinou písničku. Žbirka ale měl v té době už za sebou dlouholeté působení v legendární slovenské formaci Modus, měl už desky Doktor sen a Sezónne lásky, měl hity Atlantida a Biely kvet a vlastní kapelu Limit.

Svou zlatoslavičí sbírku už sice dál nerozšířil, ale jeho následující desky Roky a dni a především plně autorské Nemoderný chalan a Chlapec z ulice z přelomu 80. let z něj učinily jednu z nejvýraznějších postav celé slovenské populární hudby. Žbirka jako interpret bodoval svou civilností, v textech pak neokázalostí i humornou ironií. Jako skladatel (vlastních písní i pro jiné interprety) se prosadil melodičností, která se projevila v baladách na jedné straně a na straně druhé ve svižných, rock - popově laděných písničkách.

Za období své činnosti absolvoval množství koncertů doma i v zahraničí, zahrál si v muzikálu Neberte nám princeznu a natočil celou řadu autorských alb. Veleúspěšný titul Modrý album vyšel v říjnu 2001. Po dvaceti letech si Miro zopakoval vítězství v anketě Zlatý slavík, tentokráte na Slovensku a po deseti letech absolvoval koncertní turné s kapelou. V roce 2003 vychází kompilace The Best Of 93-03.

V listopadu 2004 se stal Meky opět slovenským Zlatým slavíkem


Le Ann Rimes

20. října 2008 v 9:23 | Michal Všechovský











Margaret Le Ann Rimes je americkou zpěvačkou v oblasti country. Je i příležitostnou textařkou. Ve třinácti letech vydala svůj první singl s názvem Blue. Ve svých čtyřiadvaceti letech už prodala 37 milionů svých desek. Na svém kontě má cenu American Music Awards, dva gramofonky ze soutěže Grammy Awards, tři ceny Akademie country muziky a dvanáct cen Billboard Music Awards.

Le Ann Rimes je držitelkou čtyř důležitých rekordů v hudebím průmyslu jako aktuální nejmladší osobnost, která vyhrála Grammy a její verze skladby How Do I Live je aktuální charitativní písní. Song Can't Fight The Moonlight se stal doslova megahitem, který byl složen pro jeden teengerovský film. Dále je i hodně známý song Please Remember.

Mike Gordon Oldfield

19. října 2008 v 8:52 | Michal Všechovský











Mike Oldfield (celým jménem Michael Gordon Oldfield) se narodil 15. května 1953 ve městě Reading v hrabství Berkshire v Anglii. Jeho otec Raymond Henry Oldfield byl uznávaným doktorem, matka Maureen Bernadine Oldfield, rozená Liston, pocházela z římskokatolické rodiny původem z irského městečka Charleville (okres Cork) a roku 1920 emigrovala do Velké Británie. Mike je nejmladším ze tří sourozenců, má bratra Terryho (1949) a sestru Sally (1947). Navštěvoval St. Edwards School v Readingu a Presentation College tamtéž.

Když Mikovi bylo sedm, viděl v televizi hrát skvělého kytaristu Berta Weenona a jeho hudba ho zaujala natolik, že začal svého otce přemlouvat, aby mu koupil kytaru. Otec snadno podlehl a k nové kytaře ho také naučil pár jednoduchých akordů, protože trochu hrával na kytaru během služby u Royal Air Force v Egyptě za druhé světové války. Jak Mike vzpomínal, jeho otec hrával na kytaru vždy na Štědrý den písničku Danny Boy, protože to byla jediná, kterou znal. Mike byl kytarou úplně nadšen, den co den se po příchodu ze školy zamykal ve svém pokoji a hrál. V deseti skládal už svoje první instrumentální kousky.

V té době se pro něj kytara stává daleko více než jen pouhým nástrojem a na čas s ní utíká od značně napjaté rodinné situace do svého vlastního světa. Od Oldfieldových pěti let trpěla jeho matka těžkými manickými depresemi, čehož následkem propadla alkoholu a práškům. Následujících patnáct let strávila střídavě po různých psychiatrických ústavech, než nakonec spáchala sebevraždu jen pár měsíců poté, co její syn vydal své nejznámější album. Jak vyprávěla Oldfieldovi jeho teta, šel jednou dědeček do hospody, opil se a byl naverbován do britské armády k ženistům. Když se vrátil zpátky, byl to úplně jiný člověk a čtyři děti, které se pak narodily, včetně Oldfieldovy matky, vyrůstaly s problémy. V osmnácti letech se Maureen zamilovala do Oldfieldova otce, který byl protestant, a rodina ji zavrhla. Byla to celá řada problémů, které ji nakonec dovedly k depresím a alkoholismu. "Byl jsem svědkem hrozných scén, pokořujících a násilných. Tolikrát, zvláště v noci. Viděl jsem, jak ji odváželi v sanitce. Příští den jsem za ní vždycky šel do těch divných míst plných divných lidí. Pak se vrátila, byla v pořádku asi tak týden a pak se postupně rozrušovala víc a víc a potom v noci se to stalo znovu. Celé roky. I když byla matka v ústavu, domov byl doslova noční můrou. Vzpomínám si, jak moje sestra Sally a bratr Terry nervózně čekali na její návrat, než byla vždy asi po třicetidenním nuceném pobytu propuštěna." Později Mike složil matce celkem dvě poklony, první byla v podtitulu první edice In Dulci Jubilo (For Maureen) na B straně singlu Don Alfonso a druhou byla její fotografie na obalu singlu Crime of Passion. Jediným kladným vlivem Oldfieldova dětství byla jeho láska k hudbě. "Hudba se stala mojí záchranou. Neměl jsem kam jít, jenom ke své hudbě. Ponořil jsem se do ní velmi hluboko, bylo to tak přívětivé místo. Nezáleželo na tom, co se stalo...jenom jsem vzal kytaru a byl jsem tam." V jeho tehdejším světě se nevyskytovala slova, snad i proto se později zaměřil především na instrumentální hudbu. "Tehdy jsem si se slovy neuměl poradit. Nebyl jsem schopen vést slušnou konverzaci, protože jsem nedokázal normálně navázat jednu větu na druhou. Když jsem šel ven s partou kamarádů, vzal jsem vždycky kytaru a hrál jsem jim. To byl můj způsob konverzace. Možná v důsledku rodinného života jsem byl jako dítě velmi uzavřený. Něco na mě lidi znepokojovalo. Nikdy jsem neměl opravdové přátele, i teď jich mám jen pár."

Asi ve dvanácti přechází na elektrickou kytaru a postupně vytváří malou amatérskou skupinu, se kterou hrává v místních klubech hlavně skladby skupiny The Shadows, ale také svoje vlastní kousky. "Míval jsem asi patnáctiminutové instrumentálky, které jsem hrál v malých folkových klubech a v nichž jsem vystřídal všechny nálady," vzpomínal. "Dokonce jsem dělal takový kousky, že jsem úplně rozladil struny, hrál jsem a omotával jsem struny okolo krku kytary a dělal všechno, co k tomu patřilo. Hned jak jsem přišel ze školy, celý víkend jsem strávil cvičením a hraním na kytaru." Z nějakých důvodů se rozhoduje, že zanechá hudby a asi šest měsíců se věnuje malování.
Potom od otce dostane postarší dvanáctistrunnou akustickou kytaru a chce po otci ještě další šestistrunnou. Otec mu ji ale nekoupí s tím, že má už dvě, tak co by ještě chtěl. Mike to vyřeší tak, že jednoduše z dvanácti strun polovinu oddělá a má šestistrunku. Používá ji v duu, které tvořil on a jeho kamarád. Hráli spolu v několika folkových klubech v Readingu, šlo převážně o jejich vlastní skladby. Duo se rozpadá, když se Oldfieldovi odstěhují do Hornchurchu v Essexu. Krátce poté opustil Mike rodinu a odstěhoval se do vlastního bytu, což bylo následkem nesouhlasu rodičů s jeho dlouhými vlasy. "Byl jsem velmi osamělé dítě, samotář, vyvrhel. Odmalička jsem si hrál sám. Ve škole jsem nedokázal být disciplinovaný, pořád to neumím, proto pracuji sám. Nejlepší věc byla, když jsem dostal určitou odpovědnost, byl jsem jediný, kdo dokázal udržet třídu v klidu. Ale ve škole chtěli, abych si ostříhal vlasy a já nechtěl. Nejraději bych byl vyměnil školní uniformu za korálky a kalhoty do zvonu."

Jeho sestra ho pozvala, aby spolu s ní hrál jako profesionální kytarista ve skupině nazvané Sallyangie. Sally podle jejího jména a Angie podle názvu oblíbené Mikovy skladby z repertoáru Berta Jansche, jehož hudbou byl v té době Mike silně ovlivněn. Pod značkou Transatlantic vydali v roce 1968 album Children of the Sun a 2 singly: Two Ships a Lady Go Lightly. Po roce působení duo rozpustili. Mike přechází na rockovou scénu a společně se svým starším bratrem zakládá kapelu Barefoot, kde hraje na elektrickou kytaru (zn. Fender Telecaster, původním majitelem byl Marc Bolan) a píše hudbu. V té době vznikla skladba Piltdown Man s blíže nedefinovatelným, v řevu podaným textem, která se později stala součástí druhé části Tubular Bells. Skupina nevydržela o mnoho déle než Sallyangie, rozpadla se v únoru 1970. Později ji Mike popsal jako nepříliš dobrou. Hráli hodně naživo a Mike k rozpadu dodal: "Zabalili jsme to po jednom příšerném vystoupení."
Hned poté byl Mike na konkurzu na místo hráče na baskytaru do skupiny The Whole World založené Kevinem Ayersem. Skupina byla tvořena Kevinem, který zpíval a hrál na kytaru, saxofonistou Lolem Coxhillem, novátorským skladatelem Davidem Bedfordem hrajícím na klávesy, bubeníkem Mickem Fincherem a Mikem Oldfieldem na basovou kytaru. "The Whole World byla podivná parta výstředních lidí, ale Kevin se mě osobně ujal a stal se mým učitelem. Učil mě vše o životě, filozofii a také, jak se opíjet. Kevin byl toho názoru, že nemůže jít na jeviště dokud nebude úplně opilej. Já jsem ho následoval, dělal jsem, co mi řekl. Jako dítě jsem byl velmi nešťastný. Myslím, že jsem prodělal určitou formu duševní choroby mezi dvanáctým a dvacátým rokem. Možná to přišlo s pubertou, nevím. Nemohl jsem se vyrovnat se světem. Bylo těžké a nepříjemné být naživu. Míval jsem hrozné fóbie. Bylo úlevou se opít. Kevin mi říkával mladý Michael, protože jsem byl poměrně malý s dlouhými vlasy, neměl jsem vousy, protože mi ještě nenarostly. Byl to první člověk, který rozuměl, co cítím." Ayers byl zakládající člen Soft Machine, ale odešel s této skupiny v roce 1968. Následující rok vydal sólové album Joy of a Toy a v březnu 1970 zformoval The Whole World. Skupina stihla vydat alba Shooting At The Moon, Whatevershebringswesing, Confessions of Dr. Dread and Other Stories a June 1, 1974 (živé). Poslední vystoupení této skupiny bylo 10. července 1971 v Londýně. Poté Kevin Ayers skupinu rozpouští. Až do rozpadu hrál Mike na sólovou kytaru a jeho dokonalá sóla s Kevinem Ayersem vedla k tomu, že dosáhl renomé mistrovského hudebníka. Později popisoval své vlastní pódiové vystoupení v Ayersově skupině takto: "Hrál jsem sólo na elektrickou kytaru a podle toho, jak moc ožralej jsem byl, nechal jsem ji chytat zpětnou vazbu a dělal jsem kotmelce po celém jevišti." I po ukončení existence této skupiny zůstal Mike Oldfield s členy skupiny přáteli a například David Bedford s Mikem spolupracoval na mnoha jeho následujících albech.

Peha

18. října 2008 v 8:28 | Michal Všechovský
















PEHA se na slovenské hudební scéně objevila v dubnu 1997. Ve snaze vytvořit novou kapelu se v jedné prešovské zkušebně setkali Katka Knechtová, bubeník Martin Migaš z I.M.T. Smile, klávesista Ďuro Ondko, basák Marek Belanský, kytarista Kajo Sivák z prešovské kapely 67-th. Harlem. Chvíli trvalo, než se sehráli a hlavně začali cítit muziku stejně, protože 67-th. Harlem se věnovaly hudbě na pomezí rocku a metalu. Po neúspěšných textařských pokusech z vlastní dílny se rozhodli "zavolat známému" Vladovi Krauszovi. Z této spolupráce vznikly první singly "Ani neviem" a "Nájdeš ma".

PEHA nejdříve spolupracovala s vydavatelstvím Škvrna records se kterým měli Katka a Martin ještě z časů I.T.M. Smile podepsané smlouvy. Škvna records se však začalo věnovat jiným vydavatelským aktivitám a naděje na vydání alba tak byly nulové.

Po roce hraní, čekání a psaní písniček se o Peze dozvěděl šéf vydavatelství Sony Music Bonton na Slovensku Robo Sedlák, který kapelu navštívil přímo v bývalém Prešovském krytě CO, kde PEHA zkoušela a snila o albu. Slovo dalo slovo, demonahrávky, obraz o kapele a výsledkem byl podpis exkluzivní smlouvy na čtyři alba.

Martin si tehdy splnil další sen - dokončil nahrávací studio, kterému dal název "Perina". Sám ho i v prosinci 1998 pokřtil nahráním písně "On, Ona, Ono", která se objevila na vánoční kompilaci slovenských interpretů "Domáce vianoce".

Koncem ledna 1999 se do rádií dostala písnička "Diaľkové ovládanie", která byla přes dva měsíce nejhranější slovenskou skladbou a stala se nejlepší cestou k debutovému albu. Fero Franko natočil k písničce videoklip, který se natáčel v prešovském trolejbuse za běžného provozu. Další singl "To sa Ti len zdá" byl vypuštěn do světa během pěti hostování na turné kapely "Žena z lesoparku".

Celé léto 1999 strávila PEHA v domácím nahrávacím studiu prací na debutovém albu "Niečo sa chystá" které vyšlo v září 1999. Album obsahuje všechny singly z předcházejícího období ale i nové skladby, které otextoval kromě Vlada Krausze i Vali Šefčík.

PEHA se stala objevem roku 1999 a natočila videoklip ke skladbě "Diabol-Anjel" který režíroval Miro Bekeč a ve kterém se Katka zatočila na točně prešovského divadla Jonáša Záborského a postupně se ostříhala dohola (východoslovensky "na šidejku").

V květnu - červnu 2000 byla PEHA spolu s kapelou Nocadeň na malém východoslovenském turné a začala připravovat materiál pro druhé studiové album.

Příprava alba ale trvala skoro rok. Už nahrané skladby se předělávali a doplňovali až do stavu který si můžete poslechnout na albu "Krajinou". Deska vyšla na jaře roku 2001. Pod písničky se hudebně podepsali Katka a Kajo, textoval Vlado Krausz a výsledný zvuk je dílem celé kapely, ale hlavně Martina.

Na jaře roku 2001 natočila PEHA ve vlastní režii videoklip pro písničku "Hlava vinná, telo nevinné", která se stala pilotním singlem z alba "Krajinou" a vystřídala tak velmi úspěšný singl "Vaňa plná piraní". Obě písničky se zařadili v roce 2001 mezi 20 nejhranějších skladeb ve slovenském éteru. To se na Slovensku nepodařilo žádné jiné kapele.

Aurel 2001, slovenská obdoba amerického Grammy, dne 8. března 2002, byl ve znamení výrazného úspěchu: Katka Knechtová získala Aurela za nejlepší ženský pěvecký výkon. Katka byla nominována po boku Mariky Gombitové a Jany Kirschner. Slovenská hudební akademie, tak konečně ocenila talentovanou Katku Knechtovou a dodala kapele obrovskou chuť dále tvořit a koncertovat.

Rok 2003 přinesl v pořadí už třetí album skupiny PEHA s názvem "Experiment", na kterém se PEHA na rozdíl od alb předchozích nebojí experimentovat s elektronikou. Každá skladba z této desky má hitový potenciál. První singl "Naoko spím" se po měsíci hraní v rádiích zařadil mezi nejhranější na Slovensku. Zároveň k němu byl za režisérského přispění Martina Migaše a Jaro Val´ka natočen i povedený videoklip. Velkou pozornost si vysloužily i zadumanější skladby jako "Len tak ísť", "Hypnotická" a "Slnečná balada". Na jaře roku 2004 podpořila kapela rozšíření nových písniček i za hranice Slovenska absolvováním Premium tour po českých sportovních halách s kapelou "Chinaski", které následně přešlo v Experiment tour na Slovensku.
Po množství koncertů v Čechách a na Slovensku, které byly ještě doplněny o koncert v polské Warszavě a přestupu od Sony Music k vydavatelství Universal Music, PEHA na podzim roku 2005 vydává dlouho očekávané, čtvrté, řadové album "Deň medzi nedel´ou a pondelkom". První singlem je písnička "Za tebou", která doprovázená videoklipem v režii Maťa Migaše, sklízí úspěchy na obou stranách Bílých Karpat.

Na jaře roku 2006 PEHA odehrává slovenskou část turné k novému albu, vesměs před vyprodanými sály a po šesti letech si tak opakuje společné turné se spřátelenou kapelou "Nocadeň". V té době je v éteru střídán první úspěšný singl "Za Tebou" druhým singlem a videoklipem "Deň medzi nedel´ou a pondelkom". Videoklip je pořízen během koncertu v Košicích. PEHA získává na Slovensku významné ocenění a to 4 sošky "Aurel 2005" za nejlepší zpěvačku, nejlepší písničku, nejlepší album a nejlepší kapelu. V době, kdy do rádií přichází 3. singl a videoklip k písni "Spomal´", je CD "Deň medzi nedel´ou a pondelkom" oceněno slovenskou Platinovou deskou a českou Zlatou deskou za prodejnost.

Na podzim roku 2006 naplňuje bývalý vydavatel SonyBMG závazky dané původní exkluzivní smlouvou a vydává retrospektivní album Best Of PEHA, na kterém se objevují skladby ze všech čtyřech řadových alb skupiny. Skoro současně s mírně opožděnou českou částí turné k CD "Deň medzi nedel´ou a pondelkom", které se odehrává ve velkých sportovních halách v rámci Rubikon tour se skupinou Kryštof, zaznamenávají, podle statistik české pobočky "IFPI" čtvrté řadové album i páté retrospektivní album, velký úspěch v prodejnosti. Drží se několik měsíců v první dvacítce českého trhu a písnička Spomal´ v závěru roku 2006 nepřetržitě, na více než 8 týdnů, jednoznačně ovládla žebříček hranosti v českých rádiích.

Začátkem roku 2007 dosahuje prodejnost alba "Deň medzi nedeľou a pondelkom" v československých zemích "triplatiny", když přesahuje 30000 prodaných kusů. Kapela vystupuje na slavnostním večeru k předávání "RGM hudebních cen TV Óčko" v pražské Lucerně a vyhlášení hudebních cen časopisu Report "Žebřík 2006" v Plzni. Aktuálně se PEHA připravuje na jarní turné po českých koncertních sálech, kde s sebou jako předskokany bere české Ready Kirken a slovenský Adam Ďurica Band. Turné začíná 15.3.2007 ve Znojmě a končí, po osmadvaceti odehraných koncertech včetně dubnového pražského dvojkoncertu, 6.5.2007 ve Žďáru nad Sázavou. Současně je do českých rádií nasazen již 4.singl z poslední řadové desky a to písnička Renesancia.

Prešovská skupina PEHA, která má ve svém středu neobyčejně talentovanou pětadvacetiletou zpěvačku Katarínu Knechtovou, spoluautorku a autorku svého repertoáru, zažívá v Čechách, v desáté sezóně své existence, výrazný vzestup a zasloužený úspěch.

Victoria

17. října 2008 v 7:59 | Michal Všechovský












Zpěvačka Victoria, narozená 13. listopadu 1983 pochází z jižní Afriky. Její otec je českého původu (matka z Nambie) a proto se v roce 1998 přestěhovala do Prahy. Od roku 2001 začala vystupovat v českých klubech na R&B parties a v červnu roku 2003 vyjela po boku Dary Rolins na třítýdenní turné. Počátkem roku 2004 měla singl "Křídla 04", který pro ni vyprodukoval český R&B DJ Iceman a v dubnu 2005 vyšel další singl "Cry". Koncem roku 2005 nám představila své debutové album "This Is Me!".

Tomáš Klus

16. října 2008 v 8:28 | Michal Všechovský














Je mu teprve jednadvacet, ale životních zkušeností už má na rozdávání. Ještě donedávna se věnoval vrcholovému sportu, dnes studuje herectví na pražské DAMU a především hraje na kytaru a skvěle zpívá. Tomáš Klus. To jméno si určitě zapamatujte, v příštích měsících ho budete jistě slýchat velmi často. Právě teď se do rádií dostává jeho první singl s názvem "DO NEBE", po kterém bude následovat vydání debutového alba.

Muzikant, který si umí sám napsat chytlavou melodii, poutavý text a výslednou píseň dokáže také osobitě interpretovat, to je v dnešní době takřka ohrožený druh. O to větší událostí je, když se někdo takový na naší scéně objeví.

Všechny výše uvedené - a ještě mnohé další - přednosti v sobě spojuje talentovaný písničkář Tomáš Klus. Díky rodičům, velkým hudebním nadšencům, vyrůstal v prostředí festivalů a koncertů. Dodnes také mezi své největší oblíbence řadí Jaromíra Nohavicu či kapelu Mňága & Žďorp. Ve své tvorbě navazuje na českou písničkářskou tradici, kterou obohacuje o moderní přístup, mladistvou lehkost, nadhled a vtip.

Přitom ještě nedávno se jeho jméno objevovalo především ve spojitosti se sportem. V roce 2002 si dokonce jako člen vítězného družstva odvezl zlatou medaili z dorosteneckého mistrovství Evropy v moderním pětiboji.

Kvůli sportu také v brzkém věku vyměnil rodný Třinec za Prahu, kde ho však brzy začal vábit svět umění. "Bylo mi patnáct šestnáct a najednou jsem byl odříznutej od celýho svýho dosavadního života. Potřeboval jsem všechen ten stesk a trápení ze sebe nějak dostat. Pravě tehdy jsem se začal čím dal častěji obracet ke kytaře. Písničky jsem si doma skládal už předtím, ale až tehdy se ve mě objevila touha prezentovat je taky veřejně," vypráví dnes Tomáš o nelehkých začátcích v naší metropoli.

První příležitost zahrát si živě získal v baru jednoho svého kamaráda. "Zpočátku jsem vytvářel takovou živou hudební kulisu při obědech a večeřím," vypráví dnes s úsměvem, "probíhalo to tak, že jsem si na místě vymýšlel písničky ve svahilštině a patřičně " procítěně" je předkládal stolovníkům. A oni na to postupně začali reagovat. Nejvtipnější bylo, když za mnou přišel jeden seriózně vypadající pán, poklepal mi na rameno a pochválil mě, že mám fakt povedený texty."

Mezi návštěvníky baru si Tomáš postupně získal první příznivce, kteří začali chodit víc za jeho muzikou než za jídlem. "Díky tomu jsem získal možnost zahrát si jednou týdně takříkajíc sám za sebe. Což mě taky donutilo začít psát víc písniček se skutečnými texty," směje se Tomáš a s nadsázkou dodává: "Většinou píšu, jak jsem zamilovanej a jak je všechno kolem k ničemu." Důležité je však to, že jsou jeho texty autentické, uvěřitelné a navíc hravé.

Tenhle usměvavý mladík s takřka renesančním záběrem má zkrátka charisma, dar okouzlit a strhnout během několika okamžiků. A navíc je výraznou autorskou osobností . Psaní písniček je pro mě ideální protiváha k divadlu, který studuju, jsem v nich sám za sebe, na nic si nehraju, můžu bejt maximálně upřímnej. Navíc mě baví to, jak si lidi v textech nacházejí svoje vlastní příběhy, který s tou mojí původní myšlenkou nemusí mít vůbec nic společnýho. Jak si do nich projektují sami sebe a svoje osudy," říká.

Širší veřejnost na sebe poprvé výrazněji upozornil loni v lednu, kdy okouzlil porotu soutěže Czechtalent Zlín. A zvítězil tenkrát nejen u ní, ale také u publika, které si okamžitě získal svým bezprostředním vystupováním, improvizačním talentem a odzbrojujícím showmanstvím. "Nemusím mít plnej sál a hysterický reakce, ale potřebuju vnímavý lidi, který do toho jdou se mnou," vysvětluje.

Nabídka na natočení desky na sebe nenechala dlouho čekat. Uplynulé letní prázdniny už trávil ve zlínském nahrávacím studiu. "Hodně jsme se snažili zachytit atmosféru těch úplně prvních demáčů, který jsem si natáčel doma na koleni. Technicky dokonalý a vyumělkovaný nahrávky, kdy se výsledná písnička sestříhá z tisíce stop, mě nebaví. Pak se vytrácí veškerej prožitek. Líbí se mi jednoduchost, takže jsme nahrávali vždycky na jeden zátah a do písniček už pak zbytečně nezasahovali. Do některých skladeb jsme natočili další kytary, basu nebo bicí, ale stále jsme se snažili zachovat ten písničkářskej ráz."

Na desce se podíleli renomovaní muzikanti, jako například Petr Vavřík, baskytarista kapely Buty, nebo Jiří Kučerovský, kytarista a zpěvák respektované brněnské kytarovky Animé. Za výsledek si však zodpovídal především Tomáš sám. "O skladbách jsme hodně diskutovali. Rád se nechám poučit, ale nakonec je ta deska především moje vizitka, takže o výsledku si chci rozhodovat sám. To samozřejmě neznamená, že bych měl potřebu na sebe ukazovat prstem a všechny upozorňovat na to, že jsem to celý napsal sám, ale záleží mi na tom, aby byly ty písničky ze mě."

A jak vidí Tomáš svou hudební budoucnost? "Samozřejmě jsem zvědavej, co na to lidi řeknou. Těším se, že budu koncertovat. Budu štastnej, když si lidi koupí desku, přijdou na koncert - a na konci si řeknou: Jo, stálo to za to! Celý je to pro mě ohromná výzva. A ty já mám rád!"